Bohdalová je prababičkou. Narodil se nám syn, uvedl vnuk Vojtěch v exkluzivním rozhovoru
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jiřina Bohdalová je prababičkou.
Jejímu vnukovi Vojtěchu Stašovi se narodil syn.
V exkluzivním rozhovoru se Staš rozpovídal o rodině i o své kariéře.
Legendární herečka Jiřina Bohdalová je prababičkou. Nedávno se totiž jejímu vnukovi Vojtěchu Stašovi, který je zakladatelem hudební a DJ agentury DJ Prague, narodil syn Antonín. Staš radostnou novinu oznámil v exkluzivním rozhovoru pro Showtime.
Vojtěch Staš je synem herečky Simony Stašové. Bohdalová je tak jeho babičkou. Spolu s manželkou nedávno přivítali na svět syna, kterého pojmenovali Antonín.
ČTĚTE TAKÉ: Rázný krok Leoše Mareše. Přesouvá koncerty. Dny i noci tráví u Hezuckého v nemocnici.
„Stal se pro mě jednoznačně nejvyšší prioritou. Práce i ostatní povinnosti jdou v tuto chvíli částečně stranou,“ uvedl zakladatel hudební a DJ agentury DJ Prague v rozhovoru pro Showtime. „Jířa se narození Toníčka nemohla dočkat a to, že jsou všichni zdraví, ji strašně dojalo,“ prozradil na svou babičku.
Jak se propojuje rodinné zázemí, nová životní role a rychle rostoucí hudební projekt? Nejen o tom mluvil Staš v exkluzivním rozhovoru.
Jak reagovala vaše babička, dnes už prababička, Jiřina Bohdalová?
Jířa se narození Toníčka nemohla dočkat a to, že jsou všichni zdraví, ji strašně dojalo. Poslední tři měsíce, kdykoliv jsem za ní přišel na návštěvu, sledovala roztomilá videa miminek se psy – máme totiž labradorku Sandy. Říkala, že se na ně musí dívat, aby věděla, co si „smí dovolit“ k Toníčkovi, protože už je to nějaký čas, co jsem byl miminko já.
Největší radost měla, když jsme jí řekli, že se bude jmenovat Antonín. Rozhodovali jsme se totiž mezi třemi jmény, a protože každý v rodině chtěl jiné jméno, řekli jsme, že se dozvědí jméno až po porodu – aby nám do toho moc nekecali. Iron Man byl vždy můj nejoblíbenější superhrdina, ten se jmenuje Tony Stark, takže Tony Staš byla pro mě jasná volba. Naštěstí mi to prošlo i u manželky, které se to také moc líbilo.
Čtěte také
Jak vás „Jířa“, jak jí v rodině říkáte, ovlivnila po lidské i umělecké stránce?
Jířa mi opakovaně říkala dvě věci: radovat se z maličkostí a dělat to, co mě doopravdy baví. Tvrdí, že právě to, že celý život dělá práci, která ji naplňuje, je její elixír mládí. Bude jí 95 let a přesto mám někdy pocit, že má více energie než já.
Když si jdu postěžovat, co všechno jsem ten den stihl a jak jsem unavený, je to předem prohraný dialog. Vždy mě „přebije“ tím, že už od šesti hodin točila, stihla kadeřníka, nákup a za chvíli očekává další návštěvu.
To byl mimo jiné jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl opustit práci u počítače a začít se naplno věnovat hudbě. A radovat se z maličkostí? Jednu takovou maličkost jsme si teď s manželkou vytvořili – jmenuje se Tonda.
Maminka i babička mě vedly k hudbě, hlavně ke klavíru. Postupně jsem vyzkoušel bubny, xylofon, ukulele, saxofon i melodiku. Na každý nástroj něco málo zahraju, ale žádný nijak zvlášť neovládám. Klavír je však moje srdcová záležitost – umožnil mi složit první písně a stal se skvělým základem pro tvorbu elektronické hudby.
Budete svého syna vést k tomu samému? Jak mu jednou vysvětlíte, do jaké rodiny se narodil?
Toník je už teď „nedobrovolně“ nejmladší člen DJ Prague. Už se těším, až ho budu učit hrát na klavír a budeme spolu skládat. A jak mu vysvětlím, že je Bohdálek – stačí zapnout televizi a počkat, kdy se objeví jeho prababička. Vždy mu budu připomínat, jak moc si ho přála a jak šťastná byla, že se narodil.
Nechci však opomenout ani maminku. Nic se pravděpodobně nezmění na tom, že se budeme na Štědrý den jako rodina dívat na film Pelíšky. Jen nás bude u obrazovky o jednoho víc.
Kdy se z klasického hraní na nástroje stala vášeň pro elektronickou hudbu a drum & bass?
