Strašení erozí jen sníží produkci potravin, varují odborníci Zdroj: Agrární komora ČR
V České republice je zdánlivě až 65 procent orné půdy ohroženo erozí, což Ministerstvo zemědělství vedlo k rozhodnutí o zákazu pěstování některých plodin na takto označených pozemcích, a také k zákazu několika zemědělských postupů, včetně orby. Zemědělský svaz ČR a Agrární komora ČR však varují před takovými závěry, které jsou v rozporu s praxí a zájmy vyprodukovat dostatek lokálních potravin.
Ohrožení erozí neznamená totéž, co poškození
V České republice je ročně zaznamenáno kolem 250 erozních událostí na zhruba dvou tisících hektarech. Erozně ohroženo ale je podle výpočtů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy kolem 65 procent zemědělských pozemků. Toto zdánlivě vysoké číslo je podle ochránců krajiny alarmující a je potřeba důrazně zasáhnout. Ovšem zapomínají na to, že ohroženost je způsobena především vlastnostmi konkrétních pozemků, jako je svažitost trénu, druh zastoupené půdy atd. Teoreticky by z nich mohlo být vlivem eroze odneseno ročně přes devět tun ornice na hektar, ovšem realita je podstatně jiná. I při současných způsobech hospodaření je z nich ročně odneseno méně než 2,5 tuny ornice z hektaru, což jednak odpovídá situaci v sousedních zemích, ale také státům s podobnou strukturou krajiny.
„Už podle počtu zaznamenaných erozních událostí je vidět, že zemědělci i za současných podmínek úspěšně předcházejí projevům eroze a další zpřísňování podmínek je zbytečné,“ tvrdí mluvčí Zemědělského svazu ČR Vladimír Pícha. Podle něj se zemědělci nebrání ochraně zemědělského půdního fondu, ale tato ochrana musí být smysluplná a měla by vycházet ze skutečnosti, ne z domněnek či krkolomných teorií.
„Zásadně nesouhlasíme s preventivním rozšířením erozně chráněné půdy od roku 2024 až na 65 procent plochy orné půdy. Toto by nemělo podléhat povinnému zavedení protierozních opatření, ale sloužit jako doporučení pro zemědělce, že na těchto pozemcích je vyšší riziko eroze a hrozí zařazení do kategorie erozně chráněných pozemků po skutečné erozi. Pro zemědělce bude již problematické snížení maximální plochy jedné plodiny z 30 na 10 hektarů u silně erozně ohrožených oblastí,“ varuje Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR.
Počty skutečných erozních událostí jsou nízké
Jedním z důležitých faktů je nízký počet erozních událostí a plocha zasaženého území, které činí pouhé půl promile z celkové výměry zemědělské půdy. Tomu výsledku přispívá i samotný přístup hospodařících zemědělců, kteří se snaží projevům eroze předcházet už jen z toho důvodu, že při erozi přicházejí o to nejcennější, co mají. „Nejvíce poškozeným je právě zemědělec, kterému se po erozní události snižuje úrodnost půdy, a tím následně výnos zemědělských plodin,“ říká Vladimír Pícha.
Zemědělci: Moderní přístupy raději než zákazy
Zemědělci se proto snaží o využívání jak tradičních, tak moderních metod k zabránění erozi. Patří tam jednak budování přírodních krajinných prvků, ale také využívání technologických postupů, jejichž účelem je zvýšit odolnost pozemků vůči erozi. „Každý pozemek vyžaduje jiný přístup a různé metody ochrany. Nelze je ale stanovit od stolu někde v kanceláři. Volba vždy záleží na hospodáři, který se o konkrétní pozemek stará,“ upřesňuje tiskový mluvčí.
Ministerstvo: Omezení pěstování a další zákazy
Ministerstvo zemědělství je ale jiného názoru. Připravilo další administrativní omezení, která přímo znemožňují použití některých technologií nebo pěstování konkrétních plodin na vybraných pozemcích. Bez ohledu na to, že se v minulosti na těchto pozemcích používaly a bez ohledu na to, že se při pěstování konkrétních rostlin eroze nikdy neprojevila.
„Striktními zákazy a omezeními si možná někdo udělá čárku za splněný úkol, ale riskuje, že se u nás výrazně omezí pěstování plodin, které na naše pole patří a které pomáhají udržet pestré osevní postupy,“ uvádí Pícha. Podle jeho názoru tak dojde k výraznému poklesu výměry brambor, nebude možné pěstovat kukuřici pro krmení skotu, omezí se pěstování cukrovky a dalších širokořádkových plodin. „Na základě toho se zjistí, že ze slibovaného zlepšení stavu krajiny je výrazné zhoršení, dojde k podstatnému zúžení osevního postupu, protože na polích bude možné pěstovat jen obiloviny nebo řepku. O tom, že zřejmě nejde o domyšlený nápad ostatně svědčí i to, že samotní tvůrci připouštějí, že po roce se vyhodnotí stav a dojde k úpravám systému. Možná by stálo za to, důsledky domýšlet předem,“ zakončil Vladimír Pícha.
