Tesaříkův otec se vyznamenal ve válce, na Dukle přišel o oko. Z vězení ho zachránil Chruščov
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Hrdina od Kyjeva přišel v bitvě na Dukle o oko.
Tesařík jako jediný z posádky vyvázl z hořícího tanku.
Komunisté ho věznili, zachránil ho až Nikita Chruščov.
Synové slavného generála založili kapelu Yo Yo Band.
Tankista Richard Tesařík starší patřil za druhé světové války k nejvýraznějším velitelům 1. čs. armádního sboru v Sovětském svazu. Za statečnost při osvobozování Kyjeva dostal nejvyšší sovětské vyznamenání, v bojích na Dukle ztratil nejen tank, ale i levé oko. Vojáka tělem i duší, bouřliváka, milovníka žen a dobrého pití komunisté věznili, zlomit se jim ho ale nepodařilo.
Vojenskou výchovu veterána nejtvrdších bojů východní fronty po válce pocítili jeho synové Richard a Vladimír, pozdější hudebníci, zpěváci a zakladatelé Yo Yo Bandu. Velitelské vzezření 182 centimetrů vysokého tankisty, kterému se na prsou blyštěla Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu a který s páskou přes oko připomínal Jana Žižku, vzbuzovalo respekt.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Beneš se nechal Stalinem neskutečně ponižovat, říká Kosatík. Když umíral, tajně mu za to spílal
„Otec byl velmi přísný. Chtěl, abych vystudoval medicínu, což jsem odmítal. Proto jsme spolu často nemluvili,“ vzpomínal v roce 2015 Richard Tesařík mladší během besedy na Univerzitě obrany. Sám během povinné vojenské služby, kterou absolvoval v 60. letech, okusil otcovu vojenskou profesi. Jako sportovec sice začínal v pražské Dukle, skončil ale ve Vyškově, kde působil jako instruktor řidičů tanků.
Muž oddaný armádě
Jeho otec, generálmajor Richard Tesařík starší, toho za svůj nepříliš dlouhý život prožil v bouřlivých válečných dobách jako několik lidí dohromady. Tesařík starší se narodil 3. prosince 1915 v Praze a už od dětství vzhlížel k otci Jaroslavovi. Ten vedl svého syna k aktivnímu životu a mnoha sportovním odvětvím, díky kterým si mladý Richard vybudoval mimořádnou fyzickou zdatnost a byl za ni později obdivován vojáky, jimž velel. Do vínku ale dostal i lásku k umění (zejména k hudbě, poezii nebo malířství), kterou zdědil po matce Emilii. Ta na něj zapůsobila i jako ctižádostivá bohémka, což nepochybně ovlivnilo Richardův charakter, a celý život se s těmito rysy potýkal.
Čtěte také
Co se studia týče, zalíbila se mu chemie, tlak ze strany rodiny ale velel jinak, a z mladého Richarda Tesaříka se stal obchodní příručí. Ve svých 22 letech nicméně nastoupil základní vojenskou službu a už v roce 1939 bojoval na Podkarpatské Rusi proti maďarským fašistům. Německá okupace Československa měla za následek Tesaříkovu demobilizaci a odsun do Pardubic, kde začal promýšlet svůj plán útěku za hranice.
Přes několik incidentů v Praze a rozloučení s rodiči v Příbrami se mu podařilo utéct do Polska, kde se připojil k Legii Čechů a Slováků. Týden nato už bojoval proti Němcům, kteří Polsko 1. září 1939 napadli a tím zavdali příčinu k propuknutí druhé světové války.
Boj s Němci byl marný a Richard Tesařík ještě předtím, než Polsko padlo, utekl s některými svými spolubojovníky do Sovětského svazu. Po dvou letech internace v táborech Oranki a Suzdal se stal v únoru 1942 příslušníkem jednotky v Buzuluku, prošel výcvikem a o necelý rok později odcestoval na frontu.
Tankový triumf v Kyjevě
Svou neohroženost a obrovskou odvahu prokázal hned v první bitvě u Sokolova na Ukrajině, kde už coby rotmistr vedl útok svých spolubojovníků a nezdráhal se dodat odvahu a morálku i skrze vlastní bezprostřední ohrožení. Za své počínání byl následně odměněn Čs. válečným křížem a také sovětským Řádem rudé hvězdy.
Před 109 lety se narodil generálmajor Richard Tesařík. Ten se jako tankista 1. československé samostatné brigády vyznamenal během bojů o Kyjev a na dalších místech Ukrajiny, na Dukle či v Ostravské operaci. pic.twitter.com/V9S9rPWw7p
— Ministerstvo obrany (@ObranaTweetuje) December 3, 2024
Podobně neohroženě si vedl také jako velitel tanku, když při osvobozování Kyjeva otevřel poklop věže svého T-70, aby v nepřehledném úseku mohl velet ostatním tankům. Osvobození ukrajinské metropole začátkem listopadu 1943 je jednou z nejslavnějších epizod československé vojenské jednotky v SSSR. Do centra města se jako první probily právě československé tanky pod velením Richarda Tesaříka a Josefa Buršíka, kterým sekundovali samopalníci Antonína Sochora. Všichni tři poté obdrželi nejvyšší sovětské vyznamenání – Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu.
