Tichá noc. Vánoční hit, nebo kýč? Slavnou píseň z roku 1818 využili nacisté i komunisté
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Znáte píseň, která se prodala v 700 tisících kopiích?
- Hit, který zněl i na bojišti u Stalingradu.
- Jak se zrodila píseň, co dobyla svět?
- Koleda, která přežila nacisty i komunisty.
I když vznikla v Rakousku, je nám mimořádně blízká. Tak uvažuje o vánoční písni Tichá noc (Stille Nacht) Robert Hanč, generální manažer a umělecký ředitel České filharmonie. „Velké umění potřebuje trochu kýče,“ omlouvá sladkobolnou skladbu z počátku 19. století, kterou například americký zpěvák Bing Crosby proměnil v jednu z nejprodávanějších nahrávek 20. století. „Nemám ten šlágr rád, vrchnost ho vnutila lidu,“ kontruje v anketě CNN Prima NEWS Pavel Drábek, český operní libretista a teatrolog, jenž vyučuje na univerzitě v britském Hullu.
V malé anketě, kterou CNN Prima NEWS uspořádala o vánočním globálním hitu Tichá noc, zazněly odsudky, pochybnosti i chvála. Robert Hanč, generální manažer a umělecký ředitel České filharmonie, si je vědom jisté kýčovitosti, ale určitě Tichou noc neodsuzuje: „Píseň Tichá noc, ač vznikla v Rakousku, je nám mimořádně blízká. Otcem těchto sladkých melodií je Wolfgang Amadeus Mozart a jejich matkou je český venkov.“
ČTĚTE DÁLE: Zemřel zpěvák a kytarista Chris Rea. Prodal desítky milionů alb, proslavil ho i vánoční hit.
Mozarta ale nepřipomíná jen v obecné rovině. Encyklopedie uvádějí, že autor Tiché noci od komponisty opisoval, a to z Mozartova raného Divertimenta Es dur pro dechové nástroje (Köchelův seznam č. 252) z roku 1776.
Pocukrovaná vánočka a Karel Gott
„Když si vyndáme kostelní zpěvník, je tam mnoho takových melodií,“ pokračuje umělecký šéf České filharmonie. „Biedermeier střední Evropy dal světu spoustu vánočního sentimentu, jak jej známe dnes: ozdobený stromeček, stůl s cukrovím a všude svíčky. A stejně jako se musí pocukrovat vánočka, velké umění potřebuje trochu kýče, který k našim Vánocům patří a všichni ho obdivují,“ přemítá Robert Hanč.
Český operní libretista a teatrolog Pavel Drábek, jenž nyní vyučuje na univerzitě v britském Hullu, si raději pobrukuje jiné koledy: „Vždycky jsem měl radši třeba písně Narodil se Kristus Pán, Chtíc, aby spal anebo Den přeslavný.“ Příliš sladkobolná Tichá noc se totiž jako by sama nabízela, aby posloužila i totalitním či autokratickým režimům.
„V dětství jsem to samozřejmě nedokázal pojmenovat, ale dnes si spojuji Tichou noc s normalizačním Gottem a jeho ersatz-sentimentem, který byl stejně protivný, jako byl jeho hlas. Tedy sladce, sirénovitě líbezný,“ myslí si Pavel Drábek.
Tichá a mrazivá noc u Stalingradu
A co je mezi lidmi extrémně populární, to se snaží nějak přivlastnit i totalitní režimy. Ideologové Hitlerovy třetí říše se text oblíbené křesťanské písně Tichá noc napřed pokoušeli upravit v duchu víry v jakousi nacistickou Prozřetelnost, ovšem nakonec to vzdali. A když německý státní rozhlas na Štědrý den v roce 1942 vysílal původní verzi ikonické vánoční písně, slyšeli ji na bojišti i hladoví a umrzající němečtí vojáci u Stalingradu. A mnozí se tak vůbec naposledy v životě dojali a zaslzeli: „Stille Nacht! Heilige Nacht! / Alles schläft, einsam wacht...“
Z oblíbené německé koledy se stala umrlčí píseň německých vojáků. Jeden z účastníků stalingradské bitvy, Isidor Chalupar z rakouského Schlagu nedaleko Lince, po válce vzpomínal: „Z reproduktorů hrála hudba, včetně vánoční koledy Tichá noc. Z ruských zákopů se ozval hlas: - Němečtí vojáci a soudruzi! Víme moc dobře, že už nemáte téměř co jíst a jste už oslabení. Vzdejte se! Garantujeme vám návrat domů po válce. Pokud se nevzdáte a nebudete pokračovat v boji, většina z vás bude zničena.“ Německé velení se zatím nemínilo vzdát, takže většina vojáků padla nebo umrzla.
