Česká fotbalová reprezentace se zrodila za císaře pána. FIFA s Vídní ji ale brzy zařízly
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Český svaz footballový vyloučila FIFA ze svých řad již v červnu 1908.
Poslední oficiální zápas hráli Češi s Anglií 13. 6. 1908. Prohráli 0:4.
Proč čeští fotbalisté odmítali spojení s rakouským ústředím?
Pomohl vzdor a bojkot fotbalistů k rozvoji domácích klubů?
Existence samostatné české fotbalové reprezentace v Rakousku-Uhersku se císařské Vídni vůbec nelíbila. Český svaz footballový (ČSF) sice už v roce 1905 vstoupil do Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), nicméně rakouské úřady na tuto organizaci usilovně tlačily, aby Čechy vyloučila. A v roce 1908 se to také stalo. „Této drzosti vídeňského šmoka se vyrovná jen jeho hloupost,“ rozčiloval se nad vyloučením z FIFA deník Národní listy. Klatba platila až do roku 1918. Svůj první mač odehrála česká reprezentace v roce 1906 s Maďary a poslední oficiální o dva roky později s Anglií.
„Netřeba nám Vídně ani Pešti, ani Berlína ve sportu. Naše energie, naše bystrost, naše svaly budou stejně mohutnět, budeme-li zápasiti a závoditi Čech s Čechem, jako kdybychom zápasili s cizincem,“ navrhovali politicky pokoření fotbalisté bezprostředně po vyškrtnutí z FIFA.
DÁLE ČTĚTE: POSTŘEHY Z MS. I přes prohru by tahle holomajzna mohla stačit na postup. Kde byl ale Schick?
K ponížení (ČSF) došlo na vídeňském zasedání FIFA 7. a 8. června 1908. Monarchie využila, že světová organizace schůzovala zrovna v hlavním městě Rakouska-Uherska, aby činovníky svazu upozornila, že český svaz nemá právo na samostatnou existenci a měl by být začleněn do Rakouského fotbalového svazu (Österreichischer Fußball Bund). A přesně takovéto rozhodnutí FIFA ve Vídni nakonec schválila. Pro Český svaz footballový to byla nepřijatelná možnost.
Čtěte také
Čeští fotbalisté si prý vystačí sami
Než se podřídit Vídni, bude prý lepší se na čas vzdát mezinárodních zápasů, které zaštiťuje FIFA. „Po 7. červnu 1908 nesmí do Vídně jediný náš sportovec. I kdyby nás bylo ještě stokrát méně, musíme si postačiti sami a postačíme si. Předčasně se ve Vídni radují, že Č. S. F. podléhati bude vedení rakouského svazu,“ nechali se 11. června 1908 slyšet představitelé českého fotbalu v deníku Národní listy.
Vídeňské deníky rozhodnutí Mezinárodní federace fotbalových asociací naopak uvítali a například deník Mittags-Zeitung napsal: „Dále byl pro Rakousko uznán jediný svaz. Tím jest česká otázka, která už vedla k tolika rozmíškám ve footballovém sportu, rozluštěna tak, že český footballový svaz podléhá vedení rakouského footballového svazu a jako jednací řeči má užívati němčinu.“
Češi trvali na osamoceném vzdoru: „Této drzosti vídeňského šmoka se vyrovná jen jeho hloupost. Ctíme každou národnost, každý jazyk, ale nenecháme si vnutit žádný. Škodolibá radost pánů ve Vídni jest předčasná. Požadavek cti českého sportovnictva jest přerušiti okamžitě všechny styky s těmi, kteří nikoli ze sportovních důvodů, nýbrž na naše pokoření tento stav přivodili.“
Existence samostatné české fotbalové reprezentace v Rakousku-Uhersku se císařské Vídni vůbec nelíbila. Poslední oficiální zápas si Češi v Rakousku-Uhersku zahráli pod hlavičkou FIFA v roce 1908 s Anglií. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Poslední velký zápas: prohra s Anglií
Český reprezentační tým se s fanoušky rozloučil důstojně, neboť 13. června 1908 ještě stačil na pražské Letné odehrát mezistátní zápas s Anglií. Tým sice prohrál 0:4, ale měla to být úžasná podívaná, která přilákala 12 tisíc diváků. Rozhodčí Lewis připustil tak tvrdou hru na tělo, jakou Praha dosud nespatřila, přičemž jeden student sudího inzultoval. Barvitou reportáž z utkání přinesly tehdejší Lidové noviny:
„Dnes se konal na hřišti S. K. Slavie na Letné zápas kombinovaného mužstva 7 českých footbalových klubů s kombinovaným mužstvem anglickým. Angličané zvítězili 4:0. Při zápasu došlo k velkým demonstracím proti anglickému soudci. Obecenstvo vrhnulo se po zápase na hřiště a provolávalo Angličanům hanbu a Čechům slávu. Při tom jeden student (sextán) insultoval soudce a jeden člen klubu Slavie urazil obecenstvo, které se nahromadilo hrozivým způsobem kolem loží. Demonstrace byly dosti vážného rázu.“
Remíza při prvním mači reprezentace
I když se Habsburská monarchie mohla chlubit, že již v roce 1907 uspořádala přímé svobodné parlamentní volby, národnostní a státoprávní práva českého národa byla pořád oklešťována. Na rozdíl od Maďarů, kteří si již v roce 1867 vymohli takzvané vyrovnání a z rakouské monarchie se stala dualistická unie Rakousko-Uhersko. Ostatně vůbec první zápas české reprezentace se odehrál právě s Uherskem, a to 1. dubna 1906.