Na konci roku 1943 ale válka ještě zdaleka nebyla u konce a Tesaříka čekala nejtěžší zkouška, když v bitvě na Dukle přišel o oko a málem uhořel. Jeho tank T-34 Lidice v tvrdém boji pod vrcholem Hyrowy hory zasáhla německá pancéřová pěst, stroj začal hořet a pozpátku sjížděl do lesa na úpatí kopce.
Společně s řidičem se mu podařilo za jízdy vyskočit, zatímco zbytek čtyřčlenné posádky tanku po nárazu do stromů uhořel. Tesařík byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde mu zachránili život, nikoliv však levé oko, které na rozdíl od pravého neměl v době zásahu přitisknuté k periskopu. Ze zranění se dokázal uzdravit a v dubnu 1945 už v Košicích velel čestné stráži Edvarda Beneše během jeho příjezdu na osvobozené území Československa.
Tesaříka tady ale svrběly ruce a chtěl se co nejdřív vrátit ke svým tankistům do právě probíhající ostravské operace. „Matka, která byla vojenskou zdravotnicí, ho od tohoto záměru chtěla odradit, a tak otci řekla, že čeká dítě. Což nebyla pravda, ale právě tehdy jsem vznikl,“ přiznal Richard Tesařík mladší, který se narodil devět měsíců poté, 25. prosince 1945. Tankista Tesařík se nicméně zdržovat nenechal a závěr bojů druhé světové války na Ostravsku ještě stihl.
Nenapravitelný bouřlivák
Roky po válce a studiu na moskevské vojenské škole nepřinesly Tesaříkovi klid ani uznání. Jak připomínají autoři knihy Voják se srdcem bohéma, byl Tesařík kvůli své výřečnosti předvolán novým ministrem obrany Alexejem Čepičkou, který se – neznámo jak – dozvěděl o Tesaříkově osobní debatě s bývalým kamarádem z fronty. Naneštěstí kritizoval armádu, hlavně její tankovou část, protože většina strojů byla nepojízdná, a tedy nebojeschopná.
Čtěte také
Jenže Čepičkovi se upřímnost Richarda Tesaříka ani trochu nezamlouvala, a tak jej nechal v prosinci 1953 zatknout. Od té chvíle byl Tesařík vláčen po věznicích, v mezičase se na něj straníci KSČ snažili navléct obvinění z velezrady, a v květnu 1954 už přemýšlel nad sebevraždou. Psal tehdy prokurátorovi dopis z věznice, ve kterém vyjádřil nepochopení, proč byl vůbec uvězněn, a naznačil, že hodlá bídný život ukončit.
Zachránila ho až intervence Nikity Chruščova, který se při návštěvě Československa ptal na osudy některých vojáků z armády Ludvíka Svobody. Za tímto účelem byl Tesařík s podmíněným trestem náhle propuštěn, a dokonce se i vrátil k velení nad tankovou divizí, tentokrát v Mladé Boleslavi. Měl úspěchy, jeho jednotka jej zbožňovala a v červnu roku 1956 byl i za tyto zásluhy povýšen do hodnosti generálmajora. Neskončily tím však konflikty, které Tesařík vyvolával. Nic se nezměnilo ani na jeho přístupu k osobnímu životu, i když byl vyslán na dvouleté studium na Vorošilovově akademii Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR. Spíše naopak.
Syn přežil otce téměř o 60 let
Nové konflikty ovlivněné vášní pro ženy a alkoholem, nebezpečné výroky nebo veřejně pronášené kategorické soudy o poměrech v Sovětském svazu měly za následek další kádrové řízení a následně i vyloučení z KSČ a čs. armády. To Tesařík nenesl snadno, navíc se mu zcela rozpadl rodinný život a začal mít problémy se srdcem. Na Velikonoce 1967 odjel k přátelům do Střekova, užil si s nimi pěkný večer a nad ránem 27. března v pokoji pro hosty zemřel na následky prasknutí výdutě na aortě. Bylo mu 51 let.
Jeho synové Richard a Vladimír založili v roce 1975 s Ondřejem Hejmou a Juliem Novotným-Kuzmou na pražské Hanspaulce původně vokální kvarteto Yo Yo Band, s nímž propluli hluboko do svobodné éry. Vladimír tragicky zemřel v roce 2003 na následky zranění způsobeného pádem z kola, Richard zemřel po nemoci 6. září 2026 ve věku 80 let.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Prodejní hit z éry socialismu. Cena běžného výrobku závratně vyletěla. Možná ho máte doma
