Vláda chce navýšit rodičovský příspěvek. Není to tak dlouho, co se zvýšil z 220 tisíc na rovných tři sta tisíc, teď se zřejmě bude dál zvyšovat. Ekonomika šlape, státní kasa má přebytky, proč ne, že? Akorát, že vůbec.
Nad chováním vlády zůstává rozum stát. Nejdřív chtějí ministři šetřit, řeknou kde a ještě, než to stihnou schválit, odsouhlasí navýšení výdajů o desítky miliard. Například zvýšení výdajů na obranu na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu. To meziročně zvedne výdaje státu o zhruba padesát miliard korun.
ČTĚTE TAKÉ: Obhajoba úspor Fialy a Stanjury působí směšně. Mlží, v horším případě lžou, říká komentátor
Vláda na jednu stranu hasí valorizační automat mimořádnými opatřeními, aby zachránila miliardy v rozpočtu, a u rodičovského příspěvku s rozdáváním miliard neváhá.
Když se škrtá, chraň bůh, aby se to týkalo někoho zpětně. Když ovšem rozdáváte, retroaktivita najednou nevadí. Narážím na poznámku některých zástupců vlády, aby vyšší rodičovskou pobírali i rodiče, kteří příspěvek čerpají už nyní. Tedy nejen ti, kteří ho začnou pobírat, až se návrh schválí.
V roce 2020 stála tato dávka státní kasu pětatřicet miliard korun, o rok později to bylo miliard osmatřicet, loni už jen 33 miliard. Příští rok by to mělo být ještě méně. Malých dětí totiž ubývá. Nešlo by se zvýšením ještě počkat? Chápu, volby se blíží.
Slib snížit deficit minimálně o sedmdesát miliard korun se vzdaluje. Některá opatření přinášející zvýšené výdaje mají jistě smysl, jenže státní kasa je prázdná. Jsme v minusu. A draze si půjčujeme. Peníze pak budou chybět úplně všude. Ve školství, ve zdravotnictví.
Vláda je jako alkoholik, který slibuje přestat pít, ale stále si tajně nalévá. A může to dopadnout úplně stejně špatně. Že to politici nechápou? Chápou, ale netrápí je to. Průšvihy, které mohou přijít až po konci volebního období, je nezajímají. A dokud nebudeme mít školství schopné vyprodukovat špičkově vzdělané lídry, co umí hledět dál než k hranici jednoho volebního období, zasloužíme si přesně takovou vládu, jakou máme nyní.
