Na Silvestra před třiceti lety Československu zazvonila hrana. O půlnoci se federace rozpůlila na dva státy, samostatnost ovšem uvítali především Slováci. „Národovci, kteří si přinesli rakev Československa, mají početně navrch, ale federalisté a umírnění se s nimi dávají do tuhých slovních řeží,“ líčil český tisk půlnoční oslavy slovenské samostatnosti na bratislavském náměstí SNP.
„Často se skloňuje Slovenský štát a jeho slovenská koruna rovnající se švýcarskému franku,“ líčil půlnoční atmosféru v centru Bratislavy reportér časopisu Respekt. A pokračoval: „Skinheadi vyřvávají po bílém Slovensku bez Cikánů, Čechů a Maďarů.“
Podívejte se na video k výstavě v Národním muzeu, která v roce 2013 originálním způsobem připomněla sametové rozdělení Československa:
Bratislava: Nejmladší hlavní město na světě
Český levicový deník Rudé Právo popisoval slovenské oslavy zdrženlivěji, o skinheadech ani nacionalistech se nezmiňoval. Bratislavský zpravodaj novin těsně po půlnoci oslovil 42letého bratislavského technika ing. Jozefa Dvorského. „Nebylo to soužití ideální, mělo však také mnoho dobrého. Názorů na rozpad bude zřejmě mnoho. Asi každý bude mít trochu pravdy,“ vzkázal Dvorský z právě vzniklé Slovenské republiky do nově založené České republiky.
„Premiér Mečiar z tribuny gratuluje Bratislavanům, že se stali nejmladším hlavním městem na světě. Čechům přeje, aby se ze samostatnosti také radovali,“ hlásil z Bratislavy reportér Respektu. V Praze na Václavském náměstí ani jinde v republice se ale samostatnost neslavila. Češi se spíše cítili tak trochu okradeni, například o Vysoké Tatry, Zemplínskou šíravu a Piešťany.
Oslavy vzniku samostatné Slovenské republiky na náměstí SNP v Bratislavě. Noc ze 31. prosince 1992 na 1. leden 1993. Zdroj: ČTK
Oslavy vzniku samostatné Slovenské republiky na náměstí SNP v Bratislavě. Noc ze 31. prosince 1992 na 1. leden 1993. Zdroj: ČTK
Epilog československých vrahů
Všechno, co se stalo před půlnocí, se odehrálo ještě v Československu. Vteřinu po dvanácté v noci už to bylo dění v nových státech. A tohle byla zřejmě jedna z posledních vražd na území Československa.
Odehrála se v Železných horách na Českomoravské vysočině. „V poslední den roku 1992 museli vyjet policisté z obvodního oddělení v Hlinsku v okrese Chrudim k smutné podívané. Dvě hodiny před půlnocí jim oznámil MUDr. K., že v rodinném domku v ulici Za drahou leží mrtvá Vlasta L., narozená 1932,“ informoval o případu dobový tisk. Policisté na místě zjistili, že mrtvou ženu napadl Oto K. Mlátil ji do obličeje, uhodil do hlavy lahví od piva a zřejmě již omráčené ženě tloukl i hlavou o zem. „Na následky těchto surových ran Vlasta L. zemřela,“ konstatovala policie.
Poslední tři dny Československa. Na hranicích se střílelo, Moskva rozpad země uznala
Do zániku Československa zbývaly tři dny a svět se musel postavit ke vzniku nových států. V úterý 29. prosince 1992 se rozpadem republiky zabýval i ruský prezident Boris Jelcin. A ve stejný den se střílelo na hranicích, incident se naštěstí neodehrál na těch budoucích česko-slovenských, ale na československo-německé čáře. Celníci z Varnsdorfu zastřelili 19letou německou státní příslušnici. Doba byla turbulentní. Divoké devadesátky.
Poslední československá vražda se ovšem mohla odehrát i v Košicích. Agentury ovšem neuvedly, zda k tragédii došlo před půlnocí anebo již v novém roce. Shrnující zpráva o košickém Silvestru zněla před třiceti lety takto: „Silvestrovská noc v Košicích byla podle informace z centrálního dispečinku záchranné služby vcelku klidná. Zdravotníci nezaznamenali ani jeden úraz způsobený výbušninou. Nejzávažnější událostí byl případ ženy, kterou vyhodil o silvestrovské noci podnapilý manžel z okna bytu ve čtvrtém poschodí. Podle pracovnice dispečinku žena zemřela. Manžel byl umístěn na záchytnou stanici. Policisté z operačního střediska odmítli sdělit k události jakékoli informace.“
Opil se v Československu, probudil se...
