Válka, která předznamenala útok na Ukrajinu. Před 14 lety vtrhli Rusové do Gruzie

Kratičká válka v Gruzii, ke které došlo v srpnu roku 2008, byla první předzvěstí budoucích územních rozmachů Ruska. Rozbuškou konfliktu byl přitom dost podobný spor, který předcházel i válce na Ukrajině.

Rusko si totiž dlouhodobě nárokovalo dvě sporná území v sousední Gruzii – konkrétně Jižní Osetii a Abcházii – podobně jako si před válkou na Ukrajině nárokovalo prostor samozvaných lidových republik na Donbasu. I tehdy byla záminkou pro ruskou agresi myšlenka, že Moskva musí bránit separatistické regiony od útlaku Gruzie (nutno podotknout, že někteří Osetinci a Abcházci ruskou „výpomoc“ vítali, jelikož se s Gruzínci nemají příliš v lásce).

Stejně jako v případě Ukrajiny se pak Kremlu nelíbilo, že Gruzie v čele s tehdejším prezidentem Michailem Saakašvilim smýšlí prozápadně a chce směřovat do Evropské unie nebo snad dokonce do NATO.

Provokace skončila válkou

Vzájemné spory mezi Ruskem, Jižní Osetií a Abcházií na jedné straně a zbytkem Gruzie na straně druhé, vyvrcholily v noci na 8. srpna. „Putin tu válku chtěl. V létě roku 2008 provokoval prezidenta Saakašviliho, který nakonec, a to navzdory radám USA, vydal gruzínským jednotkám povel zatlačit separatisty v Jižní Osetii, kteří ostřelovali gruzínské vesnice. Ruská armáda s tím počítala a se záminkou v ruce vkročila na území Gruzie,“ popsal politický expert Daniel Fried z amerického think-tanku Atlantická rada.

Do Gruzie tak 8. srpna začaly proudit ruské tanky a dělostřelectvo, Moskva začala také s nálety. Začala válka. Konflikt skončil už 16. srpna, a to zejména kvůli reakcím Západu. Evropa a USA si totiž tehdy nechtěly Moskvu rozezlít a snažily se o to, aby se co nejrychleji přestalo střílet. A to i za cenu ústupků vůči Kremlu.

„Lídři Evropské unie volali po klidu zbraní, který v tu chvíli nahrával ruským zájmům, zatímco Spojené státy pod taktovkou nové administrativy Baracka Obamy se snažily o rychlé obnovení vztahů s Kremlem,“ napsal k válce v Gruzii Peter Dickinson z Atlantické rady. Vedle Obamy byl hlavní „holubicí“ v řadách Západu někdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy.

Triumf Moskvy

Válka tak skončila de facto vítězstvím Ruska. Jižní Osetie a Abcházie získaly určitý autonomní status a Moskva uznala jejich nezávislost. I po formálním ukončení bojů ale ruská agrese pokračovala a potyčky se přelily také do regionu Abcházie.

„Víme z historie, že Putin se vrátí. Nikdo nic neudělal v roce 2008 v Gruzii, nikdo nic neudělal v roce 2014 na Krymu, tak se vrátil, aby získal víc. Je důležité, aby lidé pochopili, že pokud nic neuděláme, Putin se vrátí a bude chtít víc,“ vzpomínal na konci července při návštěvě Slovenska britský ministr obrany Ben Wallace.

Invazi do Jižní Osetie při příležitosti 14. výročí připomněl i web amerického ministerstva zahraničí.