ČSFR

Na Silvestra před třiceti lety Československu zazvonila hrana. O půlnoci se federace rozpůlila na dva státy, samostatnost ovšem uvítali především Slováci. „Národovci, kteří si přinesli rakev Československa, mají početně navrch, ale federalisté a umírnění se s nimi dávají do tuhých slovních řeží,“ líčil český tisk půlnoční oslavy slovenské samostatnosti na bratislavském náměstí SNP.

Do rozpadu Československa zbývaly pouhé dva dny, psal se 30. prosinec 1992. Česká národní rada se chystala k proměně v Parlament České republiky a poslanec Emil Jaroš (ODS) přišel tentýž den se dvěma návrhy. Kolegy vyzval, aby se v novém státu vzdali kouření a už také do parlamentu nenosili střelné zbraně. „Jako lékař mám určitou praxi, kdy manžel ukazoval manželce svoji zbraň a dokonale ji zastřelil. Pochopitelně nechtěně,“ vysvětloval Jaroš ve sněmovně.

Do zániku Československa zbývaly tři dny a svět se musel postavit ke vzniku nových států. V úterý 29. prosince 1992 se rozpadem republiky zabýval i ruský prezident Boris Jelcin. A ve stejný den se střílelo na hranicích, incident se naštěstí neodehrál na těch budoucích česko-slovenských, ale na československo-německé čáře. Celníci z Varnsdorfu zastřelili 19letou německou státní příslušnici. Doba byla turbulentní. Divoké devadesátky.

Nejdéle sloužící poslanec v polistopadové historii Marek Benda (ODS) vzpomíná, jak s úlevou přijal, když československý parlament 25. listopadu 1992 schválil zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR). „Báli jsme se vyvolání vzájemné nenávisti a jugoslávského vývoje,“ vzpomíná Benda třicet let poté pro CNN Prima NEWS. Vždyť rakouský list Die Presse v předvečer hlasování varoval: „Československu hrozí druhá Jugoslávie.“