Zajímavý československý silvestrovský příběh vylíčil médiím pracovník Protialkoholní záchytné stanice (PZS) města Brna: „Stanice přijala prvního silvestrovského opilce dnes v 16:15 hodin. Byl jím 24letý Zdeněk K. z Galanty. Agentuře ČTK to oznámil pracovník PZS, který si nepřál být jmenován. Opilý se tak stal letošním 1605. klientem brněnské záchytky.“
S nadsázkou řečeno, Slovák z Galanty se opil v Československu, ovšem vystřízlivěl v samostatné České republice. Jisté je, že Brno nově získanou samostatnost vůbec neoslavovalo, zato Bratislava si odtržení užívala.
Poslední dva dny Československa: Zakouřený parlament, trafiky pro federály a pistole u pasu
Do rozpadu Československa zbývaly pouhé dva dny, psal se 30. prosinec 1992. Česká národní rada se chystala k proměně v Parlament České republiky a poslanec Emil Jaroš (ODS) přišel tentýž den se dvěma návrhy. Kolegy vyzval, aby se v novém státu vzdali kouření a už také do parlamentu nenosili střelné zbraně. „Jako lékař mám určitou praxi, kdy manžel ukazoval manželce svoji zbraň a dokonale ji zastřelil. Pochopitelně nechtěně,“ vysvětloval Jaroš ve sněmovně.
Tiso versus Lenin
Už před začátkem půlnočních oslav byla na náměstí SNP instalována rakev pro „mrtvou federaci“, v davu nechyběly ani portréty kontroverzních postav slovenských dějin Jozefa Tisa a Andreje Hlinky. Podle odhadu ČTK se na náměstí SNP sešlo přes 10 tisíc lidí a přesně o půlnoci byla symbolicky spuštěna československá vlajka. A za zvuků kostelních zvonů a slovenské hymny vztyčena vlajka Slovenské republiky.
K výměně vlajek došlo o půlnoci i na Bratislavském hradě. Zahřměly dělové salvy, nebe pokryl ohňostroj a v ulicích teklo šampaňské. Lidé mávali slovenskými vlajkami a hesly, která na mnoho způsobů vítala státní svrchovanost. Na Václavském náměstí v Praze se o půlnoci neobjevilo žádné heslo, které by vítalo nový český stát. Jediný transparent, který tam byl podle novinářů k vidění, hlásal: „Lenin – lokomotiva dějin.“
První děti nových republik
Bratislavský hrad, od 1. ledna 1993 jeden ze symbolů samostatné Slovenské republiky. Zdroj: istock.com
Bratislavský hrad, od 1. ledna 1993 jeden ze symbolů samostatné Slovenské republiky. Zdroj: istock.com
Jména posledních Čechoslováků, kteří se narodili těsně před silvestrovskou půlnocí, nikoho nezajímala. Zájem byl jen o první občany samostatných republik: „První občanek, který se narodil v České republice, se jmenuje Jakub Vala a přišel na svět v porodnici nemocnice v Třebíči. Vážil 4,05 kg, měří 53 cm. Podle vyjádření ošetřujících lékařů se má čile k světu a jeho maminka, 28letá Jana Valová, je také v pořádku. Prvním slovenským dítětem je pravděpodobně Peter Polák (3,30 kg, 50 cm) narozený 30 vteřin po půlnoci.“
Důstojný rozpad Československa, který se odehrál bez napětí na hranicích či dokonce ozbrojených střetů, tehdy ocenil celý svět. Jediný incident na nové česko-slovenské čáře se tak zřejmě odehrál 1. ledna 1993 na staveništi celnice ve Starém Hrozenkově:
Exploze na celnici
Česká média případ vylíčila bez emocí: „Dosud neznámá trhavina vybuchla na Nový rok v buňce kontrolního bodu celnice na hraničním přechodu z České do Slovenské republiky ve Starém Hrozenkově v okrese Uherské Hradiště. Zatím ne zcela dokončený objekt byl poškozen nezjištěným pachatelem, po blízkém okolí se nacházejí střepy z rozbitých oken a obkladů.“ Policie škodu vyčíslila přibližně na 15 tisíc korun, ke zranění osob nedošlo.
Československo již podruhé ve své existenci zaniklo. Stát Čechů a Slováků založený v roce 1918 se poprvé rozpadl v březnu 1939, kdy z vůle nacistů vznikl klerofašistický Slovenský štát a zbytek země obsadila německá armáda jako Protektorát Čechy a Morava. „Vladnime si sami,“ volali Slováci po sametové revoluci v roce 1989 tak dlouho, až si sami vládnout začali. Češi to nějak zkousli a začali si zvykat, že Slovensko se od 1. ledna 1993 proměnilo v zahraniční turistický cíl.
