Firmy i stát řeší v AI stejné problémy. Přesto spolu stále mluví překvapivě málo
Podle Filipa Hartmanna z prg.ai rozhodnou o využití příležitostí, které AI přináší, především sdílení a otevřená diskuse. Zdroj: Seyfor, a. s.
Umělá inteligence už dávno není tématem jen technologických firem. Stejné otázky dnes řeší výrobní podniky, univerzity i veřejná správa – od práce s daty přes bezpečnost až po nedostatek odborníků. Podle Filipa Hartmanna z prg.ai ale jednotlivé světy stále fungují příliš odděleně. Právě sdílení zkušeností a otevřená diskuse napříč obory podle něj rozhodnou o tom, jak rychle bude Česko schopné využít příležitosti, které AI přináší.
Prg.ai sleduje českou AI scénu už sedm let a dnes zároveň stojíte u České národní AI platformy (CNAIP), která propojuje firmy, akademickou sféru i veřejnou správu. Když se ohlédnete za posledními lety, co se podle vás změnilo nejvíc?
Změn bylo mnoho, ale ta největší se paradoxně netýká technologií. Rychlost nástupu AI je sice opravdu bezprecedentní, ale zajímavější je změna ve vnímání. Dlouhé roky jsme vysvětlovali, proč by se někdo měl o umělou inteligenci vůbec zajímat. Dnes už to vysvětlovat nemusíme. AI se stala společenským tématem. Skoro každý ví, co je ChatGPT, každý má nějakou zkušenost, nebo o nějaké slyšel, a má na ni názor.
S tím ale přišla nová výzva. Lidé si nástroj vyzkoušeli před rokem nebo dvěma, dostali špatnou odpověď a vytvořili si názor na celou technologii. Jenže v generativní AI je i měsíc dlouhá doba.
A hodně lidí už se nezeptá znovu.
Přesně tak. Přirovnám to k hostiteli, který vám uvaří špatná míchaná vajíčka. Řeknete si, že je to nesmysl, protože vy je uděláte stokrát lépe a akorát ho pomluvíte. Jenže už nezjistíte, že za půl roku vám ten samý člověk možná připraví snídani tak dobře, že vám spadne brada. A právě to je problém. Lidé často zůstávají u první zkušenosti.
To se netýká jen běžných uživatelů. Vidíme to i ve firmách nebo ve veřejné správě. Pokud někdo zablokuje experimentování na půl roku nebo na rok, může v dnešní době ztratit obrovský náskok.
Často říkáte, že AI se zabýváte spíše „softově“. Co si pod tím představit?
Neznamená to, že bychom technologii nebrali vážně. Znamená to, že naším hlavním úkolem není vyvíjet modely nebo dělat základní výzkum. Naší rolí je propojovat lidi, kteří technologii vytvářejí, využívají nebo o ní rozhodují. Možná to zní jednoduše, ale právě to často chybí.
Jedna z historek, kterou si z prg.ai nesu od začátku, je příběh několika českých AI odborníků, kteří se osobně poznali až během zahraniční mise v Kanadě. Lidé, kteří působili ve stejném městě, pracovali v podobných oborech a přesto se nikdy předtím pořádně nepotkali.
To podle mě velmi dobře ilustruje, proč podobné iniciativy vznikají. Nejde o networking v povrchním slova smyslu. Jde o vytváření prostoru, kde se mohou potkat lidé, kteří by se jinak nepotkali vůbec.
Na konferenci AI Horizons se potkává byznys, startupové prostředí i veřejná správa. To je podle Filipa Hartmanna přesně ten typ diskuse, který dnes potřebujeme. Zdroj: Seyfor, a. s.
Kde vidíte konkrétní přínos takového propojování?
Prakticky všude. Firmy se nás ptají na dodavatele. Startupy hledají kontakty. Veřejná správa potřebuje orientaci v prostředí. Lidé řeší kariérní změny.
Měli jsme například člověka, který pracoval ve skladu a rozhodl se, že se chce věnovat AI. Pomáhali jsme mu najít první kontakty a možnosti stáže. Na druhé straně máme firmy, které hledají velmi specifické odborníky nebo partnery pro konkrétní projekty.
