Karel-Martinek velitel v Čajánkových kasárnách-s-prezidentem-E-Benešem-v-roce-1946
"Škaredá středa dne 15. března 1939 se mi po letech vybavuje v nejasných obrysech na pozadí šedých výparů z tehdy, jak jsme v Ostravě říkali, smradlavé řeky Ostravice, ale podivuhodně oživena obrazy dnes už neživých lidí."
O začátku okupace píše spisovatel Ota Filip (zemřel loni 10. března), původem Ostravák, z oblasti, kde se mísil český, německý, polský a židovský svět. Navíc celoživotně trpěl traumatem, že jej otec právě v roce 1939 přemístil z české do německé školy, což Ota Filip popisuje: „Mnohé účty mezi mnou a otcem Bohumilem zůstávají pořád otevřeny, bolí mě i po více než půlstoletí. Asi se jich nikdy nezbavím a nikdy je nesplatím, jako třeba ten z pátku 1. září 1939, jednoho z mých nejnešťastnějších dnů, kdy mě otec násilím vytrhl z české řeči a posadil do německé.“
Zmiňujeme se o Ostravsku, neboť právě to bylo jako první obsazené území po zahájené německé vojenské operaci Zerschlagung der Rest-Tschechei nebo Griff nach Prag – Rozbití zbytkového Česka, Ovládnutí Prahy. Německu záleželo na průmyslovém Ostravsku, neboť Němci měli obavu, aby nepadlo do rukou Polska, které už si v říjnu 1938 urvalo pro sebe část Bohumínska,Těšínska a Jablunkovska. Proto bylo Ostravsko jako první na metě útoku, a to již odpoledne 14. března 1939. Byl to jen další sled pokračujících událostí po marném berlínském vyjednávání prezidenta Emila Háchy a ministra zahraničí Františka Chvalkovského s Adolfem Hitlerem. Jednání je dobře známé a popsané, když během něj musel lékař ošetřit zkolabovaného Háchu. Vše vyvrcholilo o jedné hodině po půlnoci, kdy Hitler sdělil svůj záměr okupovat za několik hodin zbytek českých zemí a připojit je ke Třetí říši.
Lidé na Ostravsku byli zvyklí na Němce, ani nechápali, co se děje a mysleli, že je to jakési cvičení henleinovců, kteří se stále více aktivovali, než jim došlo, že se jedná o okupaci. Zato v Místku se vojáci pod vedením kapitána Karla Pavlíka postavili na odpor a k obraně státu. Jednalo se o osmý pěší pluk v Čajánkových kasárnách, jež s odporem strážných ve skladu v nedalekém Meziříčí představoval jediné československé vojáky v republice, kteří bojovali s německou armádou při obsazování Čech a Moravy v březnu 1939. V Čajánkových kasárnách bylo kolem 250 vojáků, převážně nováčků. Němci nasadili obrněný automobil a protitankové dělo, ale přesto byli odraženi. Pochopitelně, že proti převaze nakonec nemohli českoslovenští vojáci uspět. Nicméně podplukovník Štěpina po boji a kapitulaci posádky napsal ve svém hlášení ministerstvu obrany, že byla zachráněna čest vojáků místecké posádky.
16. března 1939 Adolf Hitler vydal výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Protektorát neměl žádnou státní povahu. Naopak, stal se integrální součástí Třetí říše.
Poznámka: Příběh bojů Čajánkova kasárna do určité míry ztvárnil Sequencův film Neporažení z roku 1956.
Mirko Radušević
