Veterán mezi promítači vozil filmy k vlaku na kole aneb Digitalizace zničila stovky kin
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Stočený filmový pás bylo třeba ještě v noci pro promítání doručit na poslední noční vlak, aby se druhý den mohlo promítat v jiném městě.
Vyškovské kino promítá už od roku 1915, zažilo němý film i digitalizaci.
Analogové stroje nahradila digitální technika, jenže film bez filmového pásu...
Jak se dnes kina brání nelegálnímu natáčení v sále?
Poctivé povolání, možná skoro řemeslo. Tak vzpomíná 74letý Petr Vejrosta na práci za promítacím přístrojem pro 35milimetrové filmové pásy. A i když se dokázal přeškolit na digitální technologie, na staré časy nedá dopustit. „Dneska je to o několika ovládacích tlačítkách, ale dříve měl promítač práci na celý den,“ říká a zapózuje na starém bicyklu. „Na tomhle kole značky Eska jsem po promítání vozil velké cívky s filmy k nočnímu vlaku.“ Digitalizace kin od roku 2010 postupně zničila více než třetinu biografů v Česku, další zařízení skončila kvůli konkurence multikin.
Narodil se v roce 1952. „Tohle kino je ještě mnohem starší,“ vypráví promítač Petr Vejrosta před městským kinem Sokolský dům v moravském Vyškově. „Poprvé se tady promítalo 15. prosince 1915. Nevíme, co to bylo za snímek, ale jedno je jisté: byl němý. První zvukový film sem přivezli až 1. června 1931,“ informuje 74letý veterán z vyškovského kina, celoživotní milovník filmu.
Přísně hlídané nepřístupné filmy
Až do padesátých let minulého století ale jeho zkušenost s vyškovským biografem nesahá. „Nejsem rodák, takže na dětské filmy jsem chodíval v Jevíčku. Tady v Sokolském domě jsem seděl poprvé někdy ve čtrnácti, tak asi v roce 1966,“ vybavuje si. „Červené sedačky z koženky, všelijak to lepilo, no moc příjemné sezení to zrovna nebylo.“
Jenže o sedačky tolik nešlo, zajímavější bylo zhlédnout nějaký ten mládeži nepřístupný film, nejlépe snímek povolený tehdejšími cenzory až po dosažení 18 let. „Byli jsme bez šance, naprosto to nešlo, protože jsme tu měli mimořádně bedlivou uvaděčku paní Procházkovou. A ta nikoho mladšího do sálu nevpustila. Nikdy.“
Co ale nemohl vidět jako teenager, toho byl později doslova přesycen, neboť se v kině propracoval až k promítacímu přístroji. „Upřímně řečeno, dneska mě zaujmou tak tři filmy měsíčně, ty ostatní vidět nemusím,“ přiznává. To už jsme vstoupili do promítací kabiny, které vévodí dva stroje. Promítačka MEO 5 XB někdy z roku 1980 a moderní digitální kinosálový projektor NEC NC3240S z 21. století.
Městské kino Sokolský dům ve Vyškově promítá bez přerušení od roku 1915 a 74letý promítač Petr Vejrosta v kině pracoval už s normalizačními promítacími přístroji z přerovské Meopty, aby nyní ovládal i moderní digitální projektor. Dříve vozil filmy z nádraží na kole značky Eska, na stejném bicyklu stále jezdí do práce. Zdroj: Ivan Motýl
Poctivější promítání
Starší promítačka byla vyrobena v přerovské firmě Meopta a je viditelně označena nápisem Made in Czechoslovakia. „Pětatřicítka, tedy promítačka na 35milimetrový filmový pás. Stále funkční, ale tak dva roky už jsme ji nevyužili,“ prozrazuje Petr Vejrosta a na přístroj otcovsky poklepe. Něco už spolu prožili. „Nevím, jak to úplně říct, ale bylo to takové poctivější promítání, než jak to děláme dnes. Řemeslo. Měl jsem v kabině hned dvě pětatřicítky, a nachystat rychle filmy, to bylo někdy krušný. Pásy byly často starý, zaolejovaný, poškrábaný anebo i potrhaný.“
A promítač musel zajistit, aby představení proběhlo bez větších zádrhelů. „Vlastně to byla práce na celý den. Ráno nebo třeba až odpoledne jsem jel na nádraží k vlaku pro nový film. A pak jsem boxy vláčel přes půl města na tomhle bicyklu,“ ukazuje obstarožní jízdní kolo Eska z éry normalizace, které používá podnes. Už jen jako dopravní prostředek na cestu do práce. Chebská Eska zanikla v roce 2006, kino ve Vyškově přežilo.
Filmy tahal na nádraží ve velkých přepravních zelených boxech. „Uvázal jsem je na nosič a na štanglu, všechno to dost vážilo a někdy z toho byla nebezpečná jízda. Když jsem jednou v noci vezl filmy, policajt mi říká, že něco takového ještě neviděl. Ale pustil mě, protože druhý den by někde jinde nemohli promítat,“ vypráví. Kultura dostala přednost před bezpečností silničního provozu.
