Voda z kohoutku jako samozřejmost? Za každou kapkou stojí staletí vývoje, ukazuje unikátní muzeum
Vodárenské muzeum ve Vrutici se snaží návštěvníkům historii maximálně přiblížit. Zdroj: CNN Prima NEWS
Na severu Čech vznikl už ve 13. století jeden z prvních vodovodů v českých zemích. Dnes zde Vodárenské muzeum ve Vrutici připomíná nejen bohatou historii zásobování vodou, ale také technologický pokrok, který z vodárenství udělal vysoce moderní obor. Návštěvníci si zde mohou osahat historické potrubí, prohlédnout unikátní exponáty a zjistit, jak speciální technologie kontrolují tisíce kilometrů vodovodních sítí ukrytých pod zemí.
Otevřít kohoutek a pustit si čistou pitnou vodu dnes většina lidí považuje za běžnou součást života. Jen málokdo si ale uvědomuje, jak složitý systém se za touto každodenní samozřejmostí skrývá.
Právě historii i současnosti vodárenství se věnuje Vodárenské muzeum ve Vrutici na Litoměřicku. Podle Maria Böhmeho, tiskového mluvčího Severočeské vodárenské společnosti, je důležité připomínat, jak náročné bylo zásobování vodou v minulosti. „Když se dozvídáme, jak nebylo nikdy snadné vodu dobýt ze země a přivést ji do domácností, o to více si můžeme vážit současnosti a moderních technologií, které dnes vodárenství využívá,“ vysvětlil Böhme.
Podle něj se samotný princip vodárenství za staletí vlastně nezměnil. „Vodárenství je pořád o tom vzít vodu z přírody, přivést ji lidem, to, co lidé zašpiní, vyčistit a vrátit přírodě zpět. A takto to na severu Čech funguje už více než 800 let,“ dodal.
Vrutice a císařský vodovod Františka Josefa
Samotná lokalita Vrutice má v historii českého vodárenství mimořádné místo. Muzeum totiž sídlí v historické secesní budově čerpací stanice z počátku 20. století. „Budova byla postavena proto, aby zásobovala vodou město Litoměřice. Ve své době šlo o velmi významné vodní dílo, o čemž svědčí i to, že mu své jméno propůjčil císař František Josef,“ připomněl Böhme.
Vodovod tehdy nesl název Franz Josef Wasserleitung – tedy Vodní vedení Františka Josefa. „Byla to skutečně prestižní stavba své doby,“ doplnil.
Od dřeva a kamene po chytré vodoměry
Vodárenství prošlo během staletí dramatickou proměnou. Největší změny se podle odborníků týkaly materiálů i technologií. „Ve Vodárenském muzeu máme kolekci různých trubních materiálů. Najdete tam kámen, dřevo, což byly ty první materiály, ale i skleněné trubky, které se používaly ještě na začátku 21. století,“ popsal Böhme. Návštěvníci si mohou prohlédnout také ocelová potrubí, litinu nebo moderní plastové materiály.
Velký technologický posun ukazují i vodoměry. „Od původních mechanických vodoměrů, kde tok vody roztáčel turbínku a ozubená kolečka, jsme se dostali až k moderním elektromagnetickým a ultrazvukovým vodoměrům, které data přenášejí dálkově,“ vysvětlil tiskový mluvčí.
Díky tomu dnes pracovníci vodáren nemusí složitě lézt do tmavých a mokrých šachet. „Odečítač si dnes data jednoduše načte do tabletu,“ dodal.
Technologie hlídají tisíce kilometrů potrubí
Jen na severu Čech je pod zemí uloženo více než 9 tisíc kilometrů vodovodního potrubí. Kontrola tak rozsáhlé infrastruktury je mimořádně náročná. „Určité malé úniky vody samozřejmě existují a právě proto je důležité mít moderní technologie pro jejich odhalování,“ vysvětlil Böhme. Jednou z metod jsou takzvané smartballs – speciální zařízení, která proplouvají potrubím a skenují jeho stav.
Ještě pokročilejší technologií je unikátní zařízení Pipe Diver. „Když ho člověk vidí, připomíná trochu ježka z NASA,“ popsal s úsměvem Böhme.
Zařízení využívá světelné, rentgenové i ultrazvukové technologie. „Já tomu s nadsázkou říkám kolonoskopie vodovodního potrubí. Umí odhalit netěsnosti, strukturální poruchy i cizí tělesa,“ vysvětlil.
Podle něj technologie šetří vodárnám obrovské peníze. „Může se ukázat, že potrubí, které jsme chtěli rekonstruovat, vydrží bez problémů dalších deset let. A tím šetří miliony korun,“ uvedl.
Exponáty, které si můžete osahat
Vodárenské muzeum ve Vrutici se snaží návštěvníkům historii maximálně přiblížit. A to i netradiční formou. „Říkáme návštěvníkům, že se mohou na všechno dívat, vše si fotit a téměř na všechno si sáhnout,“ řekl Böhme. Právě interaktivita je jedním z hlavních lákadel muzea.
Velký zájem budí například fragment nejstaršího dřevěného potrubí nalezeného v klášteře v Oseku u Duchcova. „Pamatuje dobu krále Přemysla Otakara I. ze začátku 13. století. Je to krásné dřevěné potrubí se zachovanou železnou zděří,“ přiblížil Böhme.
Dalším unikátem je obrovský dieselagregát společnosti Deutz z roku 1930, který kdysi poháněl čerpadla zásobující Litoměřice. „Na začátku 21. století prošel repasí a dodnes funguje. Při dnech otevřených dveří ho návštěvníkům spouštíme,“ doplnil.
Děti si mohou sestavit vlastní vodovod
Muzeum myslí i na děti a školy. Nově nabízí interaktivní část, kde si malí návštěvníci mohou sami sestavit vodovodní potrubí. „Mohou si vytvořit sestavu z opravdových trubek, vodoměrů a kohoutů. Všechno si mohou vyzkoušet prakticky,“ popsal Böhme.
Do budoucna plánuje muzeum další rozšíření edukativní části. „Chceme, aby muzeum sloužilo opravdu všem – od malých dětí až po seniory,“ uvedl.
Historie, která má budoucnost
Vodárenství podle odborníků patří mezi obory, které lidé často vnímají až ve chvíli, kdy něco nefunguje. Právě muzeum ve Vrutici ale ukazuje, jak obrovský technologický i historický význam tento sektor má.
„Vodárenství je obor s velmi ctihodnou historií a věřím, že i s velmi dobrou perspektivou do budoucna,“ uzavřel Mario Böhme.
A právě návštěva Vodárenského muzea ve Vrutici může lidem připomenout, že za každou kapkou vody z kohoutku stojí staletí práce, technického vývoje i lidského umu.
