Nestrašil o specifické sezoně, kvůli svatbě odmítl MS (zdroj: CNN Prima NEWS)
Vánoce měl na apríla, ale o žádný žert nešlo. Český hokejový útočník Andrej Nestrašil se ve středu vrátil po devíti měsících z Ruska, kde hraje KHL v barvách Metallurgu Magnitogorsk a opožděně si připomněl čtyřiadvacátý prosinec. Hlavně byl ale rád, že je doma. „Je to jeden z nejlepších pocitů na světě,“ vykládal 30letý univerzál v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Na uších měl během rozhovoru nová sluchátka (airpody). Dostal je k Vánocům, ale rozbalit si je mohl až ve čtvrtek. Kvůli koronavirovým omezením totiž tři čtvrtě roku nebyl doma a neviděl tak ani rodinu, ani svou americkou přítelkyni. Proto teď ty dary. „Dostal jsem sluchátka, trička na golf a takovou umělou domácí zahrádku, kde si můžu vysázet bylinky na vaření. Rád totiž vařím.“
Je to velká úleva být zase doma?
Je to jeden z nejlepších pocitů na světě. Když člověk přistane v Praze na letišti a jede směrem domů, je to super. Devět měsíců bylo vážně dlouhých, a tělo je úplně zničené. Také psychicky se člověk těší domů, hlavně na odpočinek.
Letošní sezona byla kvůli koronaviru a s ním spojenými omezeními hodně náročná. Jak často vám to přišlo na mysl?
Snažil jsem se na to nemyslet. Emoce mi doběhly až po posledním zápase v play-off, kdy jsem si uvědomil, že je konec. Tam se to trošku vyplavilo a uvědomil jsem si, že to celý rok polykám. V celé sezoně jsou dva těžké momenty. Na začátku, kdy je kemp, o nic se nehraje, nejsou ani zápasy a jen se trénuje. A pak kolem prosince, kdy jsou Vánoce. Rusové je neslaví, takže se normálně hraje, zatímco všichni v Česku sedí s rodinou kolem stromku a rozbalují dárky.
Klíčové je tedy dostat se za svátky.
Ano, pak už jde sezona do finiše, člověk se soustředí na play-off, těší se a chce udělat úspěch. Na druhou stranu ti, co se do vyřazovacích bojů nedostanou, tak už ví, že za pár týdnů bude konec a budou moct jet domů. I pro ně je to jednodušší.
Hokej už měl konečně atmosféru
Máte za sebou druhý ročník v Magnitogorsku, nastřílel jste 11 gólů a zapsal 23 bodů. Skončil šestý v klubovém bodování. Jak jste spokojený?
Základní část byla úspěšná, skončili jsme třetí v konferenci. Jediný nepříjemný moment nastal, když nás přepadl covid. V jednu chvíli nám dokonce chybělo 16 hráčů, a přesto jsme museli hrát… Některé týmy to postihlo na začátku sezony, takže si tím prošly brzy. My jsme tím ztratili tak sedm zápasů, které jsme museli hrát oslabení. Co se týče mě osobně, chápu, že všichni očekávají hodně bodů. Hrál jsem často se Sergejem Mozjakinem, ale s tím, jaký jsme měli tým, jsem spíš zastával defenzivnějšího centra. Raději hraju na křídle, ale doufal jsem, že budeme mít velkou šanci na úspěch. Tak jsem se tomu trochu podřídil.
Pak přišlo play-off a konec ve čtvrtfinále s Omskem, a to v poměru 2:4 na zápasy…
Play-off bylo zklamání. Prošli jsme prvním kolem, což bylo povinné, a narazili jsme na Omsk. Podle výsledků jsme na ně měli, první zápas jsme vyhráli 5:2. Ten čtvrtý, kdy jsme srovnávali sérii na 2:2, jsme dokonce vyhráli 7:1, ale nepovedlo se to. Navíc soupeři výborně zachytal Šimon Hrubec, to jim vlilo trochu krve do žil. Myslím, že jsme měli na víc.
KHL finišuje, přesto o vyřazovací části soutěže v Česku příliš slyšet není. Je to v Rusku jinak?
Určitě. Na play off navíc v Magnitogorsku mohli do hlediště fanoušci, zhruba tak 75 % kapacity stadionu. Takže už hokej měl atmosféru. Ale jinak těžko soudit… Zájmu o sport si člověk všimne, když jde ven mezi lidi, do restaurace nebo do hospody, ale v Magnitogorsku to člověk tolik nevidí. Tam ani restaurací moc není. My hráči jsme spíš zavření sami doma. Pro Rusy je ale hokej sport číslo jedna, ta tradiční města jím rozhodně žijí.
Mistrovství světa v termínu svatby
V Praze už se pomalu tvoří možné jádro reprezentačního týmu pro květnové mistrovství světa. Jak to vypadá s vámi?
Ve čtvrtek jsem mluvil s trenérem národního týmu Filipem Pešánem a oznámil mu, že na sraz národního týmu nepřijedu. Ještě než udeřil covid jsme měli s přítelkyní naplánovanou svatbu, a to na termín přesně po šampionátu. Všechno je zaplaceno a zařízeno, a já bych po skončení mohl za ní do Ameriky. Jenže pak IIHF (Mezinárodní hokejová federace, pozn. red.) posunula termín konání přímo na naše datum.
Posunutí svatby nepřipadalo v úvahu?
Samozřejmě jsme to řešili. Jenže po tom, co jsme letos zažili, musím říct, že hokej je fajn, mistrovství světa super. Hodně mě mrzí, že o něj zabojovat nemůžu, protože jezdím rád, ale kromě hokejového života jsou věci důležitější. A myslím si, že když jsme teď s přítelkyní byli od sebe devět měsíců jenom kvůli tomu, že nejsme svoji, byl bych nerad, aby se to třeba opakovalo i příští rok. Rok 2020 byl prostě ukázka toho, jak se všechno může během dne změnit.
Co vám na rozhodnutí řekl trenér Filip Pešán?
Myslím si, že to přijal dobře. Uvidíme, co bude příští sezonu.