Labyrint jménem promítačka
U staré promítačky v kabině kina vysvětluje, jak celý filmový pás převinout z přepravních kotoučů na promítací cívky: „Celuloid byl křehký a trhal se.“ A když se film roztrhl během programu, v sále se občas i pískalo. „V kabině jsem naštěstí ten hluk diváků slyšeli jen omezeně,“ směje se.
Nesmírně složitá byla i dráha, kterou musel filmový pás prolézt skrz promítačku. „Vodicí kladka pro horní odvíjecí jednotku, odkud se filmová kopie táhne na horní tažný váleček,“ informuje a vzápětí ukazuje strhovací smyčky, strhovací váleček, setrvačník budiče zvuku anebo dolní zádržný váleček. To všechno je přitom jen výseč z mnohem složitější dráhy filmového pásu skrz analogový přístroj. Hotový labyrint. A to jsme úplně vzdali princip elektromotorického pohonu a popis optické části promítačky.
Být, či nebýt. Digitalizace zničila stovky kin
Analogové promítačky z éry komunismu nyní v provozu udržuje jen několik kin v České republice, včetně Sokolského domu ve Vyškově. Zhruba od roku 2010 se totiž digitalizace biografů stávala hamletovským problémem: „Být, či nebýt – to je otázka.“ A kina, která neprošla digitalizací, vzápětí zkrachovala, odhadem to byla třetina až polovina dlouholetých biografů, často i se stoletou tradicí.
„V současné době není nikdo schopen s jistotou říci, kdy se digitální projekce stane normou v kinech po celém světě,“ varovala v roce 2005 evropské majitele biografů zpráva společnosti Europa Cinemas. „Mezi lidmi z oboru panuje široká shoda v tom, že k této změně dojde během příštích deseti let, a to z ekonomických, technických i dalších výhod.“
Odhad to byl přesný, nicméně analogový film ještě úplně nezemřel. Třeba americký režisér Christopher Nolan na filmový pás nedá dopustit a svůj nový tříhodinový opus Odyssea natočil na klasický kamerový materiál. A jedna kopie pro „pětatřicítky“ právě koluje Českou republikou a tento filmový pás ve třech boxech měří přes 5 kilometrů. A už prošel starou promítačkou například v opavském kině Odboj.
„Zatímco ještě v roce 2010 fungovalo v režimu stálého provozu 435 kin, ke konci roku 2014 jich bylo už jen 289," uvedl v roce 2015 časopis Veřejná správa, který vydává ministerstvo vnitra České republiky. Zanikla především kina v obcích a menších městech, kde provozovatelé nedokázali zajistit finance na digitální projektory, přičemž další zařízení přestala promítat v následujících deseti letech, takže republiky přišla až o 200 biografů s historickou tradicí.
Když film nelze přetrhnout
Sokolský dům ve Vyškově promítá nepřetržitě už 111 let, i když občas změní název. Třeba v květnu 1942 se kino jménem Bio Sokol proměnilo v loajální proněmecké Bio Viktoria. Na sklonku osmdesátých let zase zchátralému sokolskému biografu hrozil úplný zánik a demolice, neboť tělovýchovná jednota Sokol vadila komunistům obdobně jako nacistům. Kino se však dočkalo porevoluční rekonstrukce a přežilo i zánik filmového pásu, i když starosta Vyškova Petr Hájek ještě v roce 2009 tvrdil, že digitalizace kina „není akutní problém“.
Městské kino Sokolský dům ve Vyškově promítá bez přerušení od roku 1915 a 74letý promítač Petr Vejrosta v kině pracoval už s normalizačními promítacími přístroji z přerovské Meopty, aby nyní ovládal i moderní digitální projektor. Dříve vozil filmy z nádraží na kole značky Eska, na stejném bicyklu stále jezdí do práce. Zdroj: Ivan Motýl
Kdyby na tom radnice trvala, připsalo by se i vyškovské městské kino na dlouhý seznam zaniklých biografů v českých zemích. „A já bych přišel o krásnou práci promítače,“ říká 74letý Petr Vejrosta. Sice už to není řemeslo jako kdysi, ale kinosál je pořád plný. A diváci stále zlobí. „Přes tato promítací okénka vidím do sálu, jestli si film někdo nenatáčí na mobil. Je to docela trend, lidi si vůbec neuvědomují, že páchají trestný čin. Většinou je ale stačí upozornit, že se to nesmí, a kameru vypnou.“
Nelegální natáčení přímo v biografu, s takovým vývojem filmový průmysl určitě vůbec nepočítal. Moderní technologie jsou ovšem všemocné. „Film bez filmového pásu, to je také věc,“ posteskne si promítač Petr Vejrosta. Snímek si biograf stáhne z úložiště distributora a s pomocí šifrovacího kódu se pak film odemkne pouze pro konkrétní projektor a přesně stanovený čas. „Kdo by něco takového čekal,“ podivuje se překvapivě rychlé digitalizaci tuzemských kin. Zrození éry bez celuloidového pásu, kdy už film nelze přetrhnout. A už vůbec ho nelze strčit do zeleného přepravního boxu a zavézt na nádraží.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Na dovolené jsou už týden bez kufrů, stálo je to tisíce. Na kompenzaci nemají Češi nárok
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