Zápas Čechy vs. Uhry skončil remízou. „V Pešti zápasilo včera representační mužstvo Českého svazu footballového proti representačnímu mužstvu pešťskému v poměru nerozhodně 1:1,“ uvedly Národní listy 2. dubna 1906. A znalci fotbalové historie či nejrůznější sportovní encyklopedie tento mač skutečně uvádějí jako první veřejný výstup českého reprezentačního týmu.
Fotbalový svaz věřil ve výhru, ale nakonec byl spokojen i s remízou. A také novinové referáty na první mezinárodní zápas byly příznivé: „Výsledek tento jest úplně uspokojující, jelikož nebylo možno do Pešti vyslali mužstvo nejlepší, neb kluby Slavia a Sparta nemohly hráče na ten den propustiti. Pro české barvy v Pešti scoroval Walášek a české mužstvo sestaveno většinou z hráčů Meteoru a Smíchova.“
Čtěte také
Vyloučení Čechů odmítla Anglie i Dánsko
Český svaz footballový (ČSF) vznikl v roce 1905 a v témže roce byl i podmíněně přijat do Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), která vznikla jen o něco málo dříve. FIFA byla založena roku 1904 v Paříži a mezi zakládajícími členy bychom našli národní asociace Belgie, Dánska, Francie či Nizozemska. V roce 1905 přibyl Německý fotbalový svaz, rakouský a italský svaz a také Český svaz footballový, nicméně mezinárodní činovníci hned upozorňovali, že přijetí Čechů je politickým problémem. Království české totiž státoprávně náleželo k Rakousko-uherské monarchii (Österreichisch-Ungarische Monarchie), nešlo tedy o samostatný stát s mezinárodním uznáním.
Na zasedání FIFA v červnu 1908 ve Vídni se pak české členství ve světové fotbalové organizaci stalo i politickou překážkou a o další účasti Českého svazu footballového dal předseda svazu hlasovat. Přesně osm národních asociací žádalo sloučení ČSF s Rakouským fotbalovým svazem a pouze zástupci tří států hlasovali o setrvání Čechů v asociaci, mimo jiné Dánsko a anglický Fotbalový svaz (The Football Association) založený již v roce 1863, jenž se stal členem FIFA v roce 1906. Sloučení Čechů s rakouským fotbalovým ústředím žádalo například Německo, Belgie, Finsko nebo Nizozemsko.
Jest dosti příkoří, která musíme vytrpěti
Právě v roce 1908 přitom do organizace FIFA přibyl i první neevropský fotbalový svaz z Jihoafrické republiky, tedy současný soupeř české reprezentace na americkém mistrovství světa. Na obranu FIFA je dlužno dodat, že se podřídila nejen rakouskému císaři Františku Josefovi I. ale i britskému monarchovi Eduardu VII., když nepřijala fotbalové asociace Walesu, Skotska ani Irska.
Vyloučení Čechů z FIFA v červnu 1908, které trvalo až do zániku monarchie v roce 1918, bylo pro český fotbal velkou brzdou, pokud šlo o prestiž na mezinárodní fotbalové scéně. Reakce v denním tisku proto vyznívaly dotčeně, uraženě a částečně i poraženecky: „Jest dosti příkoří, která musíme vytrpěti v boji za svá národní a politická práva; zbytečno úplně, abychom trpěli urážky své národnosti ve sportu, který jest na konec přece jen pouhou, třebas ušlechtilou a zdravou zábavou.“
Existence samostatné české fotbalové reprezentace v Rakousku-Uhersku se císařské Vídni vůbec nelíbila. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Nepotřebujeme mezinárodní zápasy
Česká reprezentace se na počátku léta 1908 dostala do vynucené izolace a občas hořce plivala na někdejší soupeře, jak je to patrné i z textu v Národních listech: „Nebude pražádné neštěstí, zaroste-li travou cesta, po niž chodili Vídeňáci k nám si pro potlesk a pochvalu a po níž naše mužstva chodívala do Vídně se nechat kamenovat vídeňskou lůzou. A nebude také žádné neštěstí, když nepojedeme do Pešti s maďarskými trikolorami na ramenou jako na posměch své rodové příslušnosti k týraným Slovákům. A ještě menší bude naše škoda, nebudeme-li berlínské amateury cpáti tisícimarkovým cestovným.“
Slibně se rozvíjející národní tým byl svým způsobem zaříznut nejen Vídní, ale i neochotou Čechů stát se součástí Rakouského fotbalového svazu.
Čtěte také
Bojkot prý fotbalu i pomohl
„Český fotbal byl rakouskou iniciativou a krátkozrakou politikou FIFA zahnán málem do ilegality,“ napsal v roce 1997 sportovní publicista Miloslav Jenšík v knize Kronika českého fotbalu. V dobovém tisku lze ovšem najít hlavně obhajoby českého bojkotu, tedy odmítání Českého svazu footballového spojit se s ústřední rakouskou fotbalovou asociací. Týdeník Sport z 18. listopadu 1913 dokonce tvrdil, že tento vzdor zvýšil kvalitu české kopané. Hráči se prý nesoustředí na mezinárodní úspěchy, ale na co nejlepší kvalitu domácích soutěží:
„Právem můžeme říci, že nebýti boykotu, neměli bychom tolik prvotřídních klubů footballových, jichž ušlechtilé zápasy o české mistrovství jsou výrazem jich skvělé výkonnosti. Neměli bychom silných klubů po českém venkově a na Moravě.“
Kdo ví. Český fotbalový vzdor namířený proti Vídni (i zbytku fotbalového světa pod hlavičkou FIFA) ale určitě pomohl k popularitě kopané v českých zemích. A k vášnivému fanouškovství, které se i po více než století zúročuje na aktuálním světovém šampionátu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: PŘEHLEDNĚ: Změny pravidel pro fotbalové MS? Červená za známý trik i tvrdé tresty za zdržování
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
