Chci se vrátit domů, pláče Selina („s obojkem a cedulkou Islámského státu“)

Rozeberte si je, jsou vaši občané, prohlásil prezident Donald Trump. Jde o osm set džihádistů evropského původu, které Američané vzali pod svou ochranu, a které jejich mateřské evropské země mají povinně převzít.

Je privilejí vládců udělovat panské rady, kázat vodu a pít víno. Tři dny poté Trump vydal dekret, jímž zakazuje návrat ze Sýrie do rodné Ameriky Hodě Muthanové, islámské agitátorce, pod neuvěřitelnou záminkou, že není americkou občankou. Opravdovým důvodem je předpoklad, že její návrat není žádoucí z hlediska bezpečnosti státu. Trump staví na jedné straně Ameriky zeď proti možným teroristům, tak přece nenechá na druhé straně otevřená vrátka teroristům skutečným.

Doposud pro mne byl problém návratu džihádistů soukromým tabu; to už raději strčit holou ruku do klubka hadů, říkal jsem si. Ale když jsem na rádiu vyslechl příběh Seliny S. (pseudonym) a viděl následné vystoupení členky švýcarské vlády Karin Keller-Sutter v místní televizi, rozhodl jsem se nemlčet.

Časovaná bomba

Na východě Sýrie drží Kurdové za ostnatými dráty mnohonásobně víc zahraničních bojovníků IS, včetně žen a dětí, nežli Američané. Přesný počet je jejich vojenským tajemstvím. Vědí dobře, vlastně nejlíp, co všechno tihle cizáci v zemi, kterou považují za svojí krví vydobytou vlast, spáchali. Chovají se k nim, jak si myslí, po zásluze.

Mluvčí kurdské správy přiznal, že podmínky v táborech zajatců „jsou prekérní, roste nespokojenost a situace je velmi výbušná“. Dodal, že jim dochází síly a prostředky, aby džihádisty zvládli. Korespondent Agence France Presse, který jeho mínění zaznamenal, dodal, že „zajatecké koncentráky jsou časovaná bomba“.

V jednom žije, dá-li se to tak říct, také pět Švýcarů a Švýcarek. Mezi nimi je zmíněná Selina S. z Lausanne. Před čtyřmi roky odletěla do Sýrie, aby tam vdala a bojovala spolu se svým mužem za Islámský stát. Dnes si přeje, aby se směla se svojí malou dcerkou vrátit domů, ale Bern její žádost drží v šuplíku.

„Je to, jako bych měla na krku obojek s cedulkou Islámského státu. Moje dcera také není považována za normální dítě, je to dítě Islámského státu. Zachází se s námi hůř než se zvířaty. Jsme obludy a nemáme právo žít a mít budoucnost,“ vyprávěla mezi vzlyky do mikrofonu Selina. „Chci se vrátit do Lausanne, chci domů.“

A co kdyby Islámský stát vyhrával válku, místo aby ji prohrával? Myslíte, že tato džihádistka by se vrátila mezi nevěrce, kterými opovrhuje?

Položit si tuto otázku znamená si na ni odpovědět.

Sebevražedná hloupost

Kajících se džihádisek jako Selina bude víc. Nyní, když jejich naděje vytvořit islámský kalifát zhasly, bojovnice Alláhovy se rozpomínají, do jaké míry byl jejich život v jejich vlasti sladký. Chtějí se vrátit, aby si znovu užívaly demokratického zřízení, které předtím chtěly zničit.

Její sestra ji hájí: „Ale ona odešla ještě mladičká, byla manipulována, nevěděla co dělá.“

A co má být?

Kdo zaručí, že se nevrátí s ještě radikálnějším přesvědčením než měla před Sýrií, a bude proto mnohem nebezpečnější? Někteří labilní mladí lidé ji budou vnímat jako hrdinku, stane se jejich vzorem a idolem. Nákaza extremismu se začne šířit. Proto Trump blokuje návrat Hody Muthanové. Proto Sajid Avid, britský ministr vnitra, odebral občanství Shamin Begumové, která si v Sýrii také vzala bojovníka za islámský kalifát. Sajid Avid ví, co činí, sám je muslim. Ve všech takových případech platí, že nejlepší léčba je prevence.

Nezaslouží si všichni druhou možnost? Ano, ale s výjimkou fanatiků a deviantů, u kterých je dáno, že budou recidivovat.

S rukou svázanou za zády

Soucit a porozumění jsou city hluboce lidské, pokud nepřekročí červenou čáru. Nemůžeme mít soucit s džihádiskou, která řekne jako Selina „když jsem viděla uříznout první hlavu, nic mi to neudělalo.“ Nemůžeme mít porozumění pro lidi, kteří nás nemůžou vystát, pro něž jsme nevěřícími psi.

V takovém případě soucit a porozumění jsou sebevražednou hloupostí.

Proti náboženským extrémistům se Západ bije s jednou rukou svázanou za zády.

My je musíme respektovat, zatímco oni nás respektovat nemusí.

My musíme chránit jejich svobodu, zatímco oni sní o tom, jak nám ji vezmou.

My musíme respektovat demokratická práva lidí, kteří používají demokracii, aby ji zničili.

Co s nimi?

Na tuto otázku odpověděla v televizi Karin Keller-Sutter, která ve vládě zodpovídá za spravedlnost a policii, když prohlásila, že dává přednost tomu, aby džihádisti byli souzeni na místě.

„Najít důkazy a vést proces proti nim je velice obtížné v Sýrii," řekla. „A teď si představte švýcarské tribunály, které by zčista jasna měly soudit činy spáchané v místech vzdálených od nás tisíce kilometrů."

„Můžeme riskovat, že dojde k ohrožení národa, když budeme repatriovat osoby, které o vlastní vůli opustily zemi, aby šly válčit do Sýrie nebo do Iráku? Pro mě je prvotní bezpečnost našich lidí a našich policistů,“ zdůraznila.

Ano, v zajateckých táborech jsou děti, připustila. “Ale situace není stejná, když jde o malé chlapce a děvčátka nebo o mladistvé teenagery, kteří, jak známo, už jsou nakaženi extrémním islámem. Otázka tudíž není jednoduchá, je třeba posuzovat případ od případu.“

+++

Karin Keller-Sutter se dnes ocitá pod tlakem domácích a zahraničních dobrodějů, aby změnila své vyhraněné stanovisko. Je to odvážná žena a politička. Doufejme, že ji nic nezlomí.

Jan Vítek, český novinář žijící v Ženevě