V Praze probíhá bratrovražedný boj, říká k volbám Buchtík. Opozice se úspěchu ANO neobává


Taktika opozice v senátních volbách je podle sociologa a ředitele výzkumné agentury STEM Martina Buchtíka jasná. Zatímco v regionech, kde je silné hnutí ANO, sází strany na domluvu v podobě kompromisního kandidáta, v Praze neváhají jít do bratrovražedného boje. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS také zhodnotil vzájemné vymezování se kandidátů na pražského primátora ze stran dosluhující koalice. „Je vidět, že se velkého zisku ANO v hlavním městě neobávají,“ tvrdí.

Kdo bude největším skokanem v pražském komunálu?
Oproti volbám před čtyřmi lety jednoznačně Starostové. To je už nad slunce jasné. V minulých volbách se potýkali s kauzou Dozimetr a měli necelých osm procent. Teď jsou jedni ze spolufavoritů, budou atakovat 20 procent.

Jaké téma pražské kandidáty a kandidátky nejvíce rozděluje a na které pražský volič nejvíce slyší?
Z našich dat se ukazuje, že čím větší je obec či město, tím spíše se podobá oněm „velkým“ volbám na celostátní úrovni. I proto jsou volby v hlavním městě velmi specifické. Praha je rozdělena do více než 50 radnic, což může způsobit zmatky. Drtivá většina lidí ani nedokáže rozlišit, co je zodpovědnost pražského magistrátu a co dané části.

ČTĚTE TAKÉ: Pavlova absence při volbách je výsměch demokracii, tvrdí Rajchl. Zapsal se do dějin, míní Prokop

Tradičně předními tématy jsou dopravní situace a s ní související parkovací místa, také dostupnost bydlení, které je spojníkem mezi obecními a celorepublikovými volbami. Obecně se ukazuje, že strany nemají žádný recept, který by bylo možné realizovat například v jednom volebním období.

Na úrovni hlavního města pozorujeme také vzájemné vymezování se stran současné opozice, které tvoří pražskou koalici. Je to letos něčím jiné?
Nepozorujeme nic speciálního. Vymezování se pražské ODS vůči Pirátům a naopak je obvyklá věc, před čtyřmi lety bylo dokonce součástí plakátové předvolební kampaně. Jinou polohu má Praha sobě, jež byla v tomto období na magistrátu v opozici, ač její volbu zvažuje podobná skupina voličů dosluhující koalice. Jenže lidé nemají tento subjekt v živé paměti, takže jeho představitelé jsou v ulicích a vedou rozsáhlou kontaktní kampaň.

Všechny strany si uvědomují, že v případě komunálních voleb je klíčových posledních 10 dní před otevřením volebních místností. Doznívaly prázdniny a část voličů až teprve nyní – obrazně řečeno – zjišťuje, že se konají volby. Většina lidí má jasno, koho volit nebude, a teď bude zvažovat, komu naopak hlas hodí.
Na konfliktu mezi stranami sněmovní opozice je vidět, že se neobávají velkého zisku hnutí ANO. Potřebují spíše motivovat své voliče, takže mohou jít do tohoto otevřeného konfliktu s potenciálními koaličními partnery. V tomto ohledu je situace v Praze úplně jiná než jinde.

V jaké pozici jsou na opačné straně SPD a Motoristé, zvláště vůči hegemonnímu ANO?
Pro oba subjekty bude úspěch, pokud se do zastupitelstva vůbec dostanou. Spíše tomu tak bude, ale očekávám pozici těsně nad pěti procenty. Lehce pikantní je skutečnost, že předseda Motoristů Petr Macinka kandiduje jak na magistrát (ze 14. místa kandidátky, pozn. red.), tak na Praze 5 (ze třetího místa kandidátky, pozn. red.).
Pokud Motoristé neuspějí, pro samotnou stranu to nic zásadního znamenat nebude, ale bude se o tom hodně mluvit a může to být vnímáno jako blamáž. Klíčové pro ně jsou stále sněmovní volby, nikoliv komunální.

Opozice v udržovacím módu?

