Zatímco v profesním životě si herečka Slávka Budínová splnila všechny sny, v tom soukromém spíše trpěla. Umírala jako multimilionářka, ale bezdětná a opuštěná. Od její smrti uplynulo v těchto dnech už dvacet let.
Když se Slávka Budínová proslavila a stala se hvězdou, v branži se moc dobré pověsti netěšila. Kolovalo o ní nespočet historek. Například, jak povýšeně se chovala ke kostymérkám, že jakmile nebylo po jejím, začala rozhazovat oblečení kolem sebe. Měla být panovačná a náladová, schopná seřvat kohokoliv.
„Bezvadná herečka, jako ženská trochu složitá osobnost. Někdy dokázala být milionová, ale hned další den k nesnesení. Záleželo na tom, jak se zrovna vyspala,“ prozradil o ní během života herec Jan Skopeček, který se s Budínovou potkal například při natáčení filmu Léto s kovbojem, kde hráli manželský pár.
V partnerském životě štěstí neměla. Veřejným tajemstvím bylo, že milostný poměr udržovala se ženatým kolegou Karlem Högerem. Dokonce s ním přišla do jiného stavu, ale dítě si nechat nechtěla. Nikdy poté už pak neotěhotněla.
Smrt pro ni byla vysvobozením
Poprvé se vdávala až ve svých třiapadesáti letech, a to za režiséra a scénáristu Iva Tomana. Brali se v roce 1977, a to během natáčení filmu Ve znamení Tyrkysové hory v dalekém Ulánbátaru v Mongolsku. Vypadalo to, jako kdyby se znali celý život. Měli společné záliby, milovali psy, sbírali starožitnosti a rádi chodili do lesa na houby. Herečka byla snad poprvé v životě v lásce konečně šťastná.
Štěstí jí vydrželo sedmnáct let. Pouhý den před štědrým dnem roku 1994 Ivo zemřel a Slávce se náhle zhroutil celý svět. Propadla alkoholu a divadlo začalo být až na druhé koleji. Na představení chodila nepřipravená, občas pod vlivem a někdy nedorazila vůbec, aniž by se omluvila. Nastal strmý pád.
Režiséři ji přestali obsazovat a práce rapidně ubývalo. Ke všemu se přidaly zdravotní problémy. Podstoupila onkologickou operaci a zlobilo ji nemocné srdce. Cítila, že se blíží konec a na smrt se těšila. Brala ji jako vysvobození ze světa, v němž už nechtěla být.
Tři dny předtím, než vydechla naposledy, učinila nečekané rozhodnutí. Nechala zavolat kněze a požádala ho, aby ji pokřtil. K tomu podepsala závěť, v níž všechen svůj majetek odhadovaný na téměř 100 milionů korun, nenechala svým vzdáleným příbuzným, ale odkázala ho starožitníkovi Rudolfu Příhodovi, se kterým se na sklonku života přátelila. Nejednalo se pouze o dům na Malé Straně v Praze, tedy na nejlukrativnější adrese hlavního města, ale i o velmi cenné obrazy a šperky, které vlastnila.
Obývala jednu místnost. Alkohol si objednávala
Jak před časem deníku Blesk popsala její ošetřující lékařka Blanka Seifertová, konec života byl pro Slávku Budínovou utrpením. „Když jí zemřel Ivo Toman, kterého zbožňovala a byla na něm naprosto závislá, něco se v ní zlomilo. Chodili jsme za paní Slávkou i třikrát týdně, dávali jsme jí infuze, injekce. Pocit samoty řešila pitím. Nejdříve to bylo červené víno, pak šampaňské, a nakonec šampaňské smíchané s koňakem. Říkala mi, že to pijí ve Francii, že je to spíše lék,“ přiblížila lékařka.
Budínová z celého rozlehlého domu užívala pouze jednu místnost, z které vůbec nevycházela. Do nemocnice odmítala jít, neboť věděla, že tam alkohol nedostane. „Když už nemohla chodit, objednávala si pití telefonicky z protější cukrárny. Odtud jí přinesli láhev,“ dodala.
V roce 2002, dva týdny poté, co herečka ve věku 78 let zemřela na vyčerpání organismu, přišla povodeň, která celý její dům zatopila.
