V roce 2023 byl zaznamenán rekordní nárůst nových případů pacientů s hepatitidou C. (Ilustrační snímek) Zdroj: Profimedia.cz
Hepatitidou C neboli infekčním zánětlivým onemocněním jater vyvolaným virem (HCV) je nakaženo zhruba půl procenta české populace. V roce 2023 byl však zaznamenán rekordní nárůst nových případů – 1 300. Nemoc je záludná především tím, že nemá příznaky, proto se jí mnohdy přezdívá „tichý zabiják“. Respektive, pokud symptomy má, jedná se o příznaky jaterní cirhózy či karcinomu jater, což jsou již velmi závažná pozdní stadia nemoci. V případě včasné léčby se nevyvinou, situaci lékařům však komplikují mýty a stigma kolem žloutenky typu C.
Česká republika patří mezi země s nízkým výskytem infekce hepatitidy C s průměrným záchytem 800 až 1 000 nových případů ročně. Jenže v roce 2023 bylo hlášeno 1 300 osob s nově odhalenou infekcí.
ČTĚTE TAKÉ: Britové sepsali seznam 11 příznaků rakoviny. Na co si dát pozor, když se necítíte dobře?
„Počet nahlášených nově nakažených osob dosáhl čísla 1 300, například v roce 2021 jich však bylo pouhých 662. Důvodem může být návrat pacientů k lékařům se zpožděním až po odeznění pandemie koronaviru, ale také narůstající počet reinfekcí mezi osobami ve vysoce rizikové populaci,“ popsal na tiskové konferenci Petr Urbánek, přednosta Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha a místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.
Na celém světě je nakaženo zhruba 57 milionů lidí. Světová zdravotnická organizace (WHO) se snaží infekci dostat pod kontrolu již od roku 2016 a v ideálním případě ji naprosto minimalizovat. Podle plánu WHO je reálné snížit výskyt nemoci o 90 procent v horizontu 20 let.
„Jednou cestou je snížit incidenci, tedy počet nových případů onemocnění. Potom by HCV infekce přestala být složitým ekonomickým a zdravotním problémem. Nicméně Česká republika v současné době není schopná splnit eliminační cíle WHO v léčbě hepatitidy C,“ pokračoval Urbánek s tím, že v takovém případě by bylo třeba léčit zhruba dvojnásobný počet nemocných oproti současnému stavu, tedy více než pět tisíc pacientů ročně.
Experimenty v mládí? Nemoc nemá příznaky i desítky let
Protože se nemoc přenáší krví, je známo, že mezi rizikové faktory nákazy žloutenkou typu C patří nitrožilní užívání drog, nechráněný pohlavní styk, transfúze či transplantace před rokem 1992 (než se v ČR v červnu 1992 začali povinně testovat všichni dárci krve, pozn. red.). Dále může jít také o tetování či akupunkturu (amatérské nebo v exotických zemích) nebo přenos z matky na plod.
„Pomyslnou tikající bombou v české populaci je obtížná identifikace infikovaných osob v nízce rizikové populaci – hepatitida C nemá třeba 20 či 30 let žádné symptomy,“ vysvětlil odborník.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Obavy z černého kašle rostou. Když mi ho dítě přinese domů, je po mně, říká paní Jaroslava
Příkladem uvedl pomyslný příběh manažera bankovního sektoru, který mohl mít v mládí rizikový sexuální styk nebo třeba i jen jednorázově experimentoval s drogami; nebo se na dovolené nechal tetovat. „Strach z přiznání nebo z důsledků přiznání vede k tendenci tyto rizikové skutečnosti nepřiznávat. Jenže lékař pak nemá moc šancí, jak pojmout podezření, že by daná osoba mohla být infikována. A aktivní pojetí podezření je klíčem k odhalení infekce,“ zdůraznil Urbánek.
Zatímco u vysoce rizikových skupin počty léčených pacientů postupně rostou – protože existují a dále se zlepšují nástroje na jejich identifikaci a motivaci k dokončení léčby – nůžky mezi nově nakaženými pacienty, nejčastěji právě při aplikaci drog, a pacienty léčenými v nízkorizikové populaci, se nebezpečně rozevírají.
Anonymní testování i jednoduchá léčba
Důležitým předpokladem pro změnu náhledu na nemoc je edukace veřejnosti a dostupné anonymní testování. To sice v České republice existuje, skutečně anonymně však testují pouze organizace spojené s drogovou problematikou. Právě tyto služby však lidé z nízkorizikové populace vyhledávají jen obtížně.
Další bariérou může být i obava z invazivního testování a vyšetřování: například jaterní biopsie, která se ale dnes už vůbec neprovádí. V rámci edukace je zásadní vědět, že léčba je naprosto jednoduchá – spočívá v podání vhodných antivirotik, a to v tabletách.
„Je známo, že na hepatitidu C neexistuje očkování, nicméně pokud se diagnóza odhalí, léčí se víceméně snadno. Léčba je bezpečná, dobře snášená a účinná v 97 až 98 procentech případů. Nejčastěji probíhá dva až tři měsíce formou polykání jedné až tří tablet denně. Pacienti během prvních týdnů cítí výrazné zlepšení stavu, kdy mizí únava, tlakové bolesti v podžebří a podobně,“ objasňuje Urbánek.
Jak odborníci zdůrazňují, hepatitida C se nemusí třeba i 30 let vůbec projevit – onemocnění nemá specifické příznaky a nelze ho klinicky rozpoznat. Jenže pokud se neléčí, může mít dlouhodobé důsledky spočívající v riziku rozvoje jaterní cirhózy či primárního karcinomu, tedy rakoviny, jater.
„Jaterní cirhóza se v závislosti na mnoha faktorech rozvíjí po 20 letech u zhruba 30 procent infikovaných osob. Dalšími důsledky je u dlouhodobě infikovaných osob i riziko různých onemocnění krvetvorby, včetně rakoviny krve (lymfomy), onemocnění ledvin, autoimunitních onemocnění a podobně,“ popsala Soňa Fraňková, zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii v IKEM a členka výboru České hepatologické společnosti ČLS JEP.
ČTĚTE TAKÉ: Bolest břicha, únava či hubnutí? Může jít o vážnější chorobu, Michaelu postihla už v dětství
„Nechat se otestovat doporučuji určitě všem, kteří mají z hluboké minulosti v horizontu 20 až 30 let zkušenost s jehlami třeba i jen jednorázově s nitrožilně podávanou drogou, tetováním, piercingem nebo rizikovým pohlavním stykem,“ zdůraznila.
Důležitá je také takzvaná „potestová“ edukace pacienta s pozitivním výsledkem. „Ne každý lékař, který může diagnostikovat HCV (například gynekolog), je oprávněn léčbu vést. Proto musí pacienta odeslat na specializované pracoviště. Ideálně rovnou a rychle,“ pokračovala Fraňková. V Česku je těchto center 25.
Při podezření na HCV infekci je vyhledávaným testem vyšetření anti-HCV protilátek v krvi. Testovány by měly být všechny osoby, které byly někdy v životě vystaveny některému ze zmíněných rizikových faktorů přenosu infekce, a osoby, které mají zvýšené jaterní testy či diagnózu jaterního onemocnění, kde může dojít ke kombinaci více nemocí. O test lze požádat praktického lékaře.