Pojďme z Prahy na komunální úroveň obecně. Daří se opozičním stranám dostávat na tuto úroveň témata, která od nich nyní slyšíme ve Sněmovně, třeba otázku schodku státního rozpočtu? A rezonuje to vůbec v regionech?
Daří, ale je potřeba říct – celkový pohled na současnou opozici, a to i očima jejích voličů, je takový, že nepodává nějaký velký výkon. Strany samy říkají: „Teď ještě nemá cenu někam sprintovat, počkejte na příští rok, kdy opravdu ukážeme, co všechno umíme.“ Nyní se nacházejí v jakémsi udržovacím módu. STAN a Piráti mají ve Sněmovně řadu nových tváří, ODS, KDU-ČSL a TOP 09 mají zase nové vedení, takže ještě stále potřebují nějaký čas, aby nastartovali programové body


Současně jsou v extrémně složité situaci, jelikož stojí proti mašinérii hnutí ANO, které dokáže generovat i tři témata týdně. Schodek státního rozpočtu se nelíbí většině lidí, ale kdyby si místo toho měli vybrat nižší důchody, byli by s tím dočasně smířeni. Patrné je to u elektorátu ANO.

Vidíme napříč regiony nějaké téma, které se objevuje frekventovaněji?
Zatímco pro celostátní politiku je důležitá otázka stavu zdravotnictví, v obecních volbách to až tak zásadní není. Ve většině obcí – vzhledem k počtu obyvatel – totiž nejsou žádné zdravotní služby, nemocnice jsou až ve větších městech.
Určitě však rezonuje téma bydlení, které má ještě větší váhu pro mladé lidi. Také se řeší pracovní příležitosti. V této oblasti je zajímavé, že zatímco místní od vedení samospráv očekávají, že pro tento rozvoj vytvoří vhodné podmínky, daňový systém starosty a starostky trestá. Z daní, které příchozí firma odvede, v podstatě obec nic nemá. Když se pak municipalita díky novým pracovním příležitostem rozrůstá, musí se rozšířit infrastruktura, vylepšit kanalizace a případně i postavit školka. Jenže stát toto nijak nezohlední. Právě v této věci vidím potenciál pro vyjednávání mezi politiky na lokální a celostátní úrovni, jak to změnit. Pokud chceme, aby vznikala nová pracovní místa, musí to být ekonomicky racionální i pro vedení obcí.

Obcí s pouze jednou kandidátkou stále přibývá

Jsou podzimní volby pojímány jako první referendum o Babišově vládě?
Svým způsobem jsou každé volby referendum o vládě, vždy se to tak podává. Projevuje se to ale na volební účasti. V Česku máme zhruba 6 250 obcí, přičemž ve dvou tisících z nich máte jen jednu kandidátku. To za referendum nelze považovat. Navíc v obcích do 10 tisíc obyvatel lidé mnohem častěji dají hlas místnímu sdružení namísto toho, aby kopírovali své celorepublikové přesvědčení. Zejména proto, že tam zpravidla ani žádná stranická kandidátka není.

ANO všechny volby, které se konaly za minulého sněmovního období, prezentovalo jako vyjádření odporu vůči kabinetu Petra Fialy (ODS). Co teď hnutí dostává ke svým příznivcům?
Příslovečnou pracovitost. V případě ANO se opakovaně tento motiv vrací. Zjevně jim funguje a zjevně nedokázali přijít s něčím výrazně lepším. Pokud hnutí o nějaké voliče bojuje, jsou to ti, kteří se rozhodují, zda k volbám dorazí. Na elektorát jiných stran necílí.

Jak se daří Motoristům etablovat se v regionech?
Zatím se jim to moc nedaří, ale byla řada stran, které – stejně jako Motoristé – vznikaly spíše shora než zdola. Z tohoto pohledu tak pro ně budou skutečnou výzvou spíše další komunální volby. Strana navíc potřebuje stabilizovat svůj elektorát.
Z dat víme, že mají největší fluktuaci voličů ze všech parlamentních uskupení. Pokud pomineme neparlamentní strany, bude na Motoristech hezky vidět charakter obecních voleb. V obrovském množství minivoleb a minisoubojů si každá strana odprezentuje nějaký konkrétní úspěch, což se bude dít i u Motoristů.

Odrazily se na komunální úrovni otázky spojené s regulací pohonných hmot?
Nijak výrazně ne. Jde o celorepublikové téma, jež se samosprávami nemá moc co do činění. Odhlédněme od ekonomické stránky věci – vláda prokázala aktivitu v zastropování cen, takže její voliči nemají důvod jí něco vyčítat. Soupeři to sice mohou zvedat, ale má to pouze omezenou platnost.
Klíčové je, že lidé v řadě obcí moc dobře vědí, jaké konkrétní osobě hodí svůj hlas, znají ji osobně. Druhým faktorem je skutečnost, že se lidé budou skutečně rozhodovat na poslední chvíli. Roli hraje i štěpné téma v konkrétním místě, což může být nějaký konkrétní projekt, stavba, kontroverzní osobnost v čele radnice atd. Zdůraznil bych také obrovský rozdíl mezi charakterem voleb na vesnicích a ve velkých městech. To jsou opravdu velmi odlišné disciplíny.

