Dřeviny s barevnou kůrou mohou zastoupit kvetoucí rostliny

Oživení zahradě bezesporu přinášejí hlavně kvetoucí rostliny, které představují velmi výrazný prvek. Zejména v létě hrají květy dřevin a květin na zahradě prim. V jiných obdobích roku, kdy je o květy větší nouze, a hlavně v zimě, kdy na opadavých stromech není ani listí, je potřeba sázet na jiný efekt, než jsou květy. Velkou službu nám udělají dřeviny s barevnou kůrou. Zajímavá kůra se samozřejmě nejvíce odhalí v době, kdy dřeviny nemají listy, ale pěkný kmen a větve můžeme obdivovat kdykoliv v roce.

Kůra, neboli správně borka je povrchová odumřelá  vrstva kmene nebo kořene. Druh od druhu se liší texturou a strukturou povrchu. Některé druhy dřevin mají borku rozbrázděnou a tlustou několik centimetrů (dub), jiné tenkou a odlupující se (bříza) či hladkou borku bez rýh (buk). Pro dřevinu představuje ochrannou funkci. Povrch kůry stromů je nejčastěji zbarvena v odstínech hnědé a šedé. Některé dřeviny ale nabízejí i krásné červené, žluté, zářivě zelené zbarvení. Naprostou perličku pak představují druhy příčně nebo podélně pruhované.

Zbarvení borky nejlépe vynikne v kontrastu s druhy barvenými neutrálně. Světlým a zářivým barvám nejlépe sluší pozadí tmavě zbarvených jehličnanů. Keře či stromy s barevnou borkou můžeme sesadit i do početnějších skupinek. Velmi oblíbená je kombinace bříz a červenokoré svídy.

Dřeviny s pruhovanou kůrou

Skupina tzv. „pyžamových javorů“ má kůru celoročně zelenobíle pruhovanou. Patří sem javor Davidův (Acer davidii), který dorůstá kolem deseti metrů, javor pensylvánský (Acer pensylvanicum) s výškou kolem osm metrů a pěknou kulovitou korunu. Javor hrubý (Acer grosseri var. hersii) je menší, často vícekmenný strom, někdy se označuje jako poddruh javoru Davidova. Výrazný dvojbarevný efekt pak nabízí i bambusy /Bambusa/.

Bělokoré dřeviny

Nejznámější bělokorou dřevinou je bezesporu bříza. Její kůra září i v době vegetace, kdy má dřevina listy. Naším domácím druhem je bříza bělokorá /Betula pendula/, která je hojně rozšířená po celé Evropě. Do zahrad doporučujeme břízu papírovou /Betula papyrifera/, která má krásný charakter růstu s kmenem často odspodu děleným, barva borky je čistěji bílá. Výrazně bílou barvu kůry má i bříza Jacquemontova /Betula jacquemontii/, jejíž hladká kůra se odlupuje ve velkých plátech. Pro malé zahrady se hodí i kultivary břízy bělokoré, jako je ´Gracilis´ nebo ´Youngii´.

Poněkud exotičtějším zástupcem bělokorých dřevin je také platan /Platanus/. Setkat se s ním můžeme v mnoha parcích. Preferuje teplejší polohy a slunné stanoviště. Strom je poměrně mohutný, v dospělosti třicet metrů vysoký a dvacet metrů široký, potřebuje dostatek místa.

Velmi působivá je i stříbřitá hladká kůra buků /Fagus/. Po opadu listů, je procházka bukovým lesem úchvatná. Světlou kůru má i topol bílý  /Populus alba/ nebo topol osika /Populus tremula/. Z keřů pak stříbřitě šedým zbarvením vyniká hlošina /Eleagnus angustifolia/.

Zelenokoré dřeviny

Dřeviny se zářivě zelenou kůrou navozují dojem bylin a jednoletých květin, pro které je zelená barva typická. Nejkrásněji zbarvené jsou mladé pruty. Mezi zástupce stromů můžeme zařadit  jerlín japonský /Sophora japonica/, zejména pak jeho kultivar ´Pendula´, který má kaskádovitě převislou korunu. Zelenou kůru mají i některé javory, např. javor jasanolistý /Acer negundo/ a javor dlanitolistý /Acer palmatum/.

Efektní je i vrba Matsudova /Salix matsudana ´Tortuosa´/, která je velmi oblíbená díky převislým a malebně krouceným větvím. Jedná se o nenáročný strom, který se dobře tvaruje řezem a lze jej snadno udržet v libovolné výšce.

Zelenokorým keřům pak vévodí svídy, např. svída krvavá /Cornus sanguinea var. viridissima/. Hezkým keřem s hezkými květy je zákula japonská /Kerria japonica/.

Žlutokoré dřeviny

Žlutá barva kůry je typická pro vrby /Salix/. Všichni jistě známe tzv smuteční vrbu (S. alba ´Tristis´) jejíž dlouhé mladé pruty se sklání nad vodními plochami. Vrby milují dostatek slunce a vláhy a stanoviště podél břehů řek a rybníků jsou pro ně velmi typická. Z nižších keřů je pak jistě nejcennější svída výběžkatá /Cornus stolonifera var. Flaviramea/.

Červenokoré dřeviny

Červená barvu kůry mají některé nižší druhy javorů, např. javor japonský /Acer japonicum/ nebo javor dlanitolistý /Acer palmatum/. Javory potřebují kyselou reakci půdy, dostatek vláhy a chráněné stanoviště. Méně náročná a velmi dekorativní je i vrba červenokřivolaká /Salix erythroflexuosa/, jejíž červené větve mají pokroucený charakter růstu.

K dalším druhům patří i škumpa, mezi nejkrásnější patří škumpa lysá se svým stříhanolistým kultivarem /Rhus glabra ´Laciniata´/, která na podzim vybarvuje listy do oranžovoruda. Škumpy se hodí i do menších zahrad, jen pamatujte na to, že se rozšiřují podzemními výhony, které raší z půdy v okolí keře. Z nižších keřů patří prvenství svídě bílé /Cornus alba ´Sibirica´/,  kultivary ´Argenteomarginata´, ‘Elegantissima’ a ´Speathii' mají navíc panašované  listy, vínově červený je pak kultivar ‘Elegantissima’/.

Řez

Barevná kůra je těmto dřevinám přirozeně dána a vytrvává po celý jejich život. Je ale třeba počítat s tím, že nekrásnější a nejsytější zbarvení najdeme v době rašení a na mladých výhonech. Spolu s věkem barva zavadá. Barevnokoré dřeviny, a to zejména svídy, vrby a zákuly proto musíme často udržovat řezem. Řez podporuje rašení nových výhonů a tím zajistí dostatek mladého dřeva s tou nejhezčí barvou.

Tagy: