Můj Bůh je pitbull a chodí ven se smečkou chrtů

Nedlouho potom, co jsme si přivezli Pepper, jsem zjistila, že naše vesnička o cca šesti stech obyvatelích skýtá hned několik tzv. chrtařů. To jsou lidé posedlí chrty všech tvarů i barev. Když jsme se seznámili, začali jsme spolu chodit čas od času venčit. A jelikož jsem nikdy předtím chrta neměla, dostávala jsem při těchto setkáních cenné lekce.

Nedlouho potom, co jsme si přivezli Pepper, jsem zjistila, že naše vesnička o cca šesti stech obyvatelích skýtá hned několik tzv. chrtařů. To jsou lidé posedlí chrty všech tvarů i barev. Když jsme se seznámili, začali jsme spolu chodit čas od času venčit. A jelikož jsem nikdy předtím chrta neměla, dostávala jsem při těchto setkáních cenné lekce.

Rozumějte, mít bull psa znamená, že jste neustále připravení na komplikace, výdej obrovského množství energie a vyrostly vám oči vzadu na hlavě. Hank utíká, tahá, škube, skáče… Chrti jsou ale proslulí svou aristokratickou a tak trochu kočičí povahou. Jak jsme poznala Pepper, nabyla jsem dojmu, že všichni chrti jsou výhradně mazliví, empatičtí a něžní. Jenže ono to není tak úplně pravda.

Zjistila jsem, že chrti taky utíkají, tahají, škubou a skáčou, jsou v tom jen asi o 50% pomalejší a slabší než Hank a vypadají u toho s těma dlouhýma nohama a nezúčastněným výrazem dost vtipně. Samozřejmě, když se chrt rozběhne, je na něj pitbull krátký, i kdyby mu narostl pár chlupatých křídel.

Moje dvě psí spoluvenčitelky označím P. a M., protože mi kladly na srdce, ať při psaní o svých zážitcích s chrtaři („Venčení s chrtaři, vždyť už to zní úplně bláznivě!“) neprozrazuji celá jejich jména.

P. má chov barzojů a k tomu kříženku staforda Julii. To je o deset let starší verze Hanka s krizí identity. Aby ne. Žije mezi několika dlouhosrstými hubeňoury. Julinka navíc nemůže být kvůli své pošramocené minulosti o samotě ani deset minut, jinak se promění v nezastavitelnou ničící zbraň. Když si představím chrtí hrdost v bull těle, stojí mi chlupy i tam, kde je nemám.

Když jsem při posledním venčení viděla, jak si Pepper vykračuje vedle třech barzojů a drží se jich jak bobek košile, zeptala jsem se: „Hele holky, myslíte, že Pepper pozná, že je mezi chrty? I když je greyhound a oni barzojové?“

„Jasně, že to pozná! Chrti jsou největší xenofobové a fašisti! Mají rádi jen jeden druhého.“

„Aha, to jsem nevěděla.“

Jako věčný začátečník v oblasti sportovní kynologie jsem taky poznala zcela nový povel „chovej se jako princezna!“ Jeho smysl je nejspíš pro psa docela abstraktní, přesto ale určitě pochopíte, co tím chtěl psovod říct. Když s sebou bere M. víc, než jednoho psa, je to vždycky tak trochu sázka do loterie, že se z ní stane nedobrovolný jezdec chrtího dvojspřeží. Aby k tomu nedošlo, opakuje svým fenkám právě tento povel.

Obrovský barzoj Fanda ale jaksi stále nepochopil jeho význam, možná je jen genderově zmaten, každopádně na jeho jeleních skocích na jednom metru čtverečním nic princeznovského není. Ale obdivuji trpělivost a neutuchající naději, kterou M. do svých povelů vkládá. U Hanka by bylo možné z vymyšlených povelů zkusit uplatnit jen Drakarys, přičemž by protivníkovi prdnul do obličeje. Ale na to vlastně, když o tom tak přemýšlím, žádný povel nepotřebuje…