Když rozdíly mizí, 66. díl: Kojot jako posvátný zachránce světa

I když je kreslený kojot Vilda mazaný a nápady jen srší, jen málokdy mu vyjdou tak, jak by si představoval, a o kojotech často mluvíme ve spojení s přídavným jménem „zbabělý“. Přitom už původní američtí obyvatelé považovali kojoty za šibaly. Podle mytologie jednoho z indiánských kmenů dokonce Kojot kdysi zachránil svět, když se obětoval za záchranu svých přátel. Původní obyvatelé ke kojotům cítili posvátný respekt. Na rozdíl od evropských kolonizátorů – ti je podobně jako jiné druhy začali okamžitě vybíjet.

Avšak kojotům se v posledních sto padesáti letech dařilo mnohem lépe než jiným predátorům, kterým hrozilo vyhynutí rukou lidí. Zatímco se kdysi omezovali jen na západní pláně Severní Ameriky, dnes obývají většinu tohoto kontinentu a najdete je i ve městech. Vděčí za to i své vynalézavosti při získávání potravy. Nejen, že jsou schopni odlákat lidi od svých piknikových dek, ale jsou známy i případy, kdy kojot vehnal králíka přímo do cesty projíždějícímu automobilu.

Výzkumníci je dlouho považovali za mistry přizpůsobení, ale nové studie odhalují, že úspěch přežití těchto možná nepůsobivých příbuzných vlků leží v něčem jiném. V posledních dvou stoletích neváhali a využili nepřítomnosti vlků, které lovci dovedli na pokraj vyhynutí. Obsadili jejich původní teritoria a dokonce se s vlky začali křížit. Dokazují to genetické studie kojotů ze severovýchodu Severní Ameriky, kteří jsou větší než na zbytku kontinentu. Díky této výhodě nově dokázali skolit i dospělého jelena.