Pohádka Tři přání pro Popelku je remakem české klasiky Zdroj: Bontonfilm
Remake populárních Tří oříšků pro Popelku to u nás rozhodně nebude mít lehké – stejně jako čtvrtý díl Matrixu, který se vydává odlišným směrem než jeho předchůdci. Oba výrazné snímky z letošní vánoční nabídky přitahují hodně pozornosti a konzervativním fanouškům předchozích snímků budou vstávat vlasy hrůzou.
Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody – a také jistot, což se pravidelně projevuje ve značně konzervativním programu televizních stanic. Není se čemu divit, lidé si během svátků chtějí odpočinout, oddat se osvědčeným tradicím a nekomplikovat si život novotami, kterých se během roku objevuje až až. Dvě letošní novinky v programu kin, které se objevují téměř pod stromečkem (23. prosince), však tento požadavek nerespektují a mnoho diváků silně znepokojí. S popkulturně milovanými značkami Popelky a Matrixu totiž nakládají značně svérázně.
Rizika uvědomělé Popelky
Norský remake tuzemské klasiky Tři oříšky pro Popelku vzbudil pár týdnů před uvedením nečekané kontroverze. Objevila se totiž informace, že existují dvě verze filmu – jedna obsahující polibek dvou mužů, který se měl vyskytnout v norské distribuční verzi, a druhá bez něj, určená pro mezinárodní trh.
Zcela dle očekávání se rozběhlo hned několik diskuzí, polemizujících nad přiměřeností homosexuálních motivů v pohádce pro děti i odsuzujících zpátečnický přístup českého distributora. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o chybu v komunikaci a že existuje prostě jen jedna verze, a to ta s oním „pobuřujícím“ polibkem. Strážci konzervativních hodnot od té doby mají nabito a mohou netrpělivě čekat na premiéru, aby nové a „zbytečně uvědomělé“ uchopení Popelky nekompromisně sestřelili.
Ve výsledném filmu se ono vyjádření náklonnosti mezi dvěma muži skutečně objeví. Ba co víc, ve dvou zcela vedlejších rolích hrají herce tmavé barvy pleti a další vedlejší postava pomáhající na statku nemá ruku. Znamená to, že bez ohledu na samotný příběh a jeho vyznění byl odkaz Václava Vorlíčka, režiséra milované československé verze, nenávratně pošlapán?
Norská režisérka nové adaptace Cecilie A. Mosliová vzpomínala, jak ji postava Libuše Šafránkové pomohla nalézt ženskou odvahu a prosadit se navzdory okolnostem. A v tomto duchu se chová i tato Popelka (hraná dosud především zpěvačkou Astrid S), dosahující v několika momentech emancipačních rozměrů, o nichž by si její česká předchůdkyně před téměř půlstoletím mohla nechat jen zdát.
Ansámbl norských Třech přání pro Popelku Zdroj: Bontonfilm
Norská variace s názvem Tři přání pro Popelku prostě stojí na trochu jiných prvcích a stylu vyprávění, než jsme z našich pohádek zvyklí – a pnutí mezi starým zdrojovým materiálem a touhou po jeho aktualizaci je z řady scén velmi patrné. O špatný film se nejedná, o nečekaně úchvatné dílo rovněž ne – pro velkou část tuzemských diváků však bude několik výše zmíněných tvůrčích rozhodnutí nejspíš bohužel nepřekousnutelných…
Podvratné vzkříšení Matrixu
A totéž pravděpodobně platí i pro nový Matrix, který příznačným podtitulem Resurrections oprašuje po 18 letech slavnou sérii. První snímek v roce 1999 představil stylové a choreograficky propracované akční scény, jaké diváci do té doby nikdy nemohli vidět. Postmoderní mix vlivů i témat zabodoval mezi diváky i kritiky, podnítil nepřeberné množství akademických prací a nesmazatelně se otiskl do popkultury.
Sequely Matrix Reloaded a Matrix Revolutions z roku 2003 už zdaleka tak nadšeně přijaty nebyly, přestože v kinech zaznamenaly úspěchy a postupem času je vzala na milost i spousta kritiků. V čem byl problém? Pokračování problematizovala klasický hrdinský epos, na němž byla jednička postavena, a znejistila diváka ohledně změnitelnosti světa a běhu dějin – opět silných point prvního filmu. Komplikace přístupných myšlenek vedla nejen k tomu, že dodnes možná nikdo přesně nerozklíčoval, co a proč se v sequelech přesně odehrálo, ale i k jejich odsouzení kvůli nepřehlednosti a myšlenkové neuchopitelnosti.
Režisérka Lana Wachowski, která aktuální film připravila bez své sestry Lilly, se rozhodla rezignovat na akční scény, jež v sérii vždy hrály prim. Ve čtvrtém díle je akce přinejlepším průměrná, rozhodně se ani nepřibližuje revolučnosti mnohých scén, jež známe z předchozích snímků. Namísto toho došlo k rozvinutí matrixovské mytologie, jež se díky hrátkám s realitou může rozvíjet v podstatě neomezeně.
Toho Wachowski, pravděpodobně jedna z nejznámějších trans žen světa, využila ke zdůraznění myšlenek o nebinárním světě. Dosavadní trilogií se nesla dichotomie červených a modrých pilulek, rozporu mezi svobodou a osudem a dalších černobílých protikladů – jenže svět se posunul. První Matrix nabízel vystoupení z vyprázdněného kancelářského života 90. let a nové nahlédnutí reality; čtvrtý Matrix tuto myšlenku reviduje, že rozhodnutí buď–anebo jsou už passé a všichni můžeme (a dokonce musíme) volit z širokého spektra často nepřehledných možností – zároveň je však spousta těchto voleb pouze iluzorní povahy a ve skutečnosti je zvolená možnost buď zcela nevyhnutelná, anebo naopak nic nového nepřináší. V tomto poselství současný film nepřímo navazuje na věhlasnou jedničku, když trefně reflektuje naši realitu na počátku třetí dekády 21. století.
Matrix Resurrections je odvážným, přestože problematickým pokračováním série. Zdroj: Warner Bros.
Přidejte si k tomu silnější roli ženských postav, podvratný humor (především v první polovině) a záměrnou stylistickou rozklíženost, jež má do latexové vyžehlenosti předchozích dílů hodně daleko. Nespokojenost především konzervativnější části matrixovského fandomu je tak v zásadě zaručena…
Jak tedy Resurrections rozsoudit? Částečně to Matrix pořád je, a to se všemi tak typickými hrátkami s rovinami reality, částečně však i popírá sebe sama – třeba kritikou hollywoodských sequelů a studiového tlaku na jejich neustálé chrlení. Kdo chce jít na další dobrodružství ze světa Matrixu, bude pravděpodobně otrávený; příznivci neotřelých, nečekaných filmových zážitků však dostanou důstojnou porci mentální potravy. Nejde přitom jen o myšlenky, které by film nahlas pojmenoval, ale i o možnosti pojetí populární franšízy a hru s diváckými očekáváními. Jestli jste ochotni na ni přistoupit, červená pilulka už čeká.
Letošní Vánoce tak filmovým fanouškům připraví hned několik neortodoxních zážitků. Před lehce inkluzivní Popelkou i sebevědomě podvratným Matrixem lze utéct k osvědčeným pohádkám a jakékoli neznámé vlivy odrážet za uklidňujícího pojídání vanilkových rohlíčků; pokud si však chcete vánoční svátky přece jen zpestřit podnětnými (jakkoli ne dokonalými) snímky, Tři přání pro Popelku i Matrix Resurrections jsou k dispozici.
