Nejvýkonnější, ale také nejdražší. Otestovali jsme elektrosporťák Škoda Enyaq Coupé RS iV

Pokud nebydlíte v okolí Mladé Boleslavi, na silnici jste nový Enyaq Coupe iV s největší pravděpodobností ještě nepotkali. Jde o nejvýkonnější a nejsvižnější sériově vyráběnou škodovku historie, ale také nejdražší. Testovali jsme tuhle novinku v prosluněném Toskánsku.

Automobilové závodění je logicky propojené s vůní benzínu a burácením motorů. Jenže doba se mění, však už několik let můžeme sledovat třeba závody elektrických formulí, a nedá se říci, že nejsou populární. A proto jsou čím dál více k vidění také elektroauta sportovního střihu. Jako Enyaq Coupé RS iV, vůz, který se vydává ve stopách populárních octavií a fabií, které s označením RS patří na českých silnicích mezi oblíbené.

Coupé si s pošťáckým vozem nespleteme

Automobilka Škoda naplánovala oficiální jízdy pro novináře do okolí malebného italského městečka Grosseto. A aby tohle RS přece jen nikdo v budoucnu nepřehlédl, prezentovala ho primárně v křiklavě zelené barvě s názvem Mamba Green.

Vzhledově se Coupé od klasického Enyaqu liší v zadní části. Tady Škoda zapracovala slušně a z dobře vypadajícího běžného modelu udělala opravdového fešáka. Nebudeme si nic nalhávat, tradiční Enyaq si tvarem můžeme klidně splést s pošťáckým vozem. Je to zkrátka „nafouklý kombík“ na velkých kolech. Coupé má ale šmrnc.

Vpředu se sportovním nárazníkem a už v základu s osvětlenou přední maskou, kterou Škoda nazývá Crystal Face. Standardně se dodává také černá panoramatická střecha, která se postupně svažuje, a záď je střižená ve stylu BMW X6, tedy jako SUV coupé. Boční linie tedy ladí oku daleko víc. A jedenadvacetipalcová kola samozřejmě dojem ještě vylepší.

Za volant proto usedáme s určitým očekáváním, které logicky podpoří i pocit ze sportovních sedaček.  A samozřejmě také pohled na papír. Mytických 300 koňských sil – to ještě žádná sériově vyráběná Škoda neměla. Jasně, „pod kapotou“ máme dva elektromotory, takže výkon vozu není stále stejný a maximální sílu nám auto nabízí jen zhruba půl minuty, přesto následně zeslábne jen lehce.

Veškerou energii nám také nedá například okamžitě po nastartování, baterie se musí nejdříve dostat do provozní teploty, ale to je běžné i u aut se spalovacím motorem.

Radši sledujte tachometr

Přesně dvoutunový vůz se díky točivému momentu 460 Nm dokáže pořádně rychle rozhýbat, dostat se na 100 kilometrů za hodinu za 6,5 vteřiny je další nej, které si Enyaq Coupé RS může odškrtnout. Jak už to ale u elektromobilů bývá, chybí u toho řev motoru. Daleko častěji tak u modelu RS musíte hlídat tachometr. Stačí totiž pošimrat pedál plynu a Enyaq své osazenstvo vystřelí ke kýžené stovce. A klidně i mnohem dál.

Stejně jako běžný Enyaq i model RS vyniká podvozkem. Pohodlí, jaké nabízí, je enormní, ačkoliv je značně tuhý a na nerovnostech jsou tak občas slyšet rány přicházející od velkých kol, výrazně převládají pozitiva. Během zkoumání vozu za jízdy se nám například podařilo nechtěně odbočit na silnici, která byla výrazně zdeformovaná kořeny stromů, jež z asfaltu udělaly místo, které vám ochotně zpřehází orgány v těle. Tady Enyaq RS exceloval.

Zvládá také zatáčky, ačkoliv do nich spíš pluje. Dvě tuny se musí někde projevit, takže na tomto místě je důležité, aby řidič ovládl své sportovní choutky a nad stylem jízdy přemýšlel. A to také proto, že brzdy nepatří k těm nejostřejším. Znovu je třeba opakovat, že stroj pracuje s dvěma tunami váhy.

Sportovní úpravy pokračují také na podvozku, přední náprava je snížená o 15 milimetrů a ta zadní o 10 milimetrů. Kdo chce, může si pořídit také adaptivní podvozek DCC, který přemýšlí za vás a neustále si dle situace upravuje nastavení tlumičů a řízení.

Co se týká baterií, akumulátor s kapacitou 82 kWh je uložený pod podlahou a nám auto při plném nabití zaručovalo dojezd 384 kilometrů. Ačkoliv jsme byli zástupci automobilky přesvědčováni, že reálný dojezd vozu může být přes 500 kilometrů. Nicméně i přes to všechno baterie snesla náš přísný novinářský pohled.

Prudké stoupání? Žádný problém

S Enyaqem jsme se rozhodli vydat například na Croce Monumentale, úchvatnou vyhlídku, která byla více než 11 kilometrů od našeho hotelu. Cesta plná klikatých silniček znamenala převýšení několika stovek metrů. A protože byla prázdná, stačilo přepnout na sportovní režim a zkusit, jak zahýbá s energií v bateriích.

Enyaq příjemně překvapil a potěšil. Kilometry nám mizely přesně tak, jak jsme je s autem reálně najížděli a ačkoliv si těžko lze představit náročnější podmínky pro vůz, za celé stoupání i následné klesání si auto ubralo jen 9 % baterie. Bravo. Tak to má vypadat.

Spotřebu jsme během dvou dní ježdění ustanovili na 22 kWh na 100 kilometrů. Při nabíjení pomáhá nová verze softwaru ME 3, to znamená, že při rychlodobíjení umožňuje dobíjet výkonem až 135 kW. Z 10 % na 80 %? Do půl hodiny.

Teď už tedy jen zbývá zhodnotit, jestli si Enyaq označení RS skutečně zaslouží. Správné jsou obě možné odpovědi. Ano, protože zkrátka sportovně na první pohled působí, navenek i uvnitř. A v porovnání s klasickou verzí zkrátka vůz dynamický být umí. Ne, protože kdo text dočetl až sem, mnoho sportovního jsme toho o autě nezmínili. Není to žádný závoďák v klasickém slova smyslu a neumí dodat ten druh radosti, který umí benzínová či naftová škodovka s tímto označením. Ale tak to prostě k elektromobilům patří.

Pro zájemce o krásný vůz je tu ale ještě jedna špatná zpráva. Na začátku března musela kvůli nedostatku dílů společnost Škoda Auto pozastavit výrobu modelu Enyaq iV. Problémem je aktuální situace na Ukrajině. V tuto chvíli se pracuje na hledání dostupných alternativ. Takže kdo si počká, ten se dočká. Zájemci si zatím mohou prostudovat ceník.