reklama

Šťastné konce: „Jsou pro mě jako mé děti,“ říká Patrik o nalezených kočkách

Část Patrikových chlupatých svěřenců.
Foto: Foto: Patrik

Kočky jsou obecně vnímány jako zvířata, která končí v péči žen. Mezi „kočkaři“ je ale i celá řada mužů, kteří na ně nedají dopustit. Jedním z nich je i Patrik, který už má díky svému velkému a dobrému srdci celou smečku.

reklama

Kočky jsou obecně vnímány jako zvířata, která končí v péči žen. Mezi „kočkaři“ je ale i celá řada mužů, kteří na ně nedají dopustit. Jedním z nich je i Patrik, který už má díky svému velkému a dobrému srdci celou smečku.

„Začalo to mojí maminkou, která měla velkou smečku perských koček a do dnes má jednoho kocoura,“ vypráví Patrik o tom, odkud se jeho láska ke kočkám vzala. „ Vyrůstání s nimi bylo úžasné. Mazlení, hraní, když člověk usínal sám, vždycky se našla chlupatá dušička, která mu přišla dělat společnost.“

Když je jedna málo

Když se Patrik od rodičů odstěhoval, začal uvažovat o kočičím společníkovi. Nakonec adoptoval kocourka Čekyna ze spolku Fousek v Teplicích. To ale novopečený majitel kocoura ještě netušil, že bude za chvíli vlastníkem celé smečky. „Za pár týdnů po adopci Čekyna se mi ozvala známá, jestli nechci kotě z nějakého statku. Když jsem tam přijel a viděl, v jakém je stavu, neváhal jsem a i když jsem byl mezi majiteli koček nováčkem, vzal jsem si ho domů,“ vzpomíná Patrik. Kotě dostalo jméno Meggie a po vítězném boji o život se stala dalším členem rodiny.

Uplynul rok. Patrik tehdy pracoval v zaměstnání, jehož součástí byl i rozvoz. „Při výjezdu z komořanské teplárny jsem našel v příkopu čtyři klubíčka. Už jsem byl o něco zkušenější a proto jsem se rozhodl, že se jich ujmu,“ vypráví Patrik. A tak se rodina rozrostla o Monkey, Sábu, Emíka a Rostíka. Konec? Ani náhodou.

Práce pro kočku

Psal se listopad loňského roku. Patrik rozvážel potraviny po restauracích, až v Lenešicích u Loun potkal někoho, koho nedokázal odmítnout. „Při vykládání masa v místní restauraci se ke mně přitoulalo malé koťátko. V první moment jsem si vůbec nebyl jistý, co mám dělat. Kotě pořád mňoukalo a tak jsem ze zboží vytáhl kousek masa a malé nakrmil,“ popisuje Patrik. „V tu ránu si vyskočilo ke mně na klín, začalo vrnět a bylo vymalováno.“

Patrik zajistil u kolemjdoucí paní týdenní dočasnou péči, aby si pak pro kotě přijel a dal mu potřebnou péči. Do smečky tak přibyl Šťupík. „Ten samý měsíc se naše smečka rozrostla ještě o další dvě kočky – britskou modrou Lily a její paničku, nyní mou partnerku,“ doplňuje Patrik. Letos na jaře bohužel jedno z koťat nalezených v příkopě zemřelo. Rostík odešel „za duhový most“ po akutním selhání ledvin.

„Každá kočka je jako moje dítě. Nedovedu si představit bez nich žít nebo fungovat. Jsou to moje malá chlupatá klubíčka, kterým budu poslušně a s láskou sloužit až do konce.“

Má příběh vašeho chlupáče také šťastný konec? Pošlete nám ho i s fotografiemi na primamazlicek@iprima.cz. Každý šťastný konec totiž může být inspirací pro ty, kteří ho teprve hledají.

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

reklama
Nikdo nevěří, že je to pouze na dva týdny, říká Prouza o nových opatřeních
První švédský lockdown? Zůstaňte doma a omezte oslavy, vyzývá stát obyvatele Uppsaly
Nebýt Schumachera v Mercedesu, neměl by teď Hamilton tolik vítězství, myslí si Enge
reklama
reklama
Žádný lockdown v Česku není, trvají si na svém Prymula s Babišem

Vláda

Domácí zpravodajství

Díky přednáškám jsem plul z Austrálie do Evropy zadarmo, vzpomínal cestovatel Stingl
Ludwig: Lockdown potrvá déle, vláda nás ale nechce štvát. Kolapsu nemocnic se nevyhneme
Další články
reklama
reklama