komentář

Ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová z TOP 09 rezignovala. Podle svých vlastních lehce ironických slov neměla dost lajků pod příspěvky na sociálních sítích. Také prý nemá důvěru své strany. Tento bod její rezignace je docela pozoruhodný: odcházet proto, že nemám důvěru strany, která přitom také žádnou důvěru nemá – není to legrační? Je. Zvláště pokud uvážíme, že odpověď na otázku, proč TOP 09 žádnou důvěru nemá, rozhodně nezní, „protože Langšádlová“.

Jako by nestačil kroužkovací masakr ze sněmovních voleb 2021. Mezi koaličními Piráty a Starosty se v posledních měsících rozhořel další velký spor. Problém tentokrát nastal u gentlemanské vládní dohody o tom, kdo bude mít právo navrhnout kandidáta na nového českého eurokomisaře. Zdá se, že výklad zmíněné dohody, která není zaznamenána na papíře, je mnohoznačný. Premiér Petr Fiala (ODS) by dal nejraději za pravdu oběma. Lidově řečeno, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Andrej Babiš klábosí s kohoutem, Vít Rakušan a spol. streamují debaty s obecenstvem po hospodách, Alena Schillerová řádí na TikToku a skutečně věcné politické diskuse mizí v přesyceném veřejném prostoru jako pára nad hrncem. PR, marketing a umělá sebeprezentace dávají ideologii a rozumnému dialogu na frak. Můžeme za to všichni. Politik je koneckonců pouze zrcadlem společnosti.

Udělejte mi podklady na toho zm*da. Tuto žádost poslal Andrej Babiš svým spolupracovníkům, zm*dem myslel Jana Lipavského. Nedělejme si iluze. Poctivá rešerše na konkurenty včetně zjišťování nejcitlivějších informací nebude u politiků něčím neobvyklým. Nepřekvapí ani Babišův vulgární slovník, o němž dlouhé roky kolují nejrůznější šuškandy. Zaráží však otázka šéfa ANO, zda má pirátský ministr zahraničí děti. Obsah zprávy leccos vypovídá o způsobech hnutí ANO i o tuzemské politické kultuře. Přiznejme si také, že expremiér, který sní o tom, že jednou vyjedná mír mezi Ukrajinou a Ruskem, by měl umět poslat mail správnému adresátovi.

Dokud Vladimir Putin nerozpoutal v Evropě dosud největší válku po roce 1945, s určitými výhradami by se dala chápat i snaha mnohých českých politiků, feministek anebo i běžných žen a dívek posilovat význam Mezinárodního dne žen (MDŽ). Svátku zdiskreditovaného komunistickým režimem, který by si prý zasloužil nový život. Nezasloužil. Svátek totiž uvedla v život Leninova přítelkyně Klára Zetkinová, která podporovala rudý teror v Rusku i Stalinův režim. A MDŽ zároveň patří k nejoblíbenějším svátkům Vladimira Putina a také 8. března 2024 poděkoval ženám vojačkám ve „speciální operaci“ na Ukrajině i matkám vojáků na frontě.

S nejlepšími kamarády Pepou, Mírou a Vaškem máte vyrazit na výlet. Do batohu zabalíte kabanos, lahev Sklepmistra, trampský zpěvník a pečlivě naladíte kytaru. Celou dobu se těšíte na ten krásný okamžik, až si s přáteli sednete k ohni, chytnete se kolem ramen a všichni unisono zanotujete píseň „Když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou, jakou jsem znal“. Protože svornost je přece tak krásná věc. Je. Ale zahraniční politika se podle ní dělat nedá...

Po volebním superúterý v USA je pravděpodobné, že Donald Trump se letos už potřetí pokusí ovládnout prezidentské volby. Po těsném vítězství v roce 2016 a nepřekousnuté porážce z roku 2020 přichází Trump, který je podle komentáře The New York Times znovu politicky silný. Dokonce prý nejsilnější v historii.

U prezidenta Petra Pavla jsme si v době volební kampaně uvykli, že ještě coby kandidát se předvolebním časem promlčel. Po zvolení následovala nešťastná vyjádření a vystoupení. Na pokladnici světových autorů rezignoval při předávání vyznamenání a přišel s Batmanem, pak začal řešit euro, které většina občanů nechce. Novotou teď je notování na tzv. administrativní odvody do armády.

Markéta Pekarová Adamová i Vlastimil Válek (oba TOP 09) považují za dobrý nápad pojmenovat vyhlídku v pražské Stromovce po Alexeji Navalném. Je to skutečně dobrý nápad? Nedávno zesnulý ruský opoziční politik si bezpochyby zaslouží úctu a uznání za svou nezměrnou odvahu bojovat proti režimu masového vraha Putina. Neměli bychom ale zapomínat na to, co si Navalnyj myslel o anexi Krymu či o Gruzíncích.

Nechtěli zemřít. Proto se jich nikdo nestačil zeptat, zda jejich jména mohou být uvedena na pamětní desce, pokud by se náhodou stali oběťmi tragédie. Na takové věci se nikdo nedotazuje, protože stejně nevíme, kdy se ocitneme v nepravý čas na nepravém místě. S názorem, že by si oběti brutálního útoku z Filozofické fakulty UK nepřály posmrtné zveřejnění své identity, ale nemohu souhlasit. Nemá to logiku, vždyť právě konkrétní jména dokážou symbolizovat určitou nešťastnou událost na dlouhá léta či dokonce století.

Předseda vlády Petr Fiala zajásal, že lednová inflace je oproti prosincové třetinová, tedy 2,3 procenta. A jeho ekonomický poradce Štěpán Křeček, proslulý posíláním občanů na nákupy do Polska, odpálil slovní ohňostroj: „Dnes můžeme slavit den, kdy byla poražena vysoká inflace… Inflační epizodu, kterou jsme v minulých letech prožívali, můžeme tedy považovat za ukončenou.“ Smutnou pravdou ovšem je, že není co slavit a slovní akrobacie na tom nic nemění.

Pětikoalice zasedla a následně se usnesla, že v zájmu zachování vládních křesel a naděje na zázrak v podobě obnovení ekonomického růstu a tím pádem růstu preferencí neudělá nic. Koza zůstala celá, vlk se nažral a spokojený ministr pro evropské záležitosti Dvořák má svého zmocněnce, kterému jen bude říkat poradce. Bylo by lehké vydat se na pole satiry, podstata je ale ze žánru realismu.