Setřásl český hokej konečně mnohaletou krizi? Po slavném titulu z loňského šampionátu dospělých se teď juniorům povedlo získat na mistrovství světa v Ottawě třetí medaili za sebou, dravý tým zaujal vedle bronzu i nebojácnou hrou. Dočkali jsme se zase lepších časů? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS odpovídá bývalý hráč národního týmu Aleš Kotalík, kterému kdysi juniorské mistrovství pomohlo k povedené kariéře v NHL.
Jak se vám zamlouvaly výkony českých juniorů, kteří na MS v Ottawě získali po dramatickém zápase se Švédy (3:2 po samostatných nájezdech) bronzové medaile?
Skvělé! Fantazie. Každá další medaile je pro český hokej úžasná. Z hlediska výsledků se dá říct, že se zvedáme. Zápas se Švédy jsem si fakt užil, závěr prodloužení a následné nájezdy byly strhující. Sledovat kluky bylo ale osvěžující během celého mistrovství.
Aleš Kotalík (46)
Bývalý hokejový reprezentant
S národním týmem získal bronz na ZOH v Turíně 2006, zahrál si na MS 2008 a 2009.
V NHL hrál za Buffalo Sabres, Edmonton Oilers, New York Rangers a Calgary Flames.
V posledních letech je to v české „dvacítce“ tak trochu trend. Je vidět, že pořád máme vynikající hokejisty. I teď jsme to Kanadě a světu ukázali. Přijde mi, že to začalo juniorským mistrovstvím v roce 2023, kdy parta kolem útočníka Jiřího Kulicha a brankáře Tomáše Suchánka vybojovala stříbro. Od té doby se povedlo získat dva bronzy, pravidelně potvrzujeme, že patříme do světové špičky.
Patříme? Častěji se říká, že se tam po vleklé krizi spíš vracíme.
Mám za to, že do špičky patříme furt. Co se týče dospělého i juniorského nároďáku, i v těch slabších letech během mistrovství světa vždycky záleželo na jednom zápase – na čtvrtfinále. A to se s trochou štěstí mohlo vyhrát už i v časech, které se označují za krizi. Pak už bychom přitom byli od medaile jen kousek, stát by se mohlo cokoliv, a o českém hokeji by se zase mluvilo jinak.
Kapitán úspěšných hokejových juniorů Eduard Šalé Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Není teď ale oproti nedávné minulosti vidět vedle zlepšených výsledků i obrovský herní posun? Češi teď nepůsobí bojácně, hrají kurážně.
To je fakt, nabyli jsme sebevědomí. Nezapomínejme ale na to, že třeba loni v Praze jsme při dospělém šampionátu měli štěstí, že se nám sešel fakt výjimečně silný tým. Přijeli nám David Pastrňák, Martin Nečas; snad až na Tomáše Hertla a Filipa Hronka prostě ti nejlepší. Víte, já osobně vidím u českého hokeje dlouhodobě problém trochu jinde.
Kde?
Když už jsme se bavili o juniorech, nám se z nějakého důvodu nedaří udělat z této věkové kategorie další krok. Nevím, kolik kluků ze tří posledních juniorských týmů dokázalo v NHL nakročit ke stabilnější pozici. Spíš se obávám, že hodně z nich pořád hraje juniorský hokej, případně působí ve farmářských výběrech. V seniorském hokeji se rozhodně zatím neprosadili do významnějších rolí, na jaké byli zvyklí třeba právě ve „dvacítce“.
Ne vždy to je jejich chyba. Nedávná opora „dvacítky“ Jiří Kulich podával ve farmářském celku Buffala dlouho vyrovnané, skvělé výkony, pořádnou šanci v prvním týmu Sabres ale dostává po letech až nyní.
Každý tým NHL má jiný přístup. Zrovna Buffalo je specifické tím, že si chce hráče postupně vychovávat. Kulich ovšem nakonec místo v Sabres urval. A zaslouženě. Jen bych to rád viděl i u dalších kluků. Spousta zástupců minulých „dvacítek“ zůstává v zámořských farmářských mužstvech. Líbilo by se mi, aby taky nakročili do NHL a posunuli český hokej dál.
Česká radost po zisku bronzu z mistrovství světa juniorů. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Může český hokej na dospělé úrovni už brzy posouvat i generace této „dvacítky“, tedy parta kapitána Eduarda Šalého?
