Moto Guzzi V7 Stone: Obhroublá italská kráska, která vyžaduje několik kompromisů

Firma Moto Guzzi vyrábí jednostopá vozidla už 101 let na témže místě, a tak její klasické italské motocykly perlí tradicí. A v případě modelu V7 i velkou dávkou stylu.

Moto Guzzi mám rád ze dvou důvodů. Jednak vyrábí zásadně dvouválce, což je ve světě jedné stopy ten „správný počet“, a za druhé motorky značky čpí staromilstvím a s ním souvisejícími nedokonalostmi. Stačí vzpomenout na V9, kterou jsem jezdil loni. Šlo o verzi Special s drátěným výpletem kol a analogovými budíky. Člověk si řekne, že tady se nemá co pokazit. Jenže ouha, rychloměr si po padesáti kilometrech postavil hlavu a jeho rafička lehla vlevo a celé panorama zlověstně ozařovala oranžová kontrolka motoru, kterému ve skutečnosti nic nebylo. Tentokráte tedy V7 a digibudík s litými ráfky...

V7 opticky i technicky vychází z modelu vyráběného od roku 1967, na silnici ale funguje velmi soudobě. Zdroj: Michal Borský

Posílený rohovník

Kde jinde začít rozjímání o motocyklu než u motoru. Podélně uložený vzduchový dvouválec do V s úhlem 90 stupňů je již dlouho charakteristickým znakem Moto Guzzi a model V7 není výjimkou. Novinkou však je, že motor je nyní odvozen od moderního endura V85 TT. Mluvíme tedy o nejnovějším a nejpokročilejším motoru, který kdy byl v Mandellu vyroben.

V praxi to znamená, že výkon agregátu vzrostl o plných 25 % z 52 koní při 6200 ot./min na 65 koní při 6800 ot./min. Výrazně vzrostl také točivý moment, a to z 60 Nm při 4250 ot./min na působivých 73 Nm při 5000 ot./min, přičemž více než 80 % je k dispozici při 3000 ot./min. Tomu se už říká generační skok! Charakter a typický zvuk přitom stroj rozhodně neztratil.

Omlouvám se za motor zadělaný od much. Jezdění mě tak bavilo, že jsem zastávku na focení stále odkládal... Zdroj: Michal Borský

Hrubá i laskavá až za hrob

Guzzi V7 vyžaduje drobet jiný přístup než většina ostatních nových motorek snad s výjimkou Enfieldu. Už na první posazení potěší rozměry a komfort. Motorka je kompaktní, štíhlá a přes sportovní řídítka stále pohodlná. Pro sólo jezdce akorát, s lehčím přivřením očí i pro toho za vámi.

Nemá smysl se k ní chovat jako ke sportovní motorce – nebude se to líbit ani vám, ani jí. Stačí ale přestat zbytečně vytáčet motor a nechat ho raději pracovat v nižších a středních otáčkách, kde se cítí mnohem lépe. Je nicméně pravda, že nový motor oproti slabší starší generaci už ve vyšších otáčkách neprotestuje zdaleka tak vehementně, jen je prostě k životu nepotřebujete. Tempo možná není na úrovni nadupaných sportovců, odměnou je ale hladký a pružný záběr, který agresivní a uspěchanou jízdu promění spíše v pohodové plavání krajinou, taková zrychlená prsa řečeno plaveckou hantýrkou.

Moto Guzzi V7 je jednou z těch motorek, u nichž se dá díky přirozené pozici sezení hovořit o jakés takés spolujízdě. Zdroj: Michal Borský

Převodovka pracuje s lehkostí a přesností, a obecně je mnohem lepší než je u této značky zvykem. Věci, které by mě v jiných případech minimálně iritovaly, zde jaksi pasují a dotvářejí celkový zážitek z jízdy. Například po nastartování se motor zatřese a lehce nakloní celou motorku stranou, všudypřítomné jemné vibrace trošku rozostřují obraz ve zpětných zrcátkách, ale bez této mírné sugesce by to ani nebylo ono.

Na okresku i do města

Podvozek se chová podobně jako motor a přehnaně agresivní tempo mu tolik nesedí. V hlubokých náklonech se při menších nerovnostech zadek rád trochu zavlní, dorazy stupaček byly nejednou dost nízko a účinek brzd (vpředu pouze jeden kotouč) mi připomínal klasické bubnové brzdy, kde je pro intenzivnější zpomalení potřeba za páčku pořádně vzít. Stačí však maličko zjemnit tempo a V7 Stone najednou dělá všechno tak, jak má. Rychlé průjezdy zatáček zvládá v pohodě a oblouk zatáčky vykreslíte na milimetr přesně. Jezdíte tedy sportovně, ale bez přehnané agresivity.

Snadné ovládání činí z jízdy hračku a výrobce evidentně počítal i s nasazením V7 v přeplněných městských ulicích, jelikož kombinace menších rozměrů, lehkého ovládání a přátelského výkonu motoru je přímo stvořená pro bezbolestné proplétání zácpou. Dálnice V7 nevadí, ale pro vzrostlejšího jezdce nechráněného ničím než velkým LED světlem začíná nad 130 km/h slušná vzduchová tortura.

Jediný digitální budík by mohl být lépe čitelný a dodávat vícero informací. Kdo chce analogovou klasiku, nechť sáhne po verzi V7 Special. Zdroj: Michal Borský

Musí to být láska

Guzzi z vás neudělá rychlejšího jezdce, ale určitě spokojenějšího. Zároveň vám ukáže novou dimenzi sportovní jízdy, kde nemusíte neustále porušovat předpisy a být přitom strašákem pro ostatní účastníky provozu. A ještě k tomu vypadá tak dobře, že byste ji z fleku chtěli mít v obýváku místo televize.

Ano, je to Italka, takže stejně jako Ducati nebo Alfa Romeo vyžaduje řadu kompromisů, střízlivým pohledem jich ale právě u Guzzi musíte snést nejméně. Za 219 990 káčé milý kauf.