Už rok působí „Matouš“ na ukrajinské frontě. Za tu dobu potkal nové přátele, ale také spolubojovníky, za které by upřímně nerad položil svůj život. Redakci CNN Prima NEWS exkluzivně vylíčil, že ne všichni vojáci mají nejčistší srdce a proč to v sobě musí potlačovat, aby měl důvod dále bojovat za jejich svobodu. Na konto jiného českého bojovníka Matouše Bulíře, který šířil nepravdy o situaci na Ukrajině, uvedl, že je to „prospěchář a idiot“. „Je to lhář a všichni, kteří mu to žerou, jsou bezmozci. Totální,“ svěřil se redakci.
Už máme za sebou několik rozhovorů, ale nikdy jsem se tě vlastně nezeptal na jednu věc. Proč ses rozhodl bojovat na Ukrajině a nasazovat svůj život?
Moje motivace je v tomhle asi jiná než u ostatních českých bojovníků. Mám ukrajinské kořeny. Narodil jsem se v Česku, žil jsem tam drtivou většinu života, ale člověk stále má v sobě jakési nutkání se hlásit i ke své původní krvi. Asi to chápeš taky, máš to podobně.
Asi jo. I když nevím, jestli bych narukoval do armády za Vietnam, pokud mám být úplně upřímný. Třeba pokud by na Hanoj zamířili Číňané.
Já si to taky nemyslel. Pak najednou začala invaze a hranicemi projížděly tanky. Najednou na města, ve kterých jsem měl kamarády, začaly létat ruské rakety. Děla se tam zvěrstva na civilistech. Sepne se to v tobě, nenechá tě to v klidu. Máš tam asi rodinu?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kandidoval v eurovolbách, žádal zákaz islámu a na Ukrajině dostal pěstí. Kdo je Matouš Bulíř?
Drtivou část širší rodiny.
Tak vidíš. Nemusíš být vyloženě na frontě, ne každý na to má žaludek. Je to cesta krve, chaosu a nekonečné nejistoty. Mnohdy stačí pomáhat na klíčových místech v tom, co umíš nejlépe, i to pomůže, i kdyby to bylo zásobování nebo rozvědka. Všechno to může zachránit lidem na bojišti život.
Kam jsem tím původně směřoval, v posledních týdnech se stali hlavním tématem čeští bojovníci na Ukrajině. Jeden padl, druhý dostal pěstí za šíření nepravd, další se těžce zranil a poslední byl několik dní nezvěstný, mezitím se dostaly na povrch jeho staré fotografie s hákovým křížem na pizze. Předpokládám, že ani jeden z nich není s Ukrajinou tolik spjatý, proč tedy šli bojovat za cizí zemi?
Nechci mluvit za ně, znám jen některé z nich a spíš okrajově. Ale motivace se liší voják od vojáka. Ti s ukrajinskou krví jsou jasní, vlastně díky tomu jsem se vyhnul boji v dresech mezinárodních legií a paramilitantních skupin, mohl jsem přímo do regulérních brigád. Cizinci to mají složitější, ti mnohdy nemají na výběr než se přidat k výše zmíněným útvarům, které jsou pak trošku na druhé koleji. Zvlášť, pokud nemají za sebou žádné zkušenosti. Teď už sice dostávají žold, ale zároveň k nim nechodí ty nejlepší zbraně, západní technika a tak podobně.
A proč šli bojovat… někteří tu bojují opravdu z přesvědčení, že je Rusko potřeba zastavit. Že je to zlo, které si pak může brousit zuby i na Česko. Jsou to idealisté, takových ale podle mě nebude tolik. Vím o dalších – nejsou to teda Češi – které vyhodili z armády kvůli nějakému průšvihu, tak se rozhodli zužitkovat své zkušenosti na frontě. Někteří se války zúčastnili ryze kvůli adrenalinu a aby se mohli chlubit na sociálních sítích, není nic jednoduššího než sdílet fotky a videa z bojů a tvářit se zasvěceně, takový válečný influencer. Sice jsem o tom taky přemýšlel, ale nakonec jsem to neudělal. Nebavilo by mě to.
Poslední kategorií jsou lidé, kteří si prostě přišli přivydělat a doufají, že bude stačit držet pozice na frontě. Často pochází ze slabších sociálních skupin, případně v minulosti čelili problémům se zákonem. Armáda jim platí vyšší desítky tisíc, někdy i sto. Pak už jen záleží, jestli mají nervy ze železa. Někteří se vrátili zpět domů už po první dělostřelecké salvě.