Čtěte také
Vánoce v normalizační Praze
A jak už bylo řečeno, také ateistické komunistické Československo využívalo píseň Tichá noc, která oslavuje jistého novorozence z města Betlém, v míře vrchovaté. Za normalizace se koleda dokonce stala kasovním trhákem, konkrétně v interpretaci Karla Gotta na jeho desce Vánoce ve Zlaté Praze, která v sedmdesátých a osmdesátých letech vycházela stále dokola. Nakonec se jí od roku 1969 do sametové revoluce v roce 1989 prodalo na 700 tisíc kusů, takže se stala nejprodávanější deskou režimního vydavatelství Supraphon v celé jeho éře.
Zneužíváním písně docela otrávený Pavel Drábek skepticky dodává: „Nemám ten šlágr rád, vrchnost ho vnutila lidu. A je jedno, jestli za to může Svatá aliance, bachovský absolutismus, úřední c. k. náboženství nebo normalizační programoví kádři, kteří nás mají tím cukrkandlem (cukr a bič v jednom) uchlácholit do té obřadné vánoční nudy.“
Jak se zrodila píseň Stille Nacht
Píseň Tichá noc se léta Páně 1818 zrodila v Oberndorfu poblíž rakouského Salcburku. Ve stejném roce se narodil také teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu Karl Marx a v Praze bylo založeno Národní muzeum. Ve Spojených státech amerických držel otěže demokracie teprve pátý prezident James Monroe, jenž ještě nosil „barokní“ napudrovanou paruku s copem, třírohý klobouk a krátké kalhoty zapnuté pod koleny.
Evropa se v roce 1818 obtížně zotavovala z napoleonských válek a trůn v habsburské monarchii ovládal císař František I., jenž se v roce 1804 prohlásil za prvního císaře rakouského. A protože české země byly tehdy součástí stejného císařství, historie slavné vánoční písně Tichá noc vlastně začíná na domácí půdě.
Dnešní globální hit vznikl jen díky náhodě či spíše náhlému problému, když se 24. prosince 1818 farář Joseph Mohr z Oberndorfu dozvěděl od místního varhaníka, učitele a příležitostného skladatele nemilou zprávu. „Pokazily se nám varhany,“ oznámil faráři učitel Franz Xaver Gruber. To by znamenalo sloužit slavnostní půlnoční mši v místním chrámu sv. Mikuláše bez hudby, ovšem nakonec byl zrealizován záchranný plán.
Píseň ze šuplíku globálním šlágrem
Legenda praví, že si farář Mohr vzpomněl na jednu vlastní báseň založenou v šuplíku, v níž oslavoval narození Ježíše Krista, takže se zeptal Grubera, zda by k ní dokázal rychle napsat melodii. Pak prý stačilo varhany nahradit kytarou a půlnoční byla zachráněna.
Učitel Gruber souhlasil, vzal si text a za pár hodin k němu složil jednoduchou, nicméně chytlavou melodii, byť několik motivů prostě ukradl od Mozarta. Nová koleda pak při štědrovečerní mši ohromila kostel. Kněz Mohr zpíval tenor a drnkal na kytaru, kantor Gruber zpíval bas a malý dětský sbor se zhostil refrénu. Svým způsobem vtíravá a zároveň něčím vznešená a trochu i bolestná vánoční koleda Tichá noc v tu chvíli začala vítězné tažení do světa, aby se stala mezinárodním šlágrem.
„Jouluyö, juhlayö. / Päättynyt kaik on työ,“ začíná finská verze Tiché noci. A takto ji zpívají křesťané v Jihoafrické republice v překladu do nejužívanějšího domorodého nářečí Venda: „Vhusiku ha u difha! Na sedza! Na sedza!“
Americký zpěvák Bing Crosby proměnil Tichou noc v jednu z nejprodávanějších nahrávek 20. století. A sezona světově nejproslulejší koledy nyní opět nastala, jako každé Vánoce. Zpívají ji nejlepší operní pěvci i každičký vesnický sbor. Záleží na nátuře, existuje i heavymetalová verze Tiché noci v podání americké skupiny Manowar, slovenská Tublatanka ji oděla do punkového roucha a firma STIHL ji poskládala ze zvukových stop různě „naladěných“ motorových pil.
