Pohraniční pevnosti, němí svědci mnichovského diktátu, lákají k letní návštěvě Zdroj: Profimedia.cz
Letos v létě řada Čechů vymění tradiční dovolenou u moře za nějaké neméně atraktivní místo ve své domovině. Někdo si vzpomene, jak v dětském věku navštěvoval se svými rodiči tuzemské hrady a zámky, jiný rozbije stan v kempu u Máchova jezera. Stranou zájmu by ale neměly zůstat prvorepublikové pohraniční pevnosti, které vystavěli naši předci jako obranu před agresí nacistického Německa.
Je jen málo památek, kde na vás tak silně dýchne doba, ve které vznikaly. Řeč je o pásu prvorepublikových pevností, který se v původních plánech táhl od Krkonoš přes Orlické hory a Jeseníky až k Ostravě. Severní tvrze měly chránit republiku před vpádem německých vojsk a odříznutí Čech od Moravy a Slovenska. Jejich výstavba, jak se později ukázalo, začala pozdě, a tak jich byla do bojeschopného stavu uvedena jen část. Některé z nich rozhodně stojí za návštěvu.
Pokud se chcete podívat na nejrozsáhlejší prvorepublikovou pevnost na našem území, nesmíte vynechat Stachelberg. Komplex se nachází jen pár kilometrů od východočeského Trutnova. Při průjezdu okresním městem na úpatí Krkonoš se stačí držet ve směru na Pec pod Sněžkou a než vjedete do Mladých Buků, dejte se vpravo na Žacléř. Po pár kilometrech šplhání klikatou silnicí se na horizontu zjeví informační tabule se jménem pevnosti – Stachelberg. Vůz můžete nechat na přilehlém parkovišti, k bunkru už musíte vyrazit po svých. Cestou minete několik „řopíků“ a rozestavěných objektů, které tehdejší stavitelé nestihli dokončit.
K objektu T-S 73 s krycím názvem Polom je to asi půl kilometru, příjemná cesta lesem rychle ubíhá. Po necelých deseti minutách se před vámi objeví louka a rozhledna Eliška vybudovaná v roce 2014. Ta stojí na dohled od Polomu, jediného dokončeného bunkru celého pevnostního komplexu. Muzeum je otevřeno od konce května, ale vzhledem k protiepidemickým opatřením je třeba dodržovat hygienická pravidla.
Vstupní objekt do nedokončené prvorepublikové pevnosti Stachelberg nedaleko Trutnova. Pohled z vrcholu blízké rozhledny Eliška Zdroj: Archiv FTV Prima/ CNN Prima NEWS
Jestliže jste už nějakou pevnost navštívili, vězte, že i na Stachelbergu vás čeká sestup po betonovém schodišti zhruba třicet metrů pod zem. Odtud vede úzká dlouhá chodba ke křižovatce kolejových tratí, jimiž měla být pevnost protkána. Vzhledem k tomu, že budování začalo až v říjnu 1937, za necelý rok se tvrz zdaleka nepodařilo dokončit. To ale nevadí. Stachelberg je jediným objektem u nás, kde se zachovalo původní lešení pro betonáž podzemních místností. Návštěvníci tak mohou obdivovat naše předky, kteří jen za svitu kahanu dokázali zbudovat takové dílo.
Neméně práce však odvedli členové spolku Stachelberg. Když se do objektu poprvé od druhé světové války dostali, našli podzemí kompletně zaplavené vodou. Dodnes je na stěnách nedostavěných kasáren a muničních skladů patrné, kam její hladina sahala. A část podzemních bunkrů stále ještě není kvůli vodě veřejnosti přístupná. To se má ale časem změnit. Stejně jako okolí vstupního objektu, které se snaží členové spolku zatraktivnit i pro rodiny s dětmi.
Jestliže se rozhodnete uskutečnit výlet po prvorepublikových bunkrech, neměl by vám uniknout ani skutečný skvost mezi pevnostmi: pěchotní srub N-S 82 Březinka. Je součástí Běloveského pevnostního skanzenu ležícího v těsné blízkosti východočeského Náchoda. Březinka je nejkompletněji zrekonstruovaným srubem opevnění východních Čech.
