Na oltář lásky ke zvířatům už jsem položila mnohé oběti. Některé malé a bezvýznamné, jako dlouhé a upravené nehty, a některé větší, jako například možnost odjet někam na noc bez psů. Mezi ty středně velké se řadí i oslava konzumu jménem Vánoce.
Na oltář lásky ke zvířatům už jsem položila mnohé oběti. Některé malé a bezvýznamné, jako dlouhé a upravené nehty, a některé větší, jako například možnost odjet někam na noc bez psů. Mezi ty středně velké se řadí i oslava konzumu jménem Vánoce.
Cokoliv, co se doma nově objeví, je podrobeno důkladnému zkoumání. Pepper to zkusí sežrat, kočky shodit dolů a sežrat a Hank shodit dolů, sežrat, rozžvýkat, schovat nebo pokadit. Teď už to vím. Nicméně první rok svého vlastnictví pitbulla a kocoura jsem žila v iluzi, že Vánoce budou vypadat stále tradičně.
Na první pohled zřejmým problémem byl stromeček. Hank vůbec nepochopil, proč je něco z venku vevnitř a nedá se to označkovat. Když jsem ho při zvedání nohy okřikla, pochopil to tak, že bude lepší potřísnit gauč. Pak se kolem stromku honil s kocourem, dvakrát ho vzal zadkem a stromek se, k velkému udivení mého psa (stromy jsou přece zakořeněné do země, ne?!), skácel. Fajn. Velký stromeček nebude.
Uchýlila jsem se k náhradnímu řešení - malému stromečku. Na ten jsem navěsila vánoční koule a samozřejmě i bonbóny z kolekce. Asi netřeba zdůrazňovat, že stromek jsem dala do dostatečné výšky tak, aby se k němu zvířata nedostala. Jenže to je vám k ničemu, když máte velmi šikovné kočky. Kočky stromek shodily a Hank druhý den kadil barvený alobal. Naštěstí se mu nic nestalo.
Kolekce ne, stromeček a ozdoby ano - po letech marných bojů shledala zvířata stromek nezajímavým. Ale před rokem jsem na Mikuláše dostala vánočního plyšáka. Takového toho, co visí nohama dolů a jakoby sedí na poličce.
Hank pojal podezření, že se jedná o živé zvíře, které ho z nějakému důvodu nepřetržitě sleduje. Sledoval ho tedy taky. Jakmile jsem odešla se slovy „buď hodný, Hankoušku, to je jenom plyšák” do kuchyně, vyskočil na knihovnu, shodil ji na zem i s plyšákem a jal se ho za očumování potrestat amputací končetin. V těch byly naneštěstí kuličky, takže si asi umíte představit moji radost, když jsem se po třech minutách vrátila.
Největší dárek je pro Hanka balící papír. Jakmile je rozbaleno, jde roztrhat na co nejmenší kousíčky po celé místnosti tak, že sbírám pozůstatky Vánoc ještě na jaře... To už jsem ale většinou tak vyčerpaná, že jsem ráda, že se chvilku něčím baví, tak ho nechám.
Tenhle rok jsem proto rezignovala na dárky, návštěvy, dekorace i stromeček. Tenhle rok jsem si odpustila celou tu šarádu. Tenhle rok jsem chtěla klid… A poctivou psychickou přípravu na silvestr s Pepper... A doufám, že budete mít šťastné a chlupaté!