Nafotil drsné snímky pro očkovací kampaň. Po každém focení to na mě dolehne, říká autor

Vaše snímky zachycují pacienty nakažené covidem, kteří buď zemřeli, nebo měli velmi těžký průběh nemoci. Proč jste se rozhodl poskytnout svoje fotografie pro tuto kampaň?
Ležel jsem v tom několik dnů, než jsem se rozhodl. Přesvědčilo mě vlastně to, že pokud mají snímky pomoci jednomu jedinému člověku zachránit mu život a přesvědčit ho k očkování, tak za to stojí. Samozřejmě vím, že pro spoustu lidí je to za hranou. Ale bohužel se nacházíme v situaci, kdy už asi nic jiného nezabírá.

Mohl byste upřesnit, ze kterého období fotografie jsou?
Listopad 2020 až březen 2021.

Chystáte se fotit i současnou vlnu pandemie a případně i příběhy těch, kteří jsou naočkovaní a stejně na jednotkách intenzivní péče leží?
V práci hodlám pokračovat i nadále. Asi nebudu rozlišovat, jestli jsou pacienti na lůžkách očkovaní nebo neočkovaní. Na místě se podle toho nerozhoduji. Vnímám, že je nutné to dokumentovat, protože vím, že situace se zhoršuje, a mám už další informace z nemocnic.

Snímky pocházejí z jednotek intenzivní péče. Některé pacienty jste zachytil už po smrti. Doléhá na vás prostředí JIP?  
Je to samozřejmě traumatizující a docela stresující. Musím se s tím nějakou dobu vyrovnávat. Popravdě ani nevím, jestli se s tím dá vůbec vyrovnat. Když pracuji, schovávám se za fotoaparátem a nevnímám tu situaci přímo, nebo jen okrajově. Ale pak to na mě dolehne. V dokumentaci však plánuji pokračovat. Je to moje práce.

Doufám, že se to zlomí, situace se zlepší a taková kampaň už nebude potřeba.

Na fotkách jsou vidět modřiny po injekcích, v oblasti třísel modřiny po ECMO. Dovedete si představit, že by vás někdo takhle fotografoval?
Jsem novinář, takže ano. Je to práce. Vím, že to může pomoci tomu, aby se lidé nechali očkovat a neskončili takhle. Je to samozřejmě krutá a ostrá kampaň a vím, že to nepřesvědčí všechny. Podobně jako obrázky na krabičkách cigaret nepřesvědčily všechny kuřáky, aby přestali. Přesto to mám tak, že v Česku žije spoustu nerozhodných lidí – a těm by kampaň mohla pomoci.

Máte k fotografování povolení, anebo pacienti nevěděli o tom, že jsou focení pro kampaň?
Povolení si tentokrát řešilo ministerstvo zdravotnictví přímo s nemocnicí. U pacientů, kteří byli na fotografii poznat, povolení samozřejmě bylo. Jinak však byly snímky focené tak, aby tam nebyl nikdo rozpoznatelný. Aby rodina jakéhokoliv umírajícího pacienta nepoznala svého příbuzného.

Licence, kterou jste poskytl ministerstvu, je na použití osmi fotografií. Zvažujete další spolupráci?
Nemyslím si, že nějaká další spolupráce bude. Toto byla jednorázová kampaň a nemyslím si, že za půl roku bude nutné dělat něco takového. Doufám, že se to zlomí, situace se zlepší a taková kampaň už nebude potřeba.