Objekt do původního předválečného stavu uvedl Klub vojenské historie. Výsledek je poměrně přesným obrázkem toho, jak by srub ve své ideální podobě měl vypadat. Stavba z roku 1937 je osazena dvěma pancéřovými zvony se střílnami pro lehké i těžké kulomety. Nechybí ani exponáty původní výzbroje včetně protitankového kanonu. Březinka má jako jediná pevnost z té doby zachovalou a funkční filtrovnu vzduchu. Zvenku je bunkr maskován barevnou omítkou a zásypem čelní stěny.
Srub Březinka je součástí Běloveského pevnostního skanzenu ležícího v těsné blízkosti východočeského Náchoda Zdroj: Facebook. com
Březinka je však od března letošního roku kvůli koronavirové pandemii uzavřená, a to až do odvolání. Vzhledem k tomu, že vláda ale svá opatření poměrně rychle rozvolňuje, je pravděpodobné, že srub bude o prázdninách opět pro návštěvníky přístupný. Aktuální informace najdete na facebookovém profilu N-S 82 Březinka.
Dělostřelecká tvrz Hanička patří mezi velké stavebně dokončené objekty pohraničního opevnění. Bohužel se na ní „vyřádil“ minulý režim. Pevnost leží asi pět kilometrů od Rokytnice v Orlických horách, malebné obce v okrese Rychnov nad Kněžnou. Parkoviště se nachází u předsunutého pěchotního srubu a ke vstupu musíte vyrazit lesem po svých. Jde o příjemnou asi dvacetiminutovou procházku.
Ještě před zahájením prohlídky se můžete pokochat bohatou sbírkou zbraní naší prvorepublikové armády, uniforem nebo používané munice. Vše je vystaveno v útrobách vstupního objektu. Prohlídková trasa vede přes řadu podzemních sálů, jež sloužily jako ubikace pro posádku, sklad munice či jako vojenská nemocnice. Několikrát se podíváte také na povrch skrze další bunkry tvořící celý komplex pevnosti. Unikátem je dělostřelecký objekt R-S 79 Na mýtině, který měl být vybaven třemi rychlopalnými houfnicemi ráže 100 milimetrů. Jsou na něm mimo jiné patrné následky pokusů německé armády o prostřelení několikametrové železobetonové stěny.
Dělostřelecká tvrz Hanička uprostřed lesů Orlických hor tvořila neprostupnou součást prvorepublikového pohraničního opevnění Zdroj: Profimedia.cz
Hanička má za sebou smutnou historii. V 50. letech z ní národní podnik Kovošrot demontoval pancéřové zvony a odvezl je jako surovinu pro další zpracování. Odstřel zvonů objekty poškodil více než střelba Wehrmachtu. První snahy o zpřístupnění veřejnosti proběhly v roce 1968. O sedm let později však Haničku zabralo federální ministerstvo vnitra a probíhala tam přestavba na protiatomový kryt. Tím byl definitivně završen proces, během něhož Hanička ztratila svou prvorepublikovou autentičnost. Od roku 2006 je kulturní památkou. Letos se její brány otevřely 26. května.
Pro návštěvu dělostřelecké pevnosti Bouda si raději rezervujte celý den. K pevnosti, jež pokrývala perimetr mezi obcemi Lichkov a Králíky, není příliš snadný přístup. Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí. Tvoří ji pět srubů spojených podzemními chodbami. Stropy a stěny orientované směrem k nepříteli mají železobetonovou konstrukci o tloušťce 3,5 metru. Měly odolávat účinkům všech tehdy známých zbraní. Za všeobecné mobilizace v září 1938 tvořilo posádku 119 vojáků.
Bouda se do značné míry podobá Haničce. Nepostihla ji však pohroma v podobě nájezdu národního podniku Kovošrot ani přestavba na protiatomový kryt. Veškerá poškození, která na ní byla spáchána, jdou na vrub německé armádě. Raritou je dělostřelecká otočná věž Horymír pro dvojici houfnic ráže 100 milimetrů. Pancéřový zvon byl však během okupace vytržen. Po válce naštěstí nedošlo k zabetonování šachty, a tak můžeme dodnes obdivovat, v jakých podmínkách bylo možné taková díla v rekordně krátkém čase zhotovovat. Prvorepubliková tvrz Bouda už je návštěvníkům přístupná, během června však prohlídky probíhají jen o víkendech.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