Hudba byla součástí mého života od dětství. Hrál jsem na různé nástroje a mou tajnou zbraní vůči dívkám bylo složit pro ně písničku. Většinou jsem použil akordy z některé romantické skladby, poskládal jednoduchou melodii a napsal klišé text – hit to nebyl, ale na slečny to fungovalo.
Zlom nastal, když jsem se přesunul od klavíru k elektronické hudbě. Obrovský vliv na mě měli Linkin Park, Pendulum a The Prodigy. Vždy mě přitahoval lámaný beat – a z toho přirozeně vyplynulo, že drum & bass se stal mojí vášní.
Čtěte také
Jakou roli sehrál covidový lockdown ve vašem příběhu?
Během pandemie covidu jsem se DJingu věnoval prakticky každý den. Bral jsem to jako určitou terapii i způsob, jak si udržet kondici. Měl jsem sluchátka, před sebou okno do ulice a v hlavě představu plného klubu.
Hraji a skládám výhradně drum & bass. Energie lámaného rytmu mě zcela pohltila. Možná by bylo strategicky jednodušší zaměřit se na house nebo melodic techno, kde je cesta na velké festivalové stage někdy přímočařejší. Mně ale nic jiného než DnB tolik neříká. V posledních letech navíc prochází výrazným „comebackem“ a v České republice má dlouhodobě silnou scénu – je to taková jedna velká rodina.
Co následovalo po skončení pandemie, když jste se rozhodl vyrazit do klubů?
Po uvolnění opatření jsem navštívil několik předních klubů v České republice, kde se drum & bass hraje pravidelně. Na jednu epizodu nikdy nezapomenu – vešel jsem do dnes již zavřeného Storm Clubu, zaklepal na dveře kanceláře, představil se, vyznal se ze své lásky k hudbě a požádal o šanci, aby si mě někdy poslechli.
Padly otázky, pod jakým jménem vystupuji a jak velkou mám fanouškovskou základnu. Odpověděl jsem, že zatím pod žádným jménem nevystupuji, ale že jsem celý covid intenzivně trénoval a věřím, že můj sound za to stojí. Odpověď byla stručná: „Přijď, až něco budeš .“
V tu chvíli mi došlo, že nechci pasivně čekat nebo se snažit dostat ke hraní ze známosti. Rozhodl jsem se vytvořit si vlastní příležitost.
Čtěte také
Jak vypadala ta vaše „vlastní příležitost“?
Nejprve jsem přesvědčil kamaráda, který měl bistro na Staroměstském náměstí, že zavírá příliš brzy. Nabídl jsem mu, že prodloužíme otevírací dobu – místo zavírání po večeřích budeme zavírat ve dvě ráno a z bistra uděláme večerní bar.
Zhruba dva měsíce jsem tam hrál o víkendech – pátek, sobotu i neděli. Velmi rychle mi však manželka naznačila, že kombinace pozdních příchodů z práce a víkendových nocí strávených v barech není dlouhodobě udržitelná. Pochopil jsem, že takhle to dál nepůjde.
Bylo mi líto koncept zcela opustit, a tak jsem začal hledat jiné DJe, kteří by mě zastoupili. Tam jsem poprvé fungoval jako skutečná DJ agentura.
Zlom ale přišel, když jsem zavítal na největší jamovací událost ve střední Evropě – Jam Session Prague. Na akci chodí pravidelně přes 300 návštěvníků, na pódiu se prostřídá více než 50 umělců a mně došlo, že právě taková platforma chybí DJům.
Hudebníci mají možnost přijít si zahrát, ukázat se, propojit se. DJové tehdy nic podobného neměli. Tak vznikla DJ Session Prague – jam session pro DJe.
Poprvé se k nám přihlásilo kolem dvaceti začínajících DJů. Každý přivedl své přátele a během krátké doby jsme měli narvaný klub. Komunita rostla strašně rychle a po chvíli jsem vybral největší talenty z nich a znovu oslovil Storm Club, který mě kdysi odmítl.
Tentokrát se už nikdo neptal, jak si říkám. Zajímalo je, zda máme volno už tenhle čtvrtek. Akce se vydařila, a i když jsme hráli jen za útratu na baru, byla to zásadní příležitost, jak se prezentovat a poznat lidi z oboru.
Kdy se z komunitního projektu stala plnohodnotná DJ a hudební agentura?
Dlouho to byl opravdu čistě koníček. Z undergroundových akcí se člověk běžně neuživí, pokud nepatří do absolutní špičky scény. Tím, že jsem byl programátor, vytvořil jsem web DJPrague.cz, kde jsem původně pouze informoval o termínech dalších akcí.