Těžko říct. Jsou rozhodně šikovní, mají velký talent. Samo o sobě je skvělé, že získali medaili. Jenže teď je třeba, aby si každý z nich uvědomil, na čem konkrétním musí sám zapracovat. Tak, aby udělal krok buď do NHL, nebo do jiných profesionálních soutěží. Nepodaří se to každému. Někdo z lídrů „dvacítky“ se třeba stane jen průměrným hráčem, jiný ve svém týmu nedostane pořádnou šanci. Jisté je, že teprve teď je čeká opravdu nejtěžší období. Musí v kariéře zabojovat o solidnější pozici v seniorských týmech. Byli rozdílovými hráči v juniorech? Fajn. Pak ale musí udělat všechno pro to, aby jimi byli za pár let i v dospělé kategorii.
Vy sám jste hrál juniorské mistrovství světa v roce 1998…
…a taky jsem si na to při sledování letošního šampionátu hned vzpomněl. My jsme totiž tenkrát taky hráli o bronz, taky to musely rozklíčovat až nájezdy. Akorát jsme v nich s velmi silným Švýcarskem prohráli. Ten zápas jsme tehdy všichni chápali jako největší v kariéře. Jako souboj, který nás může hodně posunout.
Sice jste prohráli, vy osobně jste ale na mistrovství dal tři góly, byl jste nejúspěšnějším českým střelcem. Pomohl vám úspěch na „dvacítkách“ ke kariéře v NHL?
Pro mě byl ten turnaj obrovskou událostí. A ano, celkem se mi vydařil. Výsledkem pro mě pak bylo, že si mě v červnovém draftu vybralo Buffalo. Ještě jsem měl ale před sebou dlouhou cestu: řekli mi, abych zatím zůstal v Evropě, pokusil se nejdřív dostat do národního týmu, pak že se teprve uvidí, jestli mi dají šanci i v NHL. Trvalo mi to dvě sezony. Se Sabres jsem nakonec podepsal smlouvu na dva roky, hned v té první jsem dostal šanci, ve druhé jsem už byl stabilním hráčem mužstva. S tím krokem vpřed to tedy nakonec u mě vyšlo.
Aleš Kotalík (v bílém) v dresu Calgary Flames Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Kdo z dnešního juniorského týmu je podle vás nejblíž, aby to taky zvládnul?
Nabízí se kapitán a hrdina zápasu o bronz Šalé. Už má smlouvu se Seattlem, hraje na jejich farmě. Je to extra talentovaný kluk, má vynikající hokejové myšlení a zakončení. Prokázal to i v nájezdech proti Švédům; moc se mi líbilo, jak byl schopen měnit typ zakončení. Uměl si s tím poradit. Šanci na NHL tedy určitě má. Otázkou samozřejmě vždy je, jak to vidí konkrétní klub. Zrovna Seattle šanci mladým dává. Šalé pochopitelně potřebuje na spoustě věcí zapracovat; například na těch silových, bruslařských, soubojových. Pokud si toho však bude vědom, není důvod si myslet, že si NHL nezahraje.
Minimálně ještě jedno jméno z šampionátu jen tak nezapadne – Petr Sikora. Kanadští fanoušci na něj vytrvale bučeli, protože měli za to, že v zápase s jejich výběrem simuloval. Může tahle epizoda mít vliv na jeho případnou kariéru v NHL?
On mě na MS zaujal především herně – svým pohybem, bruslením. V NHL jej draftoval Washington, a já mám za to, že až to tam jednou zkusí, bude příběh o kanadském bučení dávno zapomenutý. V Kanadě si o tom možná budou ještě pár týdnů povídat, pak to vyšumí. Pro ně bylo vyřazení od Čechů obrovské zklamání – juniorské mistrovství světa berou mnohem prestižněji než seniorské, hrálo se navíc u nich, dokonce v hlavním městě. A oni pak vypadnou s Českem...
Proto to těžce koušou, mluví o křivdě, požadují od mezinárodní federace omluvu za špatné rozhodčí. Teď to prožívají, je to pro ně velká událost. Za pár týdnů o tom už ale nebude nikdo vědět. Sikoru to navíc ani teď podle mého příliš nepoznamenalo. Patří ke spoustě českých kluků, kteří se na posledních juniorských šampionátech opravdu předvedli. Věřím tomu, že když budou trpěliví a pracovití, mohou dokázat velké věci.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Euro není spása. K německým platům nás přiblíží produktivita či posilující koruna, říká Michl
