Můj Bůh je pitbull a rád opravuje dveře

Na začátek této story musíte vědět dvě věci. Tou první je, že Hank vždycky dosáhne svého. Vždycky. Když jsem ještě nevěděla, čeho je schopný, vzala jsem ho s sebou na zahrádku na pivo. Chvilku se cukal a chtěl blbnout, za chvíli ho to ale přešlo a já si řekla: „Cajk. Aspoň si v klidu pokecám s kámoši.“ O deset minut později vystřelil zespod stolu jako kůň z dostihové boxu a vítězně držel v tlamě půlku překousaného vodítka. A šlo se pokračovat v procházce.

Tou druhou je, že náš barák je spíš obyvatelná zřícenina a je dost zvláštně řešený. To znamená, že mini zahrádka je v úrovni střechy, protože je postavený v kopci. Při rozhodování o koupi domu to byl nesporný plusový bod, protože Hank se díky tomu nedostane na zahradu, respektive k rajčatům, která miluje a neváhal by je oškubat z keříku (i s keříkem).

Jak jsem už řekla, jelikož jsem nemohla přijít na žádné nosné téma, šli jsme s přítelem pracovat na zahradu. Hank vždycky, když opustíme dům, ale zároveň se zdržujeme v jeho bezprostřední blízkosti, nabyde dojmu, že si bez něj venku hážeme balónky, jíme prasata a očicháváme fenky. Takže za dveřmi kňučí, zhasíná a rozsvěcuje světlo, stojí na botníku a kouká z okna nad ním. Jenže když jsme na zahradě, tak na paničku ani nevidí.

Zrovna jsem trhala ze záhonku drn a přemýšlela nad tím, jak mě budou druhý den bolet mé neexistující svaly, když slyším nárazy do dveří a kňučení. S přítelem jsme se na sebe podívali. „Klid! Hank tam zas vyšiluje, za chvilku to máme hotový a jdu venčit,“ okomentovala jsem sebejistě. Pak slyšíme další divné zvuky. Jako by se něco lámalo. Něco jako plexisklo, které máme ve dveřích. Proč ho tam máme? Kocoura jednou při nočních toulkách popadl hlad a my spali moc tvrdě na to, abychom mu šli otevřít, tak vybil dveřím sklo.

To už mi bylo divné. Ale sousedi taky neustále rekonstruují, takže jsme podivné zvuky přisoudili rekonstrukci. Jenže po chvíli mi to přece jenom nedalo. Šla jsem tedy ke kraji zahrady a podívala se dolů ke dveřím. Naskytl se mi pohled vlevo.

Hank vyboural vnitřní plexisklo a celé ho rozkousal. Pak ulomil spodní část vnějšího a prostrčil jím hlavu. A byl spokojený. Panička totiž seběhla dolů, aby ho seřvala a když se vrátila na zahradu, mohl na ni koukat. Pak jsem se sbalila a šla napsat blog, takže mohl být se mnou. O nic jiného totiž nakonec nejde. No co, nové dveře jsme stejně potřebovali. A Hank VŽDYCKY dosáhne svého! A ještě aby ne, je to Bůh pitbull.