kojot

Christin Eyth, která žije v Pensylvánii, si na začátku tohoto týdne všimla před domem zvláštních stop ve sněhu. Byl to dost chladný a zasněžený den, otisky tlapek vypadaly jako psí, ale zvíře jako pes rozhodně nevypadalo.

O kojotech se často mluví spíše v negativním slova smyslu. Nebylo tomu tak ale vždy. Původní obyvatelé si kojotů vážili a teprve až kolonizátoři jim vdechli auru méněcennosti. Přitom na vynalézavější druh byste narazili jen sotva.

Slunce nad hlavou svítí, ptáci zpívají, tráva se zelená, zkrátka je to ten naprosto ideální den na procházku s vaším čtyřnohým kamarádem. Pustíte ho, aby se taky trochu nadechl a proběhl ve voňavé trávě. Jen, co otočíte hlavu, váš pes je na zádech a hází sebou z jedné strany na druhou, jako beruška na krovkách. Co asi dělá? Pro pejskaře jasný signál, že tam něco moc „voní“. Když k vám přiběhne zpět, ucítíte to, váš pes se právě vyválel v cizím hovínku. Proč, ptáte se? Jak je možné, že psi, kteří mají čich ještě sto tisíckrát lepší než my, by se chtěli pokrývat něčím tak smradlavým. Na to hledali odpověď i odborníci.