Do rozpadu Československa zbývaly pouhé dva dny, psal se 30. prosinec 1992. Česká národní rada se chystala k proměně v Parlament České republiky a poslanec Emil Jaroš (ODS) přišel tentýž den se dvěma návrhy. Kolegy vyzval, aby se v novém státu vzdali kouření a už také do parlamentu nenosili střelné zbraně. „Jako lékař mám určitou praxi, kdy manžel ukazoval manželce svoji zbraň a dokonale ji zastřelil. Pochopitelně nechtěně,“ vysvětloval Jaroš ve sněmovně.
Se zánikem České a Slovenské Federativní republiky před třiceti lety odumírala i federální vláda, někteří ministři se ale s vysokými a dobře placenými posty loučili neradi. Bez práce měli brzy zůstat i poslanci Federálního shromáždění, pro všechny se proto hledala nějaká „politická trafika“. A ideálním odkladištěm se jevil takzvaný Prozatímní senát čili horní komora parlamentu.
Podle tehdejšího tisku bylo veřejným tajemstvím, že předsedou senátu by se rád stal Václav Benda, šéf Křesťanskodemokratické strany (KDS). Česká národní rada (ČNR) ve středu 30. prosince 1992 rozhodla, že zřízení Prozatímního senátu se bude projednávat již na přelomu února a března, nakonec ale z hlasování sešlo.
I když nová Ústava České republiky, platná od 1. ledna 1993, zakotvila dvoukomorový Parlament složený z Poslanecké sněmovny a Senátu, první senátní volby se odehrály až na podzim v roce 1996. Čeští federální ministři a poslanci, kteří měli být na počátku roku 1993 kooptováni do Prozatímního senátu, tak na slibovanou trafiku čekali marně.
Mnoho Čechoslováků se v roce 1992 stále nemohlo smířit s koncem Československa. Zdroj: ČTK
Mnoho Čechoslováků se v roce 1992 stále nemohlo smířit s koncem Československa. Zdroj: ČTK
V novém státě bez cigaret
Česká národní rada se měla 1. ledna 1993 proměnit v Parlament ČR. A nový kabát v novém státě, to byla výzva k různým předsevzetím. Poslanci by se například mohli zbavit závislosti na tabáku, alespoň na půdě parlamentu. Ve středu 30. prosince 1992 s takovým návrhem přišel lékař a poslanec Emil Jaroš (ODS), který tento den v české sněmovně o škodlivosti nikotinu i plamenně řečnil.
„Můj návrh se týká otázky kouření v těchto prostorách. Vím, že jsou mezi námi kolegové, kteří používají antiastmatické léky; viděl jsem kolegu, který inhaluje antiastmatický lék, aby mohl dále setrvat v tomto mnohdy velice zakouřeném prostředí,“ líčil Jaroš poslancům, jak se v jeho očích sněmovna doslova zahaluje do tabákového dýmu.
Který poslanec vyhrožoval střelbou?
Původním povoláním chirurg se zaměřením na onkologická onemocnění si nedělal iluze, že se kolegové nechají vystrašit líčením zdravotních následků kouření. „Nedovedu si představit, jak budou kouřící poslanci v zakouřené místnosti projednávat návrh o omezení tabakismu,“ skepticky dodal Emil Jaroš.
Ve stejný den přišel tentýž poslanec i s dalším překvapujícím návrhem. Se zákazem nošení střelných zbraní na půdě parlamentu: „Víme, že určitá skupina poslanců, kteří asi z důvodů obav o svůj osud a zdraví, nosí střelnou zbraň, někteří tito poslanci tuto střelnou zbraň při vstupu do budovy ČNR ukládají v šatně, víme ovšem, že někteří ji donášejí až do sněmovny a tady je i určitá zkušenost, že se s ní chlubí a ukazují ji svým sousedům.“
Poslanec Jaroš naznačil, co by se také mohlo v poslaneckých lavicích odehrát: „Jako lékař mám určitou praxi, kdy manžel ukazoval manželce svoji zbraň a dokonale ji zastřelil. Pochopitelně nechtěně.“ Po třiceti letech by bylo zajímavé zjistit, kterého z poslanců měl Jaroš na mysli, když ve sněmovně prohlásil: „Bylo zde proneseno jedním naším kolegou, a není to tak dlouho, že bude střílet první. Nevím z čeho a nevím na koho, ale řečeno to z tohoto místa bylo.“
Pistole proklatě nízko
Jak už jsme připomněli, českoslovenští celníci v úterý 29. prosince 1992 zastřelili u Varnsdorfu 19letou německou státní příslušnici – spolujezdkyni řidiče v automobilu, který se snažil před celníky ujet. Muži zákona nosili v raných devadesátkách kolty proklatě nízko a ve středu 30. prosince 1992 zastřelili policisté 19letého mladíka, který se pokoušel vloupat do prodejny Jednoty v beskydských Trojanovicích.
„Devatenáctiletý D. J. byl 30. prosince usmrcen a 24letý J. D. lehce zraněn při zákroku policejní hlídky v Trojanovicích na Novojičínsku. Služební zbraň použila policejní hlídka, aby zadržela tři osoby, které se pokusily v nočních hodinách o krádež vloupáním do prodejny Jednota,“ uvedla severomoravská policie.
Macek velvyslancem v Bratislavě?
Připomeňme si, kdo seděl v poslední federální vládě, která Československo řídila od 2. července 1992 do Silvestra téhož roku. Jedním ze čtyř místopředsedů vlády byl Miroslav Macek (ODS), který měl údajně přislíben post českého velvyslance v Bratislavě. „Kdo vám to řekl? Slyším to poprvé,“ popřel Macek nabídku v Rudém Právu z 30. prosince. Post ambasadora na Slovensku nakonec dostal exfederální poslanec Filip Šedivý (ODS).
Dalšími místopředsedy federální vlády byli Antonín Baudyš (KDU-ČSL) a dva Slováci: Milan Čič a Rudolf Filkus, oba zastupovali Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara (HZDS). Kromě Macka jsou všichni po smrti. Federálním ministrem financí byl ekonom Jan Klak (ODS), ministrem zahraničí Jozef Moravčík (HZDS) a například ministrem obrany Imrich Andrejčák (HZDS), absolvent Vojenské akademie Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě.
Miroslav Macek Zdroj: profimedia.cz
Miroslav Macek Zdroj: profimedia.cz
Poslední dny se slovenštinou
Z programu federální televize F1 30. prosince ještě pořád zněla i slovenština. Ve slovenském znění mohlo 15 milionů Čechoslováků sledovat například francouzský seriál Růžová knihovna, americkou sérii Ptáci v trní anebo německý historický dvojdílný film Kali-Yug. V češtině se vysílal dokument o francouzském šansoniérovi Brelovi, hudební magazín Bago nebo pohádka Krásná čarodějka.
Libozvučný jazyk východních sousedů dva dny poté z českých televizních obrazovek prakticky zmizel. Jako by slovenština vůbec neexistovala, přitom Češi ji i díky televizi a rozhlasu vnímali jako druhý rodný jazyk.