To jsi vzal hodně obšírně. Proč se ale ptám: Matouš Bulíř opakovaně tvrdil ve svých videích, že na frontě není žádná vojenská technika ze Západu. Ani zbraně. Jeho příspěvky se šířily hlavně v proruských a dezinformátorských skupinách. Nakonec se ukázalo, že si vlastně moc nezabojoval. Následně ho konfrontovali jiní čeští bojovníci a po několika úderech pěstí ho poslali zpět do ČR, kde si jako advokáta najal člověka, jenž obhajuje i dezinformátory. Proč takoví lidé chodí do války?
Koukal jsem na videa, která jsi mi poslal. Tohle je úplně typický prospěchář. Idiot. Přesně ten typ, o kterém jsem před chvilkou mluvil. Všimni si, že u každého příspěvku dává odkaz na svůj web, kde mohou lidé přispět na jeho účet. Hlásí se k ideologii s náznaky neonacismu – paradoxně k tomu, co zazlívají jeho „fandové“ Ukrajině, že je tu samý nácek. Je to lhář a všichni, kteří mu to žerou, jsou bezmozci. Totální.
Neumí si dát dvě a dvě dohromady, pokrytecky hájí jen to, co se jim hodí. Dokola poslouchají stejné lži od stejných lidí, kteří jen rotují v pořádání demonstrací a vysávání peněz z příspěvků. A to, že Bulíře nyní brání advokát, který bránil i Ladislava Vrabela, tomu všemu nasadilo korunu. Chtěl asi hrát na obě strany a tvářit se, že je střízlivý a neutrální, ale každá lež jednou praskne.
Bouřlivá diskuze proběhla také u muže s přezdívkou Sendy Storm. Ten byl nějakou dobu nezvěstný, až se ukázalo, že pomáhal s převozem humanitární pomoci. Mezitím se ale na povrch dostaly téměř deset let staré fotografie, na kterých hajluje nebo pózuje s pizzou s hákovým křížem ze salámů. Co si z toho má člověk vzít, když se podívá na dění okolo českých bojovníků?
Naštěstí to jsou výjimky. Čechů tu je několik desítek, zdaleka ne všichni žádali prezidenta o povolení bojovat. Tady bych řekl, že Sendy Storm asi nácek nebude, ale neznám ho. Jsou to staré fotky, jeho myšlení se za těch deset let mohlo změnit, a přece jen bojoval i na frontě. Ale jak jsem řekl – skončil v útvaru Karpatská Sič, která – bohužel – má krajně pravicovou minulost.
To neznamená, že tam jsou všichni neonacisté, jsou tam i skvělí kluci a bojovníci všech národností. Ale když připočtu problémy, které ten pluk potkaly, nepřidává to moc na důvěře. To je pak dost blbý, každá pomoc a podpora krajanů se hodí a podobné situace celou pověst kazí. Ale není to jen případ Čechů, i když se za některé vyloženě stydím.
To mi rozveď. Je to problém i ukrajinské armády?
Zcela na rovinu – drtí nás tu nejen šrapnely, ale i korupce. Ví to i samotná ukrajinská armáda, která se s ní snaží bojovat. Někdy lépe, někdy hůře. A je to válka, ta nikdy nepřitahuje jen bojovníky s nejčistším srdcem. Za některé krajany ani bratry ve zbrani jiné národnosti bych pomalu nepoložil ani život, kdyby na nich také nestála celá operace. Lidí je málo, těch schopných ještě méně. Každá ruka, která umí vystřelit na Rusa, se hodí.
Jak často se to v tobě takto pere?
Naštěstí ne tolik. Ale jsou situace, kdy si říkáš, že by si někteří experti zasloužili přelámaná žebra nebo kulku v noze. Potkal jsem takové lidi, kteří ostatním vojákům dělali naschvály. Špatně nachystali munici, vykašlali se na vykopávání zákopů, případně dělali úplně kraviny, třeba že si na širém poli natáčeli na TikTok video – vše v momentě, kdy jsou krásně na dostřel a kdy mohou odhalit naše pozice. Pak tu jsou lidé, kterým je osud Ukrajiny úplně jedno. U Čechů ze Siče jsem zaznamenal, že se tam pohádali o peníze s ukrajinským vedením, to by byl asi dobrý příklad.
Ale chtěl bych na závěr říct jednu věc. I přes všechny problémy, které Čechy potkali, by krajané doma neměli přestat s jejich podporou. Češi tu mají skvělou pověst. Na těch pár nýmandů se vykašlete, nestojí za pozornost. Dávejte si pozor, kterým sbírkám posíláte peníze, a vždy po jejich organizátorech žádejte hmatatelný důkaz, že dostáli svým slovům. Už jsem viděl tolik podvodníků, že to člověka zamrzí.
Věříš stále ve vítězství Ukrajiny?
Samozřejmě. Věřím, že vše dopadne dobře. Otepluje se a míří k nám už první západní tanky. Bude to drsné jaro.