Tohle jsou věci, které googlení nevyřeší. Můžete si něco vyhledat, ale nepoznáte kvalitu, zkušenosti ani to, jestli mezi lidmi vznikne dobrá spolupráce.
Prg.ai vzniklo s předsevzetím pomoci Praze stát se evropským centrem umělé inteligence. Není to příliš ambiciózní cíl?
Ta ambice tady je dlouho, když trochu ukročím, vždycky je úsměvné, když člověk čte, že někdo chce vybudovat „nové Silicon Valley“. Každý region má tendenci připodobňovat se k něčemu, co už zná. Zrovna nedávno jsem četl o „Norsku východní Evropy“. Tyhle zkratky pomáhají porozumění, ale připadá mi někdy smutné, že se pak už méně snažíme o vybudování vlastní „značky“.
V našem případě si myslím, že plánovaná mise je realistická. Jen je potřeba si říct, co vlastně znamená být centrem. A ideálně k tomu najít i vlastní „značku“. Pokud tím myslíme to jediné centrum umělé inteligence Evropy, tak to realistické není. Pokud se ale bavíme o jednom z významných evropských center nebo o centru střední a východní Evropy, pak si myslím, že je to dosažitelný cíl.
Máme kvalitní technické vzdělávání, silnou výzkumnou scénu a daří se nám přitahovat zahraniční firmy, které zde budují vývojová centra. Nejsou to jen kanceláře, ale stovky až tisíce vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Důležitější než samotné žebříčky je pro mě to, aby se Praha dostala do mentální mapy lidí, kteří přemýšlejí, kde založit firmu, kde studovat nebo kde hledat technologický talent.
A co tedy rozhoduje o tom, jestli se nějaké město skutečně stane AI centrem?
Neexistuje jedna univerzální metrika. Můžeme sledovat počet odborníků, startupy, investice, výzkum, publikace nebo adopci AI ve firmách. Každá z těch metrik ale ukazuje jen část reality.
Za mě je nejdůležitější talent a prostředí, které kolem něj dokážeme vytvořit. Potřebujete kvalitní univerzity, firmy, které dokážou talent zaměstnat, investory, startupy a také lidi, kteří získají zkušenosti v zahraničí a vracejí se zpět.
Právě návrat zkušených lidí považuji za jednu z nejcennějších věcí, které může země získat. Přivážejí si kontakty, zkušenosti i jiný způsob uvažování. To je něco, co žádný dotační program ani investiční pobídka nedokážou nahradit. A je dobře, že v řadě zemí CEE nyní tento „brain gain“ vidíme.
Zároveň i u nás si začínáme všímat trendu, který je ve světě známý jako PayPal Mafia. Lidé, kteří uspěli, prodali firmu nebo získali významnou zkušenost, vracejí čas, know-how a kapitál do dalších projektů i zpět do komunity. V českém prostředí už takové příklady vidíme a pro rozvoj celého ekosystému jsou nesmírně důležité.
Stát by měl být v první linii adopce technologií
Hodně mluvíte o firmách a akademickém prostředí. Jakou roli v tom všem hraje stát?
Myslím si, že větší, než si často připouštíme. Když se bavíme o umělé inteligenci, většině lidí se vybaví technologické firmy. Ve skutečnosti ale veřejná správa řeší velmi podobné problémy jako soukromý sektor. Hledá kvalifikované lidi, přemýšlí nad tím, jak pracovat s daty, jak zajistit bezpečnost nebo jakou infrastrukturu zvolit.
Když velký podnik řeší, jestli bude provozovat AI nástroje lokálně nebo v cloudu, velmi podobné otázky si kladou i státní instituce. Není to jiný svět.
Právě proto si myslím, že by stát měl být v první linii adopce nových technologií. Ne proto, že bychom chtěli budovat nějakou futuristickou výkladní skříň, ale proto, že veřejná správa vysílá důležitý signál celému trhu. Pokud bude působit dojmem, že novým technologiím nerozumí nebo je ignoruje, těžko můžeme očekávat, že zde bude vznikat prostředí přátelské inovacím.
