Studie: Pokud se nezamezí přenosu koronaviru mezi lidmi, nemá zákaz cestování příliš význam

Itálie kvůli šíření koronaviru v zemi uvalila karanténu na miliony lidí. Přísné omezení cest do rozlehlé oblasti na severu země a z ní dopadne podle agentury AP na zhruba 16 milionů lidí, což je asi čtvrtina italské populace. K podobnému opatření přistoupila na konci ledna Čína, když zcela izolovala epicentrum nákazy Wu-chan. Pomohlo hermetické uzavření 11milionového města zabránit šíření nákazy? Na to se zaměřila nová studie publikovaná v časopise Science.

Z výsledků studie vyplývá, že uzavření Wu-chanu, ke kterému došlo 23. ledna, zpomalilo šíření koronaviru v pevninské Číně jen o tři až pět dnů, a příliš tak nepřispělo k zabránění rozšíření koronaviru do dalších částí země. V tu dobu už totiž nakažení pacienti byli ve velkém počtu i mimo Wu-chan.

Větší efekt mělo opatření proti šíření koronaviru do zbytku světa, alespoň zpočátku. Vědci odhadují, že úplný zákaz cestování vedl oproti období před uzavřením města k 77% snížení případů, kdy se koronavirus dostal z Číny do zbytku světa. Tento pokles však trval pouze asi dva až tři týdny. Poté počet případů nákazy ve světě stoupl, a to kvůli nakaženým lidem, kteří přicestovali z jiné části Číny.

Analýza také odhalila, že cestovní restrikce jsou efektivní pouze v kombinaci s dalšími opatřeními, které se zaměřují na eliminaci přenosu nákazy mezi lidmi. Podle vědců by ani 90% omezení všech letů z a do Číny nepřineslo příliš velký efekt, pokud by se současně důsledně nedbalo na včasné odhalení případů COVID-19 a izolaci nakažených i všech, se kterými se dostali do styku. Klíčovým aspektem je také chování lidí, které může značně ovlivnit riziko nákazy. Studie zmiňuje například správné a důkladné mytí rukou.

„Při dalším vývoji očekáváme, že omezení cestování uvalené na oblasti zasažené nemocí COVID-19 budou mít mírný dopad na radukci epidemie. Opatření vedoucí ke snížení přenosu nákazy mezi lidmi budou mít v boji proti dalšímu šíření největší přínos,“ myslí si autoři studie.

Při vytváření studie vědci simulovali šíření ohniska nákazy pomocí tzv. Modelu globální epidemie a mobility. Ten zohledňuje údaje o hlášených případech a předpokládá, že představují pouze část z celkového počtu případů. Zároveň bere v potaz umístění hlavních dopravních uzlů, jako jsou letiště, a údaje o letových schématech. Model pak předpokládá určitou úroveň pohybu obyvatel mezi jednotlivými dopravními uzly.

Vědci pracovali s různými charakteristikami viru včetně inkubační doby a doby zdvojení (doba od vzniku bakteriální buňky do jejího dalšího rozdělení, pozn. red.) na základě stávající vědecké literatury. Je ale nutné také zmínit, že mnoho informací, které se týkají nového koronaviru, stále ještě není známých či dostatečné ověřených.