Pět firem, které zná každý, ale ne každý ví o jejich spolupráci s nacisty

Když se dostal k moci nacismus reprezentovaný nacionálním socialismem a Adolfem Hitlerem, bylo jasné, že časy se mění a válka se blíží. Prudká změna zahraniční politiky a mohutné zbrojení nebralo v úvahu omezení Versailleskou smlouvu, která Německu díky prohrané 1. světové válce svazovala ruce. Země nesměla vlastnit žádné tanky či těžké dělostřelectvo. Hitler smlouvu ignoroval, slíbil vymýtit nezaměstnanost, začal zbrojit a velké firmy se chopily příležitosti.

1. Hugo Boss

Tvrdit, že nacistické důstojnické uniformy nebyly elegantní, ať už šlo o mládež z Hitlerjugend nebo pohlaváry z SS, by bylo popírání skutečnosti. Není divu, neboť za nimi stojí jméno, jež se v módním světě prosadilo nejen v poválečné Evropě, ale na celém světě.

Hugo Ferdinand Boss se narodil 8. července 1885 v Metzingenu jako nejmladší z pěti dětí rodičům vlastnícím ve městě obchod se spodním prádlem. Znamená to, že už v mládí přišel do styku s prodejem oděvů, byť těch nejintimnějších, pochopil, že není látka jako látka, a že na kvalitě záleží. V 1. světové válce sloužil v hodnosti desátníka a později, kolem roku 1931, se stal aktivním zastáncem nacistické ideologie. To vše se najednou proměnilo v jeden organický celek. Založil oděvní firmu.

Když dostal možnost navrhnout a následně vyrábět uniformy pro nacisty, nezaváhal. Šlo o státní zakázku, prestižní na jedné straně a ziskovou na druhé. Uniformy v době války jdou na odbyt. Navíc s nimi měl své zkušenosti, před válkou šil služební oděv pro policii a poštu, takže nezačínal z nuly. „Samozřejmě, že můj otec patřil k nacistické straně. Ale kdo tehdy nepatřil? Celý průmysl pracoval pro nacistickou armádu,“ hájí v The New York Times svého otce Siegfried Boss. Měl pravdu. Kdo by v době vzestupu vlivu NSDAP odmítl práci „pro vládu“, což vlastně znamená pro Hitlera? A navíc zakladatel značky se obdivem k vůdci nijak netajil.

2. Fanta od Cola Coly

Coca Cola je americká firma s celosvětovým dosahem. To je fakt, stejně jako tvrzení, že spíše na asijském a africkém venkově snáz seženete colu než nezávadnou vodu. Po vypuknutí 2. světové války a následném vstupu USA do války 7. prosince 1941, bylo vyhlášeno embargo na dovoz mnohých amerických surovin do Německa. Mezi jinými se vztahovalo na sirup, ze kterého se dělal populární hnědý nápoj. A Coca Cola byla v Německu opravdu populární.

Hitler dovolil firmě Coca Cola stát se jedním z oficiálních sponzorů berlínských  olympijských her. Jenže jakmile embargo pootočilo kohouty a zastavilo tok základní sirupové suroviny, bylo nutno Němce uklidnit tím, že o o nápoj nepřijdou, jen nebude americký, ale německý. Šlo o brnkání na vlasteneckou strunu bez ohledu na fakt, že s konkrétním nápadem přišel ředitel německých závodů Coca Coly Max Keit s tím, že se pro výrobu nápoje využijí německé suroviny, například odpad z potravinářských provozů. Výroba tak nebude závislá na rizikovém válečném dovozu. Následně se ve válečném roce 1943 prodalo kolem 3 milionů lahví Fanty, přičemž ne všechny skončily jako občerstvovací nápoj. Jelikož byl problém se zásobami cukru, využívala se Fanta i jako sladidlo do potravin. Německý nápoj americké firmy se tak stal zajímavou válečnou komoditou.

Max Keit byl po válce v podezření se spolupráce z nacisty, nicméně vyšetřování mu přímou spolupráci neprokázalo. Fanta si dodnes razí cestu nápojovým světem. Coca Colu sice nezastínila, ale své místo na válečném i poválečném trhu si našla a americké vedení firmy nemělo důvod "zaříznout" produkt jen proto, že vznikl v nacistickém Německu. Nenápadnou výhodou Fanty je, že ne každý si uvědomí, že patří pod americký koncern, takže s ní nemají mnohdy problém ani lidé (např. na Blízkém východě), mající k americkým výrobkům velmi rezervovaný postoj. Mimochodem napadlo by vás, že za názvem Fanta se skrývá slovo „fantazie“? Tak to alespoň tvrdí propagační materiály Coca Coly.

