Ledecká na lyžích vyzrála. Čínská sjezdovka by pro ni mohla být výhodou, říká Pešánová

Kdyby Ester Ledecká vyhrála na zimních olympijských hrách v Pekingu další zlatou medaili na lyžích, už by to nebyl takový šok jako před čtyřmi lety v Pchjongčchangu. Ale stále velká senzace. Bývalá olympionička Lucie Hrstková-Pešánová věří, že by to české hvězdě cinknout mohlo. „I když posledně získala zlato v super-G, teď mám takový pocit, že pokud to někde klapne, bude to spíše sjezd,“ podotýká 40letá expertka pro CNN Prima NEWS.

Hrstkovou-Pešánovou budou na olympiádě zajímat dva sporty, které momentálně nejvíce přitahují většinu republiky. Z pozice expertky a spolukomentátorky samozřejmě alpské lyžování, ale daleko více se prý bude nervovat u ledního hokeje. Druhá část jejího příjmení není náhodou, je manželkou reprezentačního kouče Filipa Pešána.

Hokejistům přeje, aby konečně ukončili čekání na jakýkoliv medailový úspěch z velké akce. A Ester Ledecké to, ať se na lyže dobře naladí v předchozí soutěži obřího paralelního slalomu na snowboardu. To znamená získat cenný kov, zahodit „prkno“ a s klidem a radostí popadnout hůlky. Myslí si, že při závodech na neozkoušené trati v Číně by mohla mít výhodu.

Každý fanoušek je namlsaný poslední olympiádou v Pchjongčchangu a zlatou medailí, ale jak vidíte reálné šance na to, že Ester Ledecká získá na lyžích jakýkoliv cenný kov i nyní?
Šance vždycky jsou. Nemůžeme říct, že ne. Ona je přesně tou závodnicí, která může překvapit. A navíc poslední dobou šla její forma nahoru. Samozřejmě záleží, jaký přesně ten sjezd či to super-G bude, přiznám se, že ještě moc nevím, jak vypadá sjezdovka. Medailové šance každopádně ovlivňuje spoustu věcí, nic není jasné.

A kdybyste měla říct, zda se případná medaile urodí v super-G, nebo ve sjezdu, na jakou disciplínu ukážete?
I když v Pchjongčchangu získala zlato v super-G, teď mám takový pocit, že pokud to někde klapne, bude to spíše sjezd. Naposledy v něm byla třetí v Cortině d'Ampezzo, kde se jí předtím nikdy moc nedařilo, teď tam zajela skvěle. Nabízí se tedy, že bychom měli očekávání směřovat spíše na sjezd. Výhodou je to, že i ostatní závodnice pojedou na tomto kopci v Číně poprvé – není to sjezdovka, kterou by měly všechny lyžařky takzvaně osahanou. Místa, které se tradičně objevují ve Světovém poháru, mají zvláště favoritky zmáknuté. Startovní čáru mají tedy všechny stejnou, což by mohlo Ester vyhovovat.

Bez snowboardu by bedny na lyžích získávala častěji

Do jaké míry je Ester coby závodnice oproti poslední senzační olympiádě jiná?
Nevidím do jejího týmu, ten vše hodně drží pod pokličkou. Ale logicky se daleko více vyjezdila, oproti době čtyři roky zpátky si je na lyžích podstatně jistější. A kdyby se ještě víc věnovala lyžím a méně snowboardu, bylo by to úplně jiné kafe. Je somatotypem, který je pro lyžování úplně ideální a mohla by to posunout ještě dál. Nicméně, abych se vrátila k otázce, nabrala hromadu zkušeností, o kterých zejména rychlostní disciplíny jsou, vyzrála. Na druhou stranu, občas zkušenosti do hlavy naženou více myšlenek, které jí mohou zamotat. Každopádně technicky je na tom o hodně lépe.

Mluvila jste o dělení pozornost mezi lyže a snowboard. Brzdí tedy „prkno“ Ledeckou značně v ještě větším lyžařském rozletu?
Zcela stoprocentně. Kdyby se zaměřila jen na lyže a rychlostní disciplíny a dávala tomu sto procent času, vídáme ji na bednách častěji. Ona opravdu umí být stoprocentní, všechno ostatní hodí stranou. Nicméně i z hlediska marketingu je zajímavé, že dělá oba sporty na vrcholové úrovni. A zajímavé je to i pro ni – může si odskočit do jiného světa a prostředí, což pro její hlavu určitě není špatné. Nemusí se mermomocí upínat k jedné věci. Ale co se týče výsledků, určitě by byla dál.