A platí to i obráceně. Pokud bude veřejný sektor technologicky zaostávat, nevzniknou tady ani některé zajímavé startupy nebo projekty. Firmy totiž potřebují partnery, kteří rozumějí tomu, co se ve světě technologií děje a umí tomu přizpůsobit prostředí a podporu, kdy ale nemyslím nutně tu finanční.
Prg.ai sleduje českou AI scénu už sedm let. Zdroj: Seyfor, a. s.
Dnes existují tisíce online kurzů, videí a podcastů o AI. Proč mají stále smysl konference?
Protože informace už dnes nejsou problém. Problém je orientace. Na internetu si přečtete, že firma zavedla AI. Na konferenci se můžete zkusit zeptat, co se nepovedlo, kolik to stálo, proč museli změnit přístup a jaké chyby by dnes neopakovali. To jsou informace, které se do případových studií většinou nedostanou. A když, tak v ředěné podobě.
A stejně důležitá jsou osobní setkání. Mnoho zajímavých propojení vzniká mezi přednáškami, ne na pódiu. Ve chvíli, kdy se můžete zeptat člověka vedle sebe, jak podobný problém řešili oni, dostáváte úplně jiný typ informace, než jaký najdete v článku nebo na webináři. Právě sdílení zkušeností je dnes možná cennější než samotný obsah.
Letos se prg.ai stává kromě jiných akcí také partnerem AI Horizons Prague. Proč vám to dávalo smysl?
Protože konference velmi dobře zapadá do toho, co se snažíme i rámci České národní AI platformy dlouhodobě budovat. AI Horizons nespojuje jen technologické firmy. Potkává se tam byznys, startupové prostředí i veřejná správa. To je podle mě přesně ten typ diskuse, který dnes stále ještě potřebujeme.
Pokud chceme, aby Česko patřilo mezi evropské AI lídry, nestačí mít šikovné lidi nebo kvalitní technologie. Potřebujeme vytvářet prostředí, kde se budou lidé pravidelně potkávat, sdílet zkušenosti a společně posouvat celý ekosystém.
Současně ale potřebujeme akce, kde na pódiu i mimo něj vznikne prostor na dotazy, ono zmíněné sdílení a propojování. Frontální útok omílaných frází z panelů, navíc v extrému zcela bez interakce s publikem, je konceptem minulého století.
Součástí AI Horizons bude také samostatný public track zaměřený na veřejný sektor. Proč jste se rozhodli ho za CNAIP zaštítit?
Kolem veřejné správy stále panuje představa, že je v oblasti nových technologií spíše pozorovatelem než aktivním hráčem. Přitom se dnes v řadě zemí stává místem, kde vznikají velmi zajímavé projekty s reálným dopadem.
Právě proto mi dává smysl vytvořit prostor, kde se mohou potkat lidé z veřejného sektoru s firmami a technologickými dodavateli. Ne proto, aby si navzájem něco prodávali, ale aby sdíleli zkušenosti s tím, co funguje a co naopak ne.
Jedním z hlavních bodů programu bude například sdílení zkušeností s budováním agentické platformy pro srbskou vládu. Čerstvý případ evropské firmy Bull se silnou českou stopou, který takto veřejně odprezentují vůbec poprvé. To je velmi konkrétní ukázka toho, kam se dnes může využití AI ve veřejném sektoru posouvat. Nejde o vizi vzdálené budoucnosti, ale o reálný projekt, který už vzniká.
A myslím si, že právě tady může být public track pro řadu návštěvníků překvapením. Když někdo začne den v části věnované veřejné správě a potom se přesune na byznysový program, možná zjistí, že rozdíly nejsou tak velké, jak očekával. A možná bude překvapený i tím, kde všude dnes vznikají zajímavé AI projekty.
Kdybychom si dali schůzku za pět let, kde by mělo být Česko?
Bylo by skvělé, aby se o Česku mluvilo podobně, jako se dnes mluví o některých zavedených evropských technologických centrech. Nemusí to být další Mnichov nebo Curych. Nebo snad Singapur Střední Evropy. Ale mělo by to být místo, které si lidé spojí s kvalitním talentem, zajímavými firmami, dobrým výzkumem a otevřeností k novým technologiím. Místo, kam dává smysl přijít studovat, založit firmu, kde investovat.
