Ester Ledecká obhájila zlatou medaili na snowboardu
Z reakce Ester Ledecké po dojezdu finálové jízdy paralelního obřího slalomu na snowboardu byste nevyčetli, že právě – opět – získala olympijské zlato. S odstupem v rozhovoru odtajnila, proč tomu tak bylo. Nebyla si totiž jistá, zda už dokončila misi a zda ji náhodou nečeká ještě jedna jízda.
Leckomu se možná vybavily obrázky z minulé olympiády v Pchjongčchangu. Ne z jejího závodu na snowboardu, ale na lyžích v super-G. Tehdy se také Ledecká neradovala, ale to bylo způsobené tím, že absolutně nevěřila tomu, jak se dostala na první místo. Teď si byla jistá, že dojela první, ovšem měla za to, že ještě nemá hotovo.
„Jako nějak jsem věděla, že už jedu finálovou jízdu, ale zas tak jistá jsem si nebyla. Nicméně jsem si řekla, že pojedu nejlepší jízdu, jakou umím. Jako vždy. Přijela jsem dolů a nebyla jsem si jistá, jestli se pojede ještě jedna jízda, nebo ne. Tak jsem se ptala Daniely Ulbingové (finálové soupeřky, pozn. red.), jestli je to jako hotový. Ona říkala, že jo, že tedy ještě pojedou kluci,“ řekla Ledecká novinářům.
Až když ji poražená finalistka Rakušanka Ulbingová ujistila, že získala zlato, uvědomila si, že je konec. „Od té doby jsem to nějak začala vnímat. Předtím jsem neslavila, protože jsem nechtěla slavit předčasně. Chtěla jsem zůstat soustředěná, kdybych musela ještě jednou jet nahoru,“ líčila s úsměvem.
Bylo jí jasné, že to úplně běžné na olympiádě není. „Jak se to stane? Musíte být strašný mimoň jako já… To já jsem. Jak jsem přemýšlela nad tou tratí, nad tím, co mám udělat líp, tak mně to nějak nedošlo. Přijela jsem do cíle: No, tak jsem tady,“ smála se 26letá, teď už trojnásobná zlatá olympijská medailistka.
Jak vím, že soupeřka chybovala? Neslyším ji
Ledecká v horském středisku Čang-ťia-kchou potvrdila své výsostné postavení mezi snowboardistkami. Suverénně vyhrála kvalifikaci a ve vyřazovací části nebylo nikdy o jejím dalším postupu pochyb. Soupeřky ve snaze jet „na hraně“ vždy chybovaly.
„Takový je náš sport, hodně se chybuje. Jde o to, kdo těch chyb udělá nejmíň, kdo zvládne tlak. Přece jen je to něco jiného než u lyžování. Tam je taky tlak, ale nemáte vedle sebe někoho, kdo na vás tlačí a snaží se vás předjet. Já se soustředila celou dobu na sebe a to mi pomohlo,“ řekla Ledecká, která se úspěšně věnuje i sjezdovému lyžování.
Toho, že soupeřky chybovaly, si vždy všimla. „Přestanu je slyšet. Nechci se vůbec ohlížet, ale přestanu vnímat, že za sebou něco slyším. Ale ze zkušenosti vím, že se můžou zase hodně rychle dotáhnout, tak se snažím hlavně rychle dotáhnout svoji jízdu až do konce. Soustředit se jen na sebe, abych neudělala žádnou chybu. Jela jsem tak, jak jsem si naplánovala. Abych to v klidu dojela,“ konstatovala česká hvězda.
Jsem trošku autista
Olympijský den D zvládla Ledecká bez viditelné chyby. Všechno prý ale stoprocentní nebylo. „Je to šest jízd, ne vždy se povede předvést šest úplně dokonalých jízd. Určitě tam nějaké chyby byly. Jsem ale ráda, že jsem se z nich dokázala rychle dostat, když už jsem tu chybu udělala. Tolik jsem tím neztratila a dokázala se vrátit do svého rytmu a dojet jízdu rychle,“ uvedla rodačka z Prahy.
Za čtyři roky od prvního olympijského triumfu na snowboardu udělala pokrok. „Je tam spousta věcí, které bych neměla vyzrazovat, protože to je know-how. Ale přišla jsem na jiné prkno, to mi pomohlo. Na jiné boty, to mi trošku pomohlo. Ale nejvíc mi pomohlo to, na čem jsme pracovali s Justinem (Reiterem),“ ocenila práci svého amerického trenéra. „Spousta věcí kolem techniky, musím říct, že to vzal hodně precizně a od základů. Samozřejmě stavěl na tom, co už bylo, ale taky mi ukázal spoustu věcí a variant, které mě dokázaly zlepšit. Za to jsem mu strašně vděčná, taky za tu trpělivost, kterou má,“ řekla.
Radost má i z toho, že jí Reiter nezakazuje věnovat se sjezdovému lyžování. „Pokaždé, když jdu na lyže, tak mi úplně upřímně řekne, že to je skvělé a dobré rozhodnutí, ať si to užiju a že se zase potkáme na snowboardu. Je strašný kliďas, dneska i všechny dny to zvládá. Dává mi hrozně sebevědomí. Pomáhá mi, abych se při závodě cítila dobře psychicky i fyzicky. Je to úžasný kouč, jeden z nejlepších, co jsem kdy měla,“ uvedla.
Kvůli obhajobě prý nepociťovala tlak a větší očekávání. „Jestli je těžší obhájit než poprvé vyhrát? Nevím. Možná včera nebo předevčírem. Dnes vůbec. Upřímně, pro mě je vždy divné takové to čekání, jak člověk někam přijede a nezná to tam. Třeba hotel. Já jsem v tomhle trošku autista, chci mít svoje věci připravené. Když jsme na kopci, tak jsem doma a jsem nejvíce v klidu, co jsem. Jak při závodě, na lyžích nebo na snowboardu. Jakmile jsem na kopci, jsem šťastná,“ prohlásila Ledecká.