Minulé léto se ale začaly ozývat první firmy a soukromí klienti: poptávali DJe na svatbu, DJe na firemní akce a různé plesy. Zpočátku jsem odmítal, protože jsem nechtěl, aby se z projektu stala komerční záležitost. Nakonec jsem na dvě akce poslal kamarády – já sám svatby hrát neplánoval a ani neplánuji.
O dva roky později jsme v počtu DJů největší DJ agenturou v České republice. Z původně „undergroundového“ projektu vznikla profesionální hudební agentura, která dnes nabízí nejen DJe, ale kompletní zajištění eventu na klíč – od hudby přes ozvučení až po koordinaci jakéhokoliv eventu. Rozšiřujeme se o živou hudbu – saxofonisty, houslisty, cimbálové muziky, ale i kapely, kde vidím aktuálně největší potenciál.
Nejčastěji zajišťujeme svatby, firemní večírky, plesy a společenské akce, ale nezapomínáme ani na vlastní klubové eventy. Stále organizujeme DJ Session Prague pro začínající DJe, aby měli kde ukázat svůj talent, a když na to mají, nabereme je.
Velkým milníkem pro DJ Prague je také rezidence v Golden Eye Skybaru v hotelu Fairmont (původně InterContinental). Je to náš největší klient a skvělá vizitka kvality. Pro klienty je to jasný signál, že se na naši DJ agenturu mohou spolehnout jak při dlouhodobé spolupráci, tak při jednorázových akcích.
Čtěte také
Pod uměleckým jménem DATABASS jste vydal svůj první singl „Ay Papi (Que Es Lo Que Pasa)“. Jak vznikl?
Singl „Ay Papi (Que Es Lo Que Pasa)” vznikl na poslední dovolené ve Španělsku, kde jsme byli s manželkou jen ve dvou. Chtěl jsem využít inspirace španělské hudby kolem mě, Toníčka ještě v bříšku a vytvořit romantický, melodický, chytlavý popový drum & bass vhodný i pro rádiový éter.
Bohužel, dostat skladbu do rádia, když ještě nejste známý, je nadlidský úkol. A bez rádia se jméno získává špatně. Je to sice náročná hra showbyznysu, ale já mám výzvy rád.
Jak vznikla vaše přezdívka DATABASS?
Mám rád basovou hudbu – „bass“ – a zároveň mám vztah k datům. Spojení těchto slov vytvořilo DATABASS, což se vyslovuje podobně jako „databáze“. Dlouho jsem pracoval jako datový analytik a datový vědec, takže pro mě byla tato slovní hříčka velmi přirozená. V uměleckém jménu jsem tak spojil svou profesní minulost s hudební současností.
Jaké jsou vaše osobní hudební cíle?
Mým osobním snem je jako DATABASS vystoupit na festivalu Beats for Love a na festivalu Let It Roll, tedy na dvou největších akcích elektronické hudby v České republice.
Jsem velmi hrdý na to, že jako DJ Prague zajišťujeme opakovaně warm-upy pro Let It Roll a že jsme měli možnost hostovat akci v největším pražském klubu Roxy, kde jsem měl tu čest si i zahrát. V takových momentech si člověk uvědomí, že i cesta, která začala jako „covidový koníček“, může vést na významná pódia.
Jak se podle vás dá skloubit rodinný život s prací, která probíhá často v noci a o víkendech?
Je ještě brzy na velká prohlášení, ale věřím, že to zvládneme. Manželka Helena je s Toníkem úžasná, mám v ní velkou oporu a ve všem mě podporuje.
Současně se snažíme nastavit DJ Prague tak, aby nebyla závislá jen na mně. Díky členům našeho týmu, který tvoří přátelé a profesionálové, funguje DJ agentura i bez mé fyzické přítomnosti na každé akci. To je důležité jak pro rodinu, tak pro dlouhodobou stabilitu hudební agentury DJPrague.cz.
Čtěte také
Na co jste v souvislosti s DJ Prague nejvíce hrdý?
Nejvíce hrdý? Asi na to, že DJ Prague dává příležitost desítkám DJů a hudebníků a že naše hudební agentura pomáhá spojovat začínající i zkušené umělce s publikem.
Skvělé je i to, že se nám daří udržet rodinnou atmosféru. Ať už jde o svatby, firemní akce, klubové noci, eventy na klíč nebo o jam sessiony pro začínající DJe, vždy se snažíme, aby se všichni cítili jako součást jedné hudební rodiny.
A samozřejmě také na to, že dnes můžu říct: Mám malého Toníčka, našeho nejmladšího člena DJ Prague.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Málem došlo na facky v publiku Show Jana Krause. To nedělejte, reagoval obratem moderátor
