Když slova uvíznou v krku. Jak škola Don Bosco pomáhá dětem znovu najít hlas?
Don Bosco: místo, kde se děti učí mluvit beze strachu. Zdroj: CNN Prima NEWS
Koktavost, odborně balbutismus, patří k nejobtížnějším poruchám řeči. Nemá jasně danou příčinu ani zaručený lék. Logopedi o ní mluví jako o noční můře – výsledek terapie je vždy nejistý a návraty obtíží nejsou výjimkou. Přesto existují cesty, jak opakování hlásek a slov výrazně zmírnit. Jednou z institucí, která se koktavosti systematicky věnuje už desítky let, je Církevní ZŠ logopedická Don Bosco a MŠ logopedická.
Koktavost se nejčastěji objevuje mezi třetím a čtvrtým rokem života. Postihuje výrazně více chlapců než děvčat a její projevy mají široké spektrum – od lehké, sotva postřehnutelné neplynulosti až po stav, kdy je jakýkoli slovní projev pro dítě nebo dospělého nepřekonatelnou překážkou.
„Buď člověk opakuje hlásky, nebo je prodlužuje, anebo má takzvané bloky, kdy mu to vůbec nejde. Tlačí, tlačí – a pak přijde doslova výbuch,“ popisuje Kateřina Denemarková, školská logopedka Církevní ZŠ logopedická Don Bosco a MŠ logopedická. „Často používají i slovní vmetky – slova, na kterých nekoktají. Řeč pak zní třeba: Maminko, ale já jsem ale byla ale v lese…,“ dodává.
Když tělo nestíhá myšlenky
Jednou z těch, kdo se s těžkou koktavostí potýkali už v dětství, je Anna Maxmiliánová, absolventka logopedické školy Don Bosco a dnes mladá maminka pocházející z herecké rodiny Kodetů.
„Člověk chce říct strašně moc věcí, má plnou hlavu informací, ale tělo to nestíhá. Dostanete se do fáze, kdy ze sebe dostanete jen zvuk, který nedává smysl, a pak začnete propadat panice,“ popisuje svou zkušenost.
Nejde jen o řeč. Koktavost napadá celé tělo
Koktání se netýká jen hlasu. Je provázeno výraznými psychickými i fyzickými projevy a často vede k naprostému vyčerpání.
„Člověku začne bušit srdce, potí se, má tiky, roztahuje nosní chřípí, kýve hlavou, pomáhá si rukama nebo vykopává nohou,“ vysvětluje Kateřina Denemarková.
Právě tyto projevy pak zpětně posilují stres a strach z mluvení.
Strach z řeči může přerůst v logofobii
Při nevhodném přístupu okolí může u koktavého člověka vzniknout logofobie – chorobný strach z mluvení.
„Není schopný si dojít nakoupit, není schopný telefonovat. Vede to k obrovským psychickým problémům,“ upozorňuje Denemarková.
Don Bosco: 80 let zkušeností s koktavostí
Logopedická škola Don Bosco vznikla před 80 lety a původně byla určena výhradně pro děti s koktavostí. V minulosti zde používali takzvanou spánkovou terapii.
„Děti dostávaly léky, byly v režimu, kdy nejdřív spaly, pak se učily měkké hlasové začátky – samohlásky, slabiky má, me, mi, mo, mu,“ popisuje Denemarková.
„Ty děti tehdy chodily po chodbách jako duchové a nesměly mluvit nahlas. Koktavost se částečně vymazala,“ doplňuje Daniela Špinková, ředitelka Církevní ZŠ logopedická Don Bosco a MŠ logopedická.
Efekt byl ale často jen dočasný. „Po návratu do běžného režimu se koktavost vracela,“ říká Denemarková.
Laskavost místo tlaku
Dnes se v Don Bosco pracuje jinak. Bez nátlaku, bez nucení k výkonu. U extrémní koktavosti se logopedům osvědčila metoda fonograforytmiky, která pomáhá plynulosti řeči pomocí rytmu a tzv. obloučkování textu. „Zásadní je cit pro rytmus. A s tím mají děti často velký problém. Ale pak to jednou přijde,“ říká Denemarková.
Důkazem, že cesta existuje, je příběh Jana Kozy, absolventa školy a dnes úspěšného IT specialisty. „Té škole jsem naprosto vděčný za to, že umím mluvit a že nejsem nervózní. Moje práce je o kontaktu s klienty – a to bych s koktavostí prostě nemohl dělat,“ říká Koza.
Přijetí v rodině dokáže zázraky
Podle logopedů hraje klíčovou roli rodina. Pokud dítě přijme i s jeho koktavostí a nevyvíjí tlak, může se stav výrazně zlepšit – až o 90 procent.
„Neupozorňovat na řeč, neříkat: teď ses zakoktal. A stejně tak nejásat, když mluví plynule. Důležité je, co dítě říká, ne jak to říká,“ zdůrazňuje Kateřina Denemarková.
Koktavost nezmizí. Ale může utichnout
Terapie koktavosti by podle odborníků měla jít ruku v ruce s psychoterapií. Koktavost se totiž může kdykoli vrátit – při stresu, únavě nebo silném emocionálním prožitku.
„Stejně jako alkoholik zůstává celý život alkoholikem, i koktavý člověk zůstává koktavým. Ale může žít plnohodnotný život,“ shrnují logopedi.
A jak říká Anna Maxmiliánová: „Nelituju té cesty ani těch nejtěžších dnů. Protože přesně ty nás dělají tím, kým jsme.“
Stavba nové školy: pomozte dětem vrátit dar řeči
Poruchami řeči trpí zhruba 7 % dětí. V případě dysfázie se dítě učí mateřský jazyk stejně obtížně, jako by se učilo cizí. Bez pomoci logopedů je ohroženo jeho vzdělávání i sebevědomí – a s ním i klid celé rodiny.
Škola svaté Ludmily - co je důležité vědět:
Jedná se o školu s křesťanskými základy, což se promítá do výchovy a hodnot, které škola podporuje. Škola je přístupná pro všechny děti, ať už jsou věřící nebo ne. Důraz je kladen na křesťanské hodnoty a škola se tak snaží být inkluzivní.
Současná budova školy je technicky nevyhovující, už přes 20 let funguje v provizorních prostorách. Proto pražské arcibiskupství plánuje výstavbu nové školy v Klecanech. Ta má nabídnout důstojné podmínky pro děti i rodiny a logopedickou poradnu dostupnou široké veřejnosti.
Stavba nové školy
Pražské arcibiskupství staví logopedickou školu, která v Česku nemá obdoby. Moderní zázemí pro 310 dětí s poruchami řeči vzniká v Klecanech u Prahy. Jde o nejvýznamnější investici do tohoto typu specializovaného školství a prioritu pražské arcidiecéze- Pomoci se stavbou můžete i vy.
Pomozme jim vrátit dar řeči! Vyberte si na webu Nadace Svaté Ludmily platební metodu nebo pošlete dar na speciální sbírkový účet pro školu: 7772277722/0800 vedený u České spořitelny.
