Rodina zesnulého spisovatele Párala uspořádá smuteční obřad. Co dalšího ukázalo parte?
Pozůstalí po Vladimíru Páralovi, který zemřel minulý týden, sice odmítají konání klasického pohřbu, nakonec však pro všechny příznivce zesnulého spisovatele uspořádají smuteční obřad. Zveřejněné parte také odhalilo skutečný den, kdy Páral zemřel.
První zprávy informovaly o tom, že spisovatel zemřel v pondělí v noci, tedy v den svých 94. narozenin. Na parte však stojí, že Páral naposledy vydechl již v neděli 9. srpna, tedy ještě před půlnocí, což znamená, že zemřel v nedožitých 94 letech.
ČTĚTE TAKÉ: Filmová plátna přišla o svou královnu. Britská herecká legenda ukončila kariéru
Rodina se chce se svým blízkým rozloučit v úzkém kruhu a bez klasického pohřbu. Nakonec však pozůstalí svolili ke smutečnímu obřadu, který proběhne v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních 19. srpna od 11:00.
„Bude zřízeno i pietní místo a měl by se dostavit pan primátor,“ řekl deníku Blesk přítel zesnulého spisovatele a zastupitel obce Drmoul Jaroslav Beneš. Jako pozůstalí jsou uvedeni partnerka Běla s rodinou a jeho dcera Erika s rodinou.
Citát o bílé velrybě
„S paní Bělou žil pan Páral asi třicet let. Původně byla učitelka, ale on nechtěl, aby pracovala, tak byla doma a krásně se o něj starala,“ dodal Beneš. Na parte se objevil také jeden z Páralových citátů: „Není smyslem života ulovit bílou velrybu, ale lovit.“
Páral se narodil 10. srpna 1932 do rodiny důstojníka a dětství a mládí prožil především v Brně. Po maturitě začal studovat techniku, ale po dvou letech přešel na chemické inženýrství na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích. Chemii se následně řadu let věnoval také profesně.
Právě severočeské prostředí se později stalo jedním z hlavních zdrojů jeho literární inspirace. V ústecké Chemopharmě pracoval ve vývoji sexuálních hormonů a od roku 1962 začal přispívat do deníku Průboj pod pseudonymem Jan Laban.
Čtěte také
Páralův osobitý styl souvisel právě s jeho původní profesí. Inspiroval se odbornými a chemickými časopisy a jejich strohým, přesným jazykem. Sám tento způsob psaní označoval jako „technologický styl“.
V 60. letech vznikla jeho takzvaná černá pentalogie, v níž kritizoval zmechanizovanost života a konzumní společnost. Patří do ní mimo jiné Veletrh splněných přání, který vzbudil mimořádnou pozornost kritiky. Josef Škvorecký Párala po jeho vydání dokonce označil za největší objev české prózy po Bohumilu Hrabalovi, připomněl v minulosti Reflex. Do pentalogie je dále řazena Soukromá vichřice či jeden z nejznámějších románů autora Milenci a vrazi.
V 70. letech vydal například Profesionální ženu, Mladého muže a bílou velrybu nebo Radost až do rána. Následovala také Muka obraznosti, výrazně autobiograficky laděný román s mladým chemikem v roli hlavního hrdiny. V 80. letech se Páral pustil také do science fiction. Vznikly romány Romeo a Julie 2300, Pokušení A-ZZ, Válka s mnohozvířetem a Země žen.
Některá díla byla zfilmována
Výraznou součástí jeho života byla také jóga a meditace. Zájem o ně vzrostl zejména po smrti jeho manželky Marie v roce 1988. Páral následně cestoval do Číny a Nepálu. Po roce 1989 se jeho tvorba výrazně posunula k erotickým a duchovním tématům. Vydal například Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, Knihu rozkoší, smíchu a radosti a dvoudílné Playgirls.
Páral byl po celou dobu své kariéry osobností, která rozdělovala literární veřejnost. Jedni oceňovali jeho talent a originální styl. Jeho knihy se prodávaly ve velkých nákladech a některé se dostaly také na filmové plátno. Zmínit můžeme Soukromou vichřici, Profesionální ženu, Mladého muže a bílou velrybu, Milence a vrahy nebo nepříliš dobře přijímané Playgirls. Jiní mu naopak vyčítali přizpůsobení komunistickému režimu. Kritika se dotýkala zejména jeho spolupráce s StB.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Poslední rozloučení s Milanem Knížákem. Odmítejme jako on každou lež a faleš, řekl Klaus
