Nezavírejme oči: I tiché násilí vyžaduje zásah blízkých. Jak můžete obětem pomoci?

Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst

  • Domácí násilí se týká každého pátého člověka.

  • Oběť si často neuvědomuje, že je v pasti.

  • Jak poznat, že se blízký člověk ocitl v násilném vztahu?

  • Odbornice radí, jak s oběťmi komunikovat.

Více

Laskavost často není jen o milém slově nebo úsměvu. Někdy jde o to všimnout si, že se někdo ve vašem okolí stahuje do sebe, a neotočit se zády. Právě laskavost v podobě všímavosti může být prvním krokem k záchraně. Podle údajů platformy Hedepy narostl počet lidí, kteří za poslední dva roky vyhledali terapii kvůli domácímu násilí, o 77 procent. Neznamená to nutně, že přibylo obětí, významnou roli zřejmě hraje to, že více lidí má odvahu požádat o pomoc. Impulsem často může být i blízký člověk, který měl kuráž včas zasáhnout.

Domácí násilí často nepřichází s modřinami, ale tiše jako snaha o kontrolu nad každým krokem. Nenápadná izolace od přátel nebo manipulace, která člověka znejistí i v maličkostech.

ČTĚTE TAKÉ: V dětství čelila domácímu násilí, únik hledala v drogách. Markétu „spasilo“ až předávkování

Lidé, kteří se do takové situace dostanou, se postupně mění. Stahují se do sebe a vyhýbají se kontaktu. Právě v těchto drobných změnách může okolí rozpoznat, že se něco děje. Blízký člověk má přitom mnohem větší vliv, než by si mohl myslet. Jenže komunikace je v podobných případech velmi náročná a vyžaduje citlivý přístup.

„Komunikace s osobou zažívající domácí nebo partnerské násilí je velmi těžká – sebemenší tlak či pocit, že se tyto informace, které mi oběť sdělí, dostanou k násilníkovi nebo na veřejnost, je paralyzující. Oběti mají velmi často pocit, že se jim vlastně neděje nic tak strašného, že si takové chování možná zasloužily, a proto násilníka omlouvají,“ líčila Lucie Horníková, psychoterapeutka působící na online platformě Hedepy, která se dlouhodobě zabývá problematikou domácího násilí.

Ve zmiňovaných situacích se podle odbornice často objevuje takzvaný syndrom vařené žáby: člověk si s postupným zhoršováním své situace drobné postupné změny a eskalaci už ani neuvědomuje.

Někdy pomůže obyčejné objetí

Sledovat, jak blízký člověk odmítá pomoc a situaci neřeší, může být frustrující a bolestivé. Podle terapeutky je klíčové oběti dávat jasně najevo, že jste tu pro ni za všech okolností. Někdy je dobrým začátkem obyčejné objetí, naopak nátlak se obvykle míjí účinkem.

„Rozhodně nejsou vhodné věty typu: Proč s tím proboha nic neděláš, tohle není normální. Člověk v roli oběti často dlouhou dobu prožívá vše sám ve svém nitru – a jeho vnímání reality může být pokřivené. Obvykle také trpí strachem ze zostuzení před kolegy, známými nebo rodinou,“ vysvětlila Horníková.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ponižování od šéfa? Místo revoluce si připravte plán, říká lektorka sebeobrany

Důležitá je vždy respektující a empatická komunikace v podobě ujištění: „Jsem tady pro tebe v každé situaci, nejsi na to sám/sama. Není to tvoje vina ani chyba, prostě to tak je a existuje cesta ven. Týká se to často i lidí úspěšných a slušných rodin, není to ostuda,“ poradila správné fráze terapeutka z Hedepy.

Konkrétními možnostmi řešení mohou být konzultace s psychoterapeutem, kontaktování sociálních pracovníků organizací, jako je Bílý kruh bezpečí nebo Intervenční centra pro osoby ohrožené domácím násilím. Od roku 2007 obětem pomáhá i zákon o vykázání a zákon na ochranu obětí, který zlepšuje postavení oběti ve správních a přestupkových řízeních.

Zároveň lze využít utajená bydlení a azylové domy, které nabízejí okamžitou a diskrétní pomoc. Pokud se člověk rozhodne pomoc využít, je potřeba jednat rychle a efektivně.

Odhodlání k úniku z násilného prostředí totiž bývá křehké a může se rychle vytratit. I ve chvíli, kdy dotyčný vaši nabídku odmítne, neznamená to, že byla zbytečná. Pomoc může být proces, který mnohdy trvá týdny, měsíce i roky, než se oběť rozhodne ji přijmout. Důležité je nerezignovat, ale udržovat spojení, připomínat svou podporu a dávat najevo, že tu budete, až přijde čas.

Jste svědkem? Naplňuje se oznamovací povinnost.

Jsou ale i situace, kdy už nestačí čekat.

Když je ohrožen život, zdraví nebo jsou přítomny děti, může být na místě obrátit se na odbornou pomoc. Nejde o zradu, ale o ochranu života.

„V určitých situacích se naplňuje takzvaná oznamovací povinnost, a to ve chvíli, kdy jste přímo svědky nějaké události, evidujete-li omezení kontaktu a často i neustálou kontrolu telefonické i osobní komunikace. Bohužel i zde jste velmi svázáni výpovědí a potvrzením událostí ze strany oběti. Vyplatí se kontaktovat například pracovníky Bílého kruhu bezpečí, Intervenčního centra, které sídlí v každém kraji a jehož pracovníci jsou proškoleni na komunikaci s oběťmi i na správné vyhodnocení situace,“ poradila terapeutka.

Doplnila, že hlášením se samozřejmě zabývá také Policie České republiky na lince 158. Při výjezdech však často dochází k popírání událostí.

Terapie jako konkrétní forma pomoci

Platforma Hedepy se rozhodla pomoci organizaci Pod Svícnem. Ta se věnuje vzdělávání veřejnosti o domácím násilí, sbírá výpovědi obětí, bojuje za legislativní změny a prostřednictvím petice Za bezpečný domov usiluje o systémovou ochranu všech, kdo doma zažívají násilí, ať už ve vztazích partnerských, rodinných nebo pečovatelských. U příležitosti 13. listopadu – Světového dne laskavosti – věnovala organizaci za každého člověka, který si rezervoval svou první terapii, bezplatně jedno sezení. Celkem se podařilo „vybrat“ 51 sezení.

Právě obětem, kterým se snaží Pod Svícnem pomoci, darované terapeutické sezení pomůže. Často jde o ty, kteří si o pomoc zatím sami říct neumějí. Terapie bývá prvním krokem ke změně, a i když s ní nezačne přímo oběť, může jí někdo blízký otevřít cestu. „Možnost promluvit poprvé o své situaci on-line je z mého pohledu pro velké procento obětí hodně podstatná. Stud a strach z odsouzení, kam až situace došla, je často limitující pro osobní konzultaci,“ doplnila terapeutka.

Jak přiblížila spoluzakladatelka organizace Pod Svícnem Michaela Studená, domácí násilí se týká každého pátého člověka. „Často si oběť ani neuvědomuje, že je obětí domácího násilí. Pokud však zvládne odejít z násilného vztahu, nemá vyhráno. Často na ni celá situace dopadá. V obou případech je pro takového člověka nezbytné, aby pracoval na své psychické péči. Říct si o pomoc není slabost, ba naopak, protože tato silně traumatizující zkušenost dopadá nejen na oběť samotnou, ale i na okolí,“ zdůraznila.

O to více je organizace vděčná za dlouhodobou spolupráci s odborníky z Hedepy. „Pomáhá nám tuto (ne)dostupnost terapeutické a psychologické péče do značné míry řešit,“ dodala Studená.

ČTĚTE TAKÉ: Tragédie ve vlaku odhalila obavy Britů. Pocit bezpečí mizí, nože se staly symbolem strachu

Pomoc v krizových situacích je o trpělivosti, všímavosti, nehodnocení a ochotě být zde pro druhého. A právě to může být největší laskavost, jakou někomu nabídnete. Domácí násilí nemá jednoho viníka ani jednu oběť. Týká se žen i mužů, seniorů, vysokoškoláků, lidí z měst i vesnic, heterosexuálních i homosexuálních párů. Nezáleží na vzdělání, věku ani společenském postavení.

Od roku 2007 navíc existuje v České republice právní nástroj, který obětem dává možnost alespoň dočasně uniknout z bezprostředního nebezpečí: institut vykázání násilné osoby ze společné domácnosti, který může realizovat Policie ČR nebo soud prostřednictvím předběžného opatření. Je to důležitý krok, ale jen jeden z mnoha, které vedou k bezpečnějšímu domovu.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Týraný pes Hero. Někdo na něj lil Savo, odhadují veterináři. Poleptanou má většinu těla.