3. BMW – motorky, které chce každý režim

Motorky značky BMV se sajdkárou dobře znají milovníci filmů s tématikou druhé světové války. Viděli je Pražané po vzniku Protektoratu Böhmen und Mähren, Poláci i Francouzi při obsazování jejich měst a poměrně dost jich zůstalo za linií ústupu tam, kde zrovna došel benzín, ale bylo potřeba spěchat. Proto se dají najít i u českých military fandů či sběratelů.

Motocykl BMW R75 se stal pro německou armádu takřka ikonickým. Byl spolehlivý, jednoduchý a rychlý, na silnicích dosáhl rychlosti až 92 km v hodině. To všechno jsou ve válečných podmínkách plusové body. Vojáci z řad wehrmachtu na nich jeli skrz ruské pláně i zaprášené severoafrické silničky. Používali je většinou motostřelci a průzkumné jednotky, které měly na motocyklu namontovaný obávanou „Hitlerovu pilu na kosti“, kulomet MG 34 ráže 7,92 mm.

BMW je dodnes prestižní značka, záruka proslulé německé kvality a proč si to nepřiznat, i elegantního designu. Není náhoda, že motorku BMW 1200 C Cruiser si užil i Pierce Brosnan coby James Bond ve filmu Zítřek nikdy neumírá, a aktuálně motorky ze závodů BMW používají ruští Noční vlci na svých spanilých jízdách Evropou.

4. IG Farben a Cyklon B z Kolína

Holokaust se stal tím nejhorším symbolem nacismu a průmyslové vyhlazování celých etnik, ukázkou, čeho všeho je „člověk moudrý“, jak zní český ekvivalent latinského pojmenování Homo sapiens, schopen. Granule nasycené kyanovodíkem, jež vešly do dějin pod názvem Cyklon B a jehož plechovky jsou dodnes vystaveny v Osvětimi, se mimo jiné vyráběly i v českém Kolíně. V průběhu let 1942-43 bylo dodáno příslušníkům jednotek SS téměř 195 tun smrtícího plynu Cyklón B, Byť byl původně vyvíjen jako insekticid, zabil tento plyn více lidí než hmyzu. IG Farben, firma, která během války Cyklon B vyráběla, věděla o připravovaném obsazení Československa a připravovala se na převzetí vyspělého československého chemického průmyslu.

Jedním ze dvou závodů, kde se Cyklon B byla kolínská Draslovka, kam se výroba přesunula poté, co spojenecké bombardéry masivně bombardovaly provozy v Dessau. Kam zmizela IG Farben, která zaměstnávala vědce věhlasných jmen včetně nositelů Nobelových cen?

Někteří její ředitelé se dostali až před soudní dvůr v poválečném Norimberku a samotnou firmu posléze pohltily dodnes existující firma jako Agfa či Bayer. Mimochodem Cyklon B se v Kolíně dál vyrábí, jen změnil název na Uragan D2 a podle dokladu z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, jedná se o "fumigační přípravek s dezinsekčním a deratizačním účinkem... , stabilizovaný kapalný kyanovodík s přísadou max. 1% dráždidel, zcela nasátý do porézní hmoty, plynotěsně uzavřený v plechovkách."

5. Nestlé  boj na všech frontách

„Potravinový gigant Nestlé uvedl, že v pondělí vyplácí 25 milionů švýcarských franků (14,6 milionu dolarů) do dohody s přeživšími holocaustu a židovskými organizacemi, aby splnili možné nároky na použití otrocké práce během druhé světové války.“ Zprávu uveřejnil roku 2000 britský The Independent ve svém vydání 28 srpna 2000. V zásadě šlo o to, že Nestlé ve svých továrnách využívalo otrocké práce nuceně odvedených či vězněných lidí z obsazených území.

To, že je Nestlé švýcarskou firmou, tedy patří pod neutrální zemi, jí evidentně nijak nebránilo využívat práci nuceně nasazených dělníků a navíc s logikou "peníze především" dodávala své zboží každému, kdo byl ochotný platit. "Během druhé světové války zásobovala obě strany konfliktu globální operace švýcarské společnosti. Nestlé získala zakázku na potraviny pro německou armádu a americké továrny potravinářského gigantu prodávaly Nescafé armádě Spojených států," píše na svých stránkách The New York Times.

Byť „tisíciletá“ říše měla poměrně krátké trvání, v dobách svého největšího rozmachu pro ni musel pracovat skoro každý. Velké firmy, které měly židovské vlastníky byly arizovány (a majitelé často emigrovali nebo skončili v koncentračním táboře), malé se podílely na subdodávkách. Ale odmítnou znamenalo vystavit se postihům, u nichž zabavení majetku by bylo tou nejmenší škodou.