Ano, nálepka jakési obojživelnice funguje. A je podle vás výhodou, že Ledecká olympiádu v Pekingu absolvuje oproti Pchjongčchangu v opačném pořadí – tedy napřed snowboard, pak lyže?
Pokud bude mít úspěch na snowboardu a něco cinkne, určitě jí to dá křídla pro to, aby zajela velmi dobře i na lyžích. Pomyslně totiž bude mít tak trochu splněno, bude vyklidněná. A pak může skočit na lyže více v pohodě. Naopak, pokud by se snowboard nepovedl, bude ji to v hlavě brzdit, může mít pocit, že už takzvaně musí. Ocitla by se pod tlakem. Ale samozřejmě uvidíme až přímo v daný moment, je to relativní.

Z hlediska marketingu je zajímavé, že dělá oba sporty na vrcholové úrovni. A zajímavé je to i pro ni – může si odskočit do jiného světa a prostředí, což pro její hlavu určitě není špatné.

U Goggiové v tom musím být nějaké čáry

Na co se jinak v alpském lyžování nejvíce těšíte?
Tradičně se moc těším na obří slalom, to je moje oblíbená disciplína. A také super-G. Ale obecně se těším rovněž na samotné tratě, protože je vůbec neznám, budou pro mě novinkou. Jsem zvědavá, jak se s tím organizátoři popasovali, protože jsem byla v Číně na jiném místě na univerziádě… A nebyla jsem z toho úplně nadšená. A pak samozřejmě hokej. Ten musím sledovat, ten mám povinně. (Smích)

K němu se dostaneme. Ale napřed bych se ještě pozastavil u Italky Sofie Goggiové. Ta si předminulý víkend zlomila lýtkovou kost, ale na olympiádě chce startovat. Co na to říkáte?
U Sofie mě to opravdu nepřekvapuje. Ona je z jiného materiálu a už nám to několikrát ukázala. Umí jít přes bolest a teď v Pekingu – i po tomto zranění – může podle mě klidně sjezd vyhrát. Když si něco dá do hlavy, jde za tím. Uvidíme, jak moc ji to bude limitovat.

Její chorobopis – zejména, co se týče kolen – je opravdu rozsáhlý, ale stejně tak výčet úspěchů. Až pomalu neuvěřitelné, kolik toho navzdory trablím dokázala, že?
Pro mě je to také nepochopitelné. Musí v tom být nějaké čáry, protože já po zranění kolene byla půl roku mimo, a to jsem pro návrat dělala všechno. Když si ho ona poranila loni, za pár týdnů opět jezdila. Ale samozřejmě, medicína je oproti mým časům zase dál.

Manžel mě brzdil, abych domů něco nepřinesla

Co vy a olympijské hry? Zúčastnila jste se jich hned třikrát, tak na co vzpomínáte ohledně této globální akce nejraději?
Pro mě byla zvlášť neskutečná olympiáda v Naganu. Byly to pro mě první hry a já na ně vyrazila v pouhých 16 letech. Byl to pro mě úplně jiný svět. A jinak se mi líbilo takové to klasické olympijské, jak se na jednom místě potkávají sportovci z celého světa z různých odvětví. Ve vesnici panuje přátelské prostředí, poznáte nové lidi, navzájem si fandíte, pak sedíte u jednoho stolu na večeři. Má to své kouzlo. Ale v současných covidových podmínkách nevím, jestli si to sportovci mohou užít tímto způsobem.

Právě jsem chtěl navázat tím, že musíte být ráda, že jste zažila olympiády v necovidové éře. Dokážete se vžít do toho psychického tlaku? Nenakazit se, už mnoho a mnoho dní před hrami se sebeizolovat, aby člověk nešťastně nepřišel o roky dřiny…
Přesně jak říkáte. Vůbec jim tuto situaci nezávidím. Musí to být strašně těžké, vlastně se ani nemohou pořádně soustředit na samotný výkon. Je tam spoustu proměnných věcí, které celou olympiádu ovlivňují.

Pocítila jste to i doma, že váš manžel, trenér hokejové reprezentace Filip Pešán, v posledních týdnech nechtěl radši chodit na nějaké společenské akce a dával si velký pozor?
Ano, trochu si tu bublinu naordinoval dříve, než měl. Izoloval se, a i mě dost brzdil a upozorňoval, abych něco domů nepřinesla. (Úsměv) Ale jde to těžko, protože máme děti, které chodí do školy, takže to bychom museli být zavření úplně všichni. A právě ve školách se teď podle mě skrývá největší riziko nákazy. Naštěstí to všechno klaplo, je negativní. Tedy skrze testy, snad pozitivní na duši. A doufám, že jim to vyjde.

Tak při čem budete prožívat větší nervy? Při alpském lyžování, nebo při sledování hokeje?
Určitě při hokeji! Přece jen, od lyžování už mám odstup, mých emocí už v něm nezůstává tolik. V hokeji bych jim to strašně přála, moc dobře vím, kolik tomu Filip dává. Z hlediska očekávání je to pro něj těžké. Ale nejen pro něj, pro celý tým. Bylo by fajn, kdyby se něco povedlo.