Poslední tři dny Československa. Na hranicích se střílelo, Moskva rozpad země uznala
Do zániku Československa zbývaly tři dny a svět se musel postavit ke vzniku nových států. V úterý 29. prosince 1992 se rozpadem republiky zabýval i ruský prezident Boris Jelcin. A ve stejný den se střílelo na hranicích, incident se naštěstí neodehrál na těch budoucích česko-slovenských, ale na československo-německé čáře. Celníci z Varnsdorfu zastřelili 19letou německou státní příslušnici. Doba byla turbulentní. Divoké devadesátky.
Až do prosince svět blížícímu se rozkladu Československa jen překvapeně přihlížel. V samém závěru roku však jednotlivé státy začaly spouštět proces uznání České i Slovenské republiky. Vznik nových státních útvarů byl oznámen o půlnoci ze Silvestra 1992 na Nový rok 1993.
Ruský Kreml obě nové země akceptoval v úterý 29. prosince. „Prezident Boris Jelcin podepsal v úterý v Moskvě výnos o uznání obou republik za samostatné, svrchované a nezávislé státy,“ uvedla tisková agentura ČTK. V té době se pod zkratkou agentury ještě skrývala Československá tisková kancelář, od 1. ledna 1993 se však podle zákona č. 517/1992 Sb. proměnila v Českou tiskovou kancelář.
Rakousko čekalo další Jugoslávii
Na rozdíl od Moskvy třeba sousední Rakousko do poslední chvíle vyčkávalo, zda k rozpadu Československa skutečně dojde. „Rakouský ministr zahraničí Alois Mock zaslal svým kolegům v obou nově vznikajících státech poselství, v nichž vyjádřil záměr Rakouska uznat obě republiky a navázat s nimi diplomatické vztahy,“ uvedla ČTK tři dny před zánikem republiky, která vznikla na sklonu října 1918.
Čtěte také
Ještě počátkem listopadu 1992 přitom rakouský deník Die Presse hlásal: „Československu hrozí druhá Jugoslávie.“ Obavy měli i čeští politici, k jistému uklidnění došlo až 25. listopadu, kdy česko-slovenský parlament (Federální shromáždění) schválil zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR).
Čeští celníci zastřelili Němku
Ozbrojené střety na budoucí česko-slovenské hranici se na konci prosince zdály nepravděpodobné, tři dny před zánikem republiky se nicméně střílelo na československo-německých hranicích. „Hlídka Celní stráže z varnsdorfské celnice použila zbraň při úterním zásahu proti vozidlu s německou státní poznávací značkou, které se pokoušelo uniknout. Výstřel zasáhl 19letou spolujezdkyni řidiče. Postřelená Němka na místě zemřela,“ popisoval dobový tisk událost z úterý 29. prosince 1992.
Devadesátky přinesly svobodu i takřka neomezené možnosti, zároveň kvetl organizovaný zločin a Československo tížil vzmáhající se extremismus. „Česká národní rada se znepokojením sleduje výskyt zřejmých projevů antisemitismu a rasismu,“ uvádí se v usnesení, které 29. prosince schválil český národní parlament, který byl v rámci federace protějškem Slovenské národní rady.
Čtěte také
Zákon proti slovenským Romům
Národní parlament ve stejný den projednal i zákon o nabývání občanství v nové České republice. Romský poslanec Ladislav Body (KSČM) obvinil kolegy, že zákon záměrně komplikuje romskou migraci ze Slovenska do Čech. „Takto koncipovaný návrh zákona postihne, a tady si musíme říci nahlas pravdu, především občany Slovenské republiky z řad Romů,“ prohlásil Body. A dodal: „Bohužel, tento zákon poškozuje menšinu a já budu hlasovat proti tomuto zákonu.“
Předseda české vlády Václav Klaus v úterý 29. prosince přemítal, co po Novém roce s federálními ministry. Hlavně s předsedou federální vlády Janem Stráským. „Dosavadní federální premiér Stráský by se měl stát ministrem dopravy. A místopředseda vlády ČSFR Antonín Baudyš ministrem obrany. Po třech hodinách jednání představitelů koaličních stran to v úterý sdělil Václav Klaus,“ uvedla média.
Na federálních ministerstvech se kvapně rozdělovalo, co přejde do kompetencí České republiky a co připadne Slovenské republice: „Vyšetřování případu odposlouchávání amerického konzulátu v Bratislavě není dosud ukončeno. Náměstek federálního ministra vnitra Š. Lastovka uvedl, že další vyšetřování bude výhradně v kompetenci Slovenské republiky. Případ po procesní stránce vyšetřuje vojenská obvodová prokuratura v Bratislavě.“
Federální shromáždění Zdroj: Profimedia.cz
Skořápkáři a lovy na německé turisty
I v úterý 29. prosince 1992 měli na českých náměstích rej takzvaní skořápkáři, jak si všiml deník Rudé Právo. K práci jim stačila černá pryžová kolečka nebo krabičky s kuličkou, jisté však bylo, že se nad nimi nedalo zvítězit. A pro podsvětí byl zajímavý i každý západní turista: „Zatím neznámý pachatel přepadl 29. prosince v Teplicích turistu ze SRN. Udeřil jej pěstí do obličeje, strhl na zem a oloupil o 200 marek. Ukradl také klíčky od Opela Ascony a odjel. Škoda činí asi 130 tisíc korun,“ uvedla policejní svodka.
Nebyl to jediný případ: „Videokameru vytrhl neznámý pachatel 29. prosince večer 41letému německému turistovi před prodejnou McDonald na Václavském náměstí. Odcizením kamery vznikla majiteli škoda 30 tisíc Kčs.“
Čtěte také
Poslední tři dny federální televize
Rychle se také blížil konec federálního kanálu Československá televize F1. I v úterý 29. prosince 1992 se ve zprávách a v programu F1 pravidelně střídala čeština se slovenštinou. A hned tři filmy v průběhu dne byly vysílány se slovenským dabingem, hlavní program však patřil české televizní inscenaci Kafka to taky neměl lehký s Vlastimilem Brodským a Ondřejem Vetchým. A v 18 hodin a 35 minut se na obrazovkách vůbec naposledy v historii Československa objevil i oblíbený pátrací pořad: Ústředna federální kriminální policie pátrá, radí, informuje.
A jedna perlička. Češi v posledních dnech roku 1992 také řešili, jak nahradit československé mezinárodní označení CS na automobilech. Dnes už se asi příliš neví, proč znaky CZ nemohly být nahrazeny navrhovaným označením CR. Dobový tisk to před koncem roku 1992 vysvětlil následovně: „Motorová vozidla evidovaná na území ČR budou mít patrně mezinárodní rozlišovací značku CZ. Podle informací dr. ing. J. Rady, pracovníka oddělení státní správy českého ministerstva mitra, nelze použít značku CR, protože ji od roku 1949 používá středoamerická Kostarika.“
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
