Rozhodující bitva v Kladně (zdroj: CNN Prima NEWS)
Slavil, usmíval se, objímal se s mladičkou přítelkyní Dominikou Branišovou. Jaromír Jágr si však poté, co hokejovému Kladnu pomohl k postupu do extraligy, neodpustil ani jedno hořké povzdechnutí: „Mrzí mě, že je teď v módě být proti mně.“
Pouhý rok ho dělí od padesátky, přesto je ještě schopen bojovat na ledových kluzištích proti mnohem mladším soupeřům. A také vítězit!
Dvojnásobný šampion Stanley Cupu a olympijský vítěz z Nagana i ve věku šedin a bolavých kloubů výrazně přispěl k tomu, že jeho Kladno ve finálové sérii o postup do extraligy přemohlo Jihlavu poměrem 4:3 na zápasy.
Poslední dny však Jaromíru Jágrovi nepřinesly pouze radost.
Už den před čtvrtečním rozhodujícím duelem, který nakonec jeho tým vyhrál 5:2, se na internetu ostře pohádal s několika fanoušky.
V nebývale kritických vyjádřeních se totiž opírali do toho, že rozhodčí slavné osmašedesátce při hře leckdy tolerují zákroky, za něž jsou jiní vylučováni. Hlavně je však rozzlobilo, že Jágrovo Kladno dostalo od ministerstva zdravotnictví pro sedmou partii výjimku, která navzdory předchozím pandemickým opatřením povolila vstup 250 fanoušků na stadion.
„Já zapomněl, nikdo z Jihlavy vlastně nemá za kamaráda Babiše nebo Hniličku, že?“ čertil se jeden z příznivců soupeře.
Jágra tyhle výtky vyvedly z míry. Už ve středu se na diskuzním fóru webu hokej.cz pustil s nespokojenými fanoušky do otevřené polemiky. Pozastavoval se nad tím, kolik zla a nenávisti se může objevit kolem hokeje.
A k celé věci se vrátil i ve čtvrtek večer, těsně po přemožení Jihlavy.
„Upřímně, svět se trochu zbláznil,“ divil se v rozhovoru s novináři. „Opravdu si lidi mysleli, že 250 fanoušků udělá rozdíl, když máme v týmu hráče zvyklé hrát celý život před dvaceti tisíci příznivci? Jestli ano, tak jsou tihle lidé blázni. Já jsem fanoušky ani nechtěl, je s tím hrozně problémů a zařizování, ale bylo nám řečeno, že to pomůže kultuře i sportu. Nakonec z toho byl hon na čarodějnice. Je v módě jít proti Jágrovi a Kladnu. Mě na to ovšem odmalička upozorňovali, takže jsem zvyklý. Jen to není příjemné lidem okolo mě,“ povzdechl si.
Je to jen pár let zpátky, co v Česku býval nedotknutelný. Snad nikdo druhý v celé zemi neměl tak výsostné postavení, jako jeden z nejlepších hokejistů historie. Doba se však zřejmě změnila. Alespoň podle toho, jak to vnímá on sám.
„Mám na to svůj pohled. Víte, proč ještě hraju? Mám zodpovědnost ke klubu, jinak bych tu nelítal. Kdybych skončil, odejdou partneři a klub možná zanikne. Nemám na výběr. Lidi to nechápou, ale mně to je jedno. Soudit mě bude jenom Bůh. Sám od sebe očekávám daleko víc. A taky věřím, že to v sobě mám,“ ubezpečoval.
I proto ostatně bezprostředně po skončení série potvrdil, že v aktivní kariéře ještě hodlá pokračovat.
„Končit ani nemůžu. Vyprodali jsme přece plánovanou akci Winter Classic ve Špindlerově Mlýně,“ vysvětloval. „Musím zkrátka trénovat, víc se tomu věnovat. A nenabrat zase 120 kilo. S tím se v padesáti hraje špatně.“