Od devadesátých let se zvyšuje počet obcí, kde postaví jen jednu kandidátku. V menších obcích probíhá před volbami neformální vyjednávání, kdo ty pomyslné otěže převezme. Jestliže se neobjeví nějaká zásadní záležitost, není ani velká motivace pro to stavět více kandidátek. Pokud má ještě dnes někdo zájem vstoupit do politiky, děje se tak jen na té obecní úrovni.

Spor Grolich versus Schillerová může pomoci oběma

Přesuňme se ještě k volbám do Senátu. Výrazně zarezonoval „nejtrapnější volební song“ od Jana Grolicha. Fungovalo to?
Je to součást dlouhodobější kampaně. Grolich záměrně propojuje Prahu a jižní Moravu, což ironizuje i lokálním nářečím. Z výzkumů se ovšem ukazuje, že i tak není předseda KDU-ČSL nijak extra známý politik. Bude muset ještě pracovat na tom, aby se dostal do povědomí lidí, kteří sledují politiku jednou za 14 dní.
Senátorské volby ve Vyškově jsou pro něj velmi důležité, což si nejspíše uvědomují i představitelé ANO, kteří vyrazili podpořit jejich kandidátku Petru Absolonovou.

Aktuálně je nepřítelem číslo jedna ministryně financí.
Lokální konflikt dostávají do celostátní roviny, což jim může paradoxně pomoci oběma.

Vyplácí se hnutí ANO taktika, kterou zvolilo v boji o horní komoru Parlamentu?
Jakožto hegemonovi politické scény jim nezbývá nic jiného než chtít ty volby vyhrát. Zároveň ale pro ně mohou být místem pro testování lidí, kteří mohou být zajímaví pro nějaké jiné funkce. Jejich voliči ale senátní hlasování nepovažují za příliš důležité. ANO bude mít ale výrazný hendikep v druhém kole, jež není spojeno s žádnými dalšími volbami. Pokud nezískají šest senátorů, bude to pro ně z mého pohledu neúspěch. Naopak kdyby více než deset kandidátů uspělo, bylo by to pro Andreje Babiše velmi příjemné překvapení.

Hledání kompromisního kandidáta kvůli silnému hnutí ANO

Motoristé boj o Senát vzdali, nicméně jak prodávají příznivcům svou kandidaturu zástupci SPD?
U Senátu máme většinové volby, takže vyhrává ten, kdo získá větší počet hlasů. Celosvětově platí, že v tomto typu voleb se radikálnějším stranám příliš nedaří. V SPD vůbec nemohou pomýšlet na nějaký úspěch. Opět tu vidíme nějaké testování kandidátů, roli ale může hrát i osobní angažovanost v regionu.

Naopak u opozice vidíme přelévání podpory mezi nejrůznějšími stranami. Může se jim tato strategie v některých obvodech vymstít tak, že je to oslabí v případném druhém kole?
V regionech, kde je relativně silné hnutí ANO, se více snažili najít nějakého kompromisního kandidáta. Naopak v Praze, kde mají kandidáti ANO nízké šance na úspěch, probíhá mezi opozicí bratrovražedný boj. V některých obvodech je hodně kandidátů a bude zajímavé to sledovat. Často jde o osobnosti známé napříč Českem.
Pro opoziční představitele je důležité, aby se hlasy v prvním kole nerozmělnily, tedy aby dále nepostoupili kandidáti pro ně „nežádoucí“. Zájem o Senát má řada nestraníků, takže dává smysl podpora širší koalice stran. Voliči rádi vidí, když jsou politici schopni spolupracovat.
Proto vidíme letos pokračující trend spojování stran. Průměrný počet kandidátů v obvodech se stále snižuje. Vzhledem ke dvoukolovému systému těchto voleb je to strategické.

Od řady kandidátů jsme slyšeli, že by nebyli proti zrušení Senátu. Je to v rámci kampaně nějaký nový trend, který bude v budoucnu častěji využíván?
Pro některé strany – zejména neparlamentní – jde o jedinou možnost, jak dostat své členy do celorepublikového povědomí. Nemyslím si tedy, že by šlo o nějakou novou taktiku. Navíc už v devadesátých letech při vzniku Senátu třeba Sládkovi republikáni vyzývali, aby lidé tento orgán ignorovali a aby se zrušil.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vláda odmítla návrh Pirátů dávat obcím a krajům peníze za dostavěné byty. Babiš řekl důvod