Vrah mladých dívek z Prokopského údolí dlouho unikal policii. Dostal ho až legendární Markovič
Prokopské údolí. Pražský přírodní unikát, místo výletů, koupaliště, skautských výprav i vzpomínek na Jaroslava Foglara. Jenže v létě 1968 se do jeho historie zapsal smutný a záhadný příběh, který musel rozluštit až legendární Jiří Markovič. Po dlouhých dvanácti letech. Cestou na Klukovické koupaliště tam někdo zavraždil dvě třináctileté dívky, Janu Unčovskou a Jarmilu Kamenovovou. Případ řeší další díl videopodcastu HLASY ZLOČINU.
„Byl druhý prázdninový týden, horký červenec. Dvě kamarádky vyrazily z Jinonic k vodě. Za hřbitovem šly po stezce kolem lesíku zvaného Punčocha. Do cíle jim zbývala necelá půlhodina. Jenže pak se ozval výstřel. Jana klesla k zemi. Pak střelec uviděl Jarmilu. Poznala ho, a tak zamířil znovu,“ vypráví Václav Janata.
Hlasy zločinu
Krimi videopodcast HLASY ZLOČINU se zaměřuje na největší kriminalistické kauzy v českých dějinách. Své síly při přípravě projektu spojili dlouholetý reportér a editor Krimi zpráv Václav Janata a vedoucí publicistiky CNN Prima NEWS Jakub Kvasnička, jenž zpovídal nejznámější figury českého podsvětí.
„Když se dívky večer nevrátily domů, rodiny zachvátila panika. Na koupališti je nikdo neviděl. Policie zprvu pátrání nerozjela naplno, bylo příliš brzy. Rodiče se proto vydali hledat sami. Těla našel ještě před půlnocí Janin otec Rudolf Unčovský. V Prokopském údolí, pod svahem poblíž pěšiny. Podle pozdějších svědectví zoufalstvím rval trávu a křičel nad tělem své dcery,“ dodává Jakub Kvasnička.
Zenkera policisté vyslýchali už den po vraždě, ale pustili ho
Kriminalisté měli od začátku několik verzí. Někdo známý. Duševně nemocný pachatel. Nebo člověk nezdravě posedlý zbraněmi. Právě třetí stopa se nakonec ukázala jako klíčová, jenže tehdy ji vyšetřovatelé nedokázali dotáhnout. „Už den po vraždě vyslýchali devatenáctiletého Františka Zenkera, mladíka, který se v údolí často pohyboval a podle svědků si rád hrál se zbraněmi. Tvrdil, že má alibi. A policie ho pustila. Pak přišel srpen 1968, okupace Československa a další chaos. Vyšetřování postupně zhaslo,“ popisuje Janata.
Případ dívek z Prokopského údolí se změnil v nevyřešený pomník. Zenker mezitím žil dál. Dokonce se stal členem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. A přitom se k vraždě podle pozdějších svědectví svěřoval lidem kolem sebe. Jenže důkaz, který by ho spolehlivě poslal před soud, stále chyběl.
Čtěte také
„Musel přijít až Jiří Markovič. Tehdy mladý kriminalista, později legendární šéf pražské mordparty, se k případu vrátil po dvanácti letech,“ říká Kvasnička. V listopadu 1980 si pro něj kriminalisté přijeli do práce. A muž, který dvanáct let unikal, nakonec, jak řekl Markovič, „praskl“. Přiznal se.
Na základě čeho? Jaké nové důkazy se podařilo Markovičovi najít? Jak vzpomínal na případ? Proč Zenker vlastně dívky zavraždil? Co vypovídal u soudu? Proč bral zpět své přiznání? A jak se komunistickému soudu podařilo ohnout zákon a zvýšit mu trest?
MOHLO VÁM UNIKNOUT: „Zabij mě, ale dítě nech.“ Matka při střelbě v Ostravě kryla dceru tělem, po letech promluvila
