Mezi mořskými savci se šíří smrtící virus. Může za to tání arktických ledovců

Od roku 2000 nedalo vědcům spát hromadné umírání tuleňů. Příčinou úmrtí desítek tisíc zvířat byl virus PDV (Phocine Distemper Virus), který ochromí imunitní systém nakaženého jedince a dovolí druhotným infekcím, aby zvíře přivedly na pokraj smrti. Patogen z rodu Morbillivirus byl poprvé objeven v roce 1988 na severu Evropy, kde zemřelo přibližně osmnáct tisíc tuleňů.

V 2004 se však objevily první případy nákazy až na Aljašce. K první velké epidemii v severní Americe došlo už v roce 2006. Výzkumníci z Národní správy oceánů a atmosféry celý rok zaznamenávali nezvykle vysoké počty úhynů mrtvých tuleňů. Testy odhalily, že na vině je PDV.

Vědci se domnívají, že za to může klimatická změna a migrace populací, které působí. Virus se šíří přímým kontaktem s nakaženým jedincem či jeho tělními tekutinami. Mezi mořskými savci se velice snadno šíří. Nám je dobře známa jeho psí verze – psinka. Nákaza virem PDV má i podobné příznaky: potíže s dýcháním, výtok z nosu a očí, zvýšená teplota.

Vědci se zaměřili na studie a biologické vzorky druhů, které tráví alespoň část života v Arktidě. Co zjistili? Že k nárůstu šíření infekce dochází v letech, kdy se rozsah mořského ledu zmenšuje. Tání ledu totiž mořským savcům umožňuje snadněji přeplavat z Atlantiku do Pacifiku. Kromě toho však tuleně oslabuje zvýšený stres z nutnosti hledat potravu stále dál. Pro infekci jsou tak snadným cílem.

Proto jsou zvláště ohrožené populace tuleňů pravidelně očkovány (podobně jako naši psí společníci proti psince). Týká se to například tuleňů havajských – zbývá jich poslední čtrnáct set jedinců. I přesto, že obývají tropické vody, odborníci se obávají, že pokud by se virus dostal až k nim, tento druh by vyhynul.