Čtěte také
Stille Nacht na současném Hlučínsku
Za první světové války se ale píseň Stille Nacht i její anglická obdoba Silent Night staly symboly dočasného míru. Válečného příměří, k němuž spontánně došlo o Vánocích v roce 1914 na bojišti nedaleko belgického města Ypry. Přerušení palby vyvolal zpěv slavné koledy v německých zákopech, načež se ke zpěvu přidali i Britové. Došlo dokonce na výměnu dárků i fotbalový zápas, přičemž událost později rezonovala v literatuře, filmu či hudbě. A třeba v roce 2021 příběh o vánočním příměří ztvárnila švédská metalová skupina Sabaton v písni Christmas Truce.
CNN Prima NEWS oslovila i jednoho z nejstarších a nejoceňovanějších českých básnických bardů. Vít Slíva se narodil v roce 1951, žije v Brně a literární kritika ho odměnila například prestižní literární cenou Magnesia Litera.
O vánoční písni Tichá noc si Slíva udělal názor již dávno. „A asi teď nevymyslím nic jiného, neřkuli lepšího,“ říká. Protože pochází ze slezského Hradce nad Moravicí, dívá se na tohle rakouské dílo i očima německých starousedlíků, kteří stále žijí ve slezském Hlučínsku nedaleko Ostravy, na takzvané „modré straně“, jak se regionu říkalo podle pruských modrých uniforem.
Hlučínsko bylo součástí Německa v letech 1742 až 1920, a poté znovu za Hitlera v letech 1938 až 1945. A i když všichni bojeschopní muži z Hlučínska museli narukovat do německého Wehrmachtu, hned po válce v roce 1945 jim československý parlament udělil výjimku a nemuseli do odsunu jako ostatní čeští Němci.
„Někdy ke konci devadesátých let jsem prožil adventní koncert pěveckého sboru v kostele svatého Jana Křtitele ve Velkých Hošticích na Hlučínsku. Na ´modré straně´, jak by napsal Bezruč, tedy na území někdejšího Pruska,“ vzpomíná Slíva. „Program byl bohatý, mě ale doslova zdrtil Čajkovského sbor Svjatyj Bože; mráz mi při něm běhal po celém těle a chtělo se mi brečet. Na závěr zazněla píseň Stille Nacht. Pak jsme se v pohnutí zvedali z lavic a já jsem se mohl přesvědčit, že jsem ´na pruské straně´: jeden starý pán se naklonil k druhému a zaslechl jsem: ´Nejlepši byla ta naša!´“
Čtěte také
Koleda bez Ježíše
Ano, Stille Nacht je německá píseň, jenže největší úspěch má v anglických překladech pod názvem Silent Night. Už v polovině 19. století koleda dobyla New York, nejprve prý zazněla v anglikánském chrámu Trinity Church na Wall Street, jenž byl dostavěn v roce 1846. A brzy s písní slavili úspěchy i misionáři v Africe. Za jeden z nejlepších překladů do češtiny pak bývá považován ten od básníka Václava Renče: „Tichá noc, přesvatá noc. / V spánku svém dýchá zem, / půlnoc odbila, město šlo spát…“
Pro někoho vtíravá, pro jiného vznešená vánoční rakouská koleda Stille Nacht vede vítězné tažení světem už přes 200 let. Ve 20. století to byl mezinárodní křesťanský šlágr, nyní je to vánoční hit s planetárním dosahem, protože spousta posluchačů už text vůbec nevnímá jako katolickou náboženskou píseň. Jméno Ježíš Kristus totiž v textu vůbec nezazní, což kvitovalo už nacistické Německo i komunistické Československo. A zřejmě je to i klíč ke globálnímu úspěchu písně, který pokračuje v novém miléniu a zřejmě se překlene i do dalších staletí.
Tichá noc, přesvatá noc. / V spánku svém dýchá zem, / půlnoc odbila, město šlo spát, / zdřímli dávno i pastýři stád.
Tichá noc, přesvatá noc. / V spánku svém dýchá zem, / půlnoc odbila, město šlo spát, / zdřímli dávno i pastýři stád; / jen Boží láska ta bdí.
Tichá noc, přesvatá noc, / náhle v ní jásot zní, / vstávej, lide můj, tmu z očí střes, / v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, / z lásky se člověkem stal.
Tichá noc, přesvatá noc, / stín a mráz vůkol nás, / v hloubi srdce však Gloria hřmí, / dík, že hříšník se s důvěrou smí / u svaté rodiny hřát.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Bílá emotivně o strachu o život Filipiho. Stačilo, kdyby zvedl tašku a byl pryč.
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
