Čeští Bonnie a Clyde: Žena přepadla eskortu a osvobodila manžela, ten se po dopadení zabil

Pavel Tauchen byl notorický recidivista. Kriminalisté ho už dobře znali. Pokaždé, když jim na stole přistál případ, kde figuroval vyloupený trezor, většinou je jako první napadalo právě jeho jméno. Často to byla správná dedukce. Pavel Tauchen navíc používal zvláštní metody. Se svými kumpány se totiž do trezorů dostával pomocí výbušnin. Kariéra kasaře ale v jeho případě nebyla příliš dlouhá. Konec zapříčinil jeho první pokus o útěk zpoza vězeňských mříží v roce 1999.

K řemeslu se vrátil i přes hendikep

Tehdy dokázal Pavel Tauchen překonat plot věznice v Bytízi na Příbramsku. Následně se ukrýval čtyři měsíce na svobodě. Kriminalisté ho dopadli v Řevnicích u Prahy. Překvapený Tauchen se ale odmítl vzdát a policisté začali střílet. Jedna ze střel ho tehdy zasáhla tak nešťastně, že ochrnul na levou ruku. Kromě návratu za mříže a odpykání si trestu ho tak navíc čekalo smiřování s krutou realitou. Zkušený kasař se ale dokázal i přes hendikep ke svému „řemeslu“ vrátit. Po několika letech proto stanul kvůli dalším vykradeným trezorům znovu před soudem.

Bylo 2. listopadu 2009, když si v soudní síni vyslechl svůj poslední trest. Za mřížemi měl zůstat dalších pět let. Pro Tauchena, a hlavně jeho manželku Dagmar, která v té chvíli seděla v soudní síni, to byla nepřijatelná představa. Po rozsudku manželé požádali soudkyni, zda si mohou za přítomnosti dozorců krátce promluvit, a soudkyně jim vyhověla. V tu chvíli ještě nikdo netušil, co chystají a že jde s největší pravděpodobností o jejich poslední poradu před chystanou akcí. Dlouze se objímali a zašeptali si několik slůvek do ucha. Pak Tauchena odvedla eskorta.

Jen o pouhých osm dní později, 11. listopadu, zastavilo u plzeňské fakultní nemocnice modré osobní auto. Nebylo ještě ani šest hodin ráno, ale Dagmar Tauchenová na místě řidiče chtěla mít jistotu, že svou velkou příležitost nepropásne. Věděla, že její manžel má v nemocnici naplánované vyšetření ucha. V ruce svírala plynovou pistoli a upřeně pozorovala příjezdovou cestu k oddělení nemocnice. Po několika hodinách před sebou konečně zahlédla bílou dodávku s fialovým pruhem.

A teď mi ho pusťte, pánové

„Ve 12.45 ho přivedli, já jen kývla, zda souhlasí s naší dohodou. On kývnul, já si vytipovala místo u východu, abych nikoho neohrozila, abych je polekala,“ tvrdila později u soudu. „Vytipovala jsem si místo u šoupacích dveří v uličce. Když eskorta vycházela z ordinace, namířila jsem na ně zbraň a řekla jim jednu větu: ‚A teď mi ho pusťte, pánové,‘“ předčítal novinářům advokát záznam z výpovědi Tauchenové.

Pavel Tauchen věděl, že nemají příliš času. „Pusťte mě“, zařval na eskortu a muži jako omráčení jeho rozkaz poslechli. Dvojice se dala na útěk. Když vyběhli ze dveří, Dagmar pro výstrahu zmáčkla kohoutek své pistole. Ozval se výstřel, který členy eskorty přesvědčil o tom, že je raději nemají pronásledovat. Dvojice naskočila do připraveného vozu a odjela z Plzně směrem na jih.

V okolí západočeské metropole vypukly během několika desítek minut rozsáhlé policejní manévry. Tváře manželů se rychle objevily v médiích a silnice zablokovaly policejní zátarasy. Kontroloval se každý, kdo jen vzdáleně připomínal Pavla nebo Dagmar Tauchenovi. Celníci uzavřeli státní hranice a nebe nad Plzní křižovaly vrtulníky. Manželský pár už byl ale daleko za městem.

V tu chvíli ještě dvojice nevěděla, že si užívá poslední společné hodiny. Dagmar Tauchenová byla do svého muže bláznivě zamilovaná od první chvíle, co se seznámili. Jako sedmnáctiletou ji jednatřicetiletý nevlastní otec její kamarádky učaroval. Po společně strávené dovolené se stýkali stále častěji, až ji Tauchen požádal o ruku. Možná právě silné citové vzplanutí mělo za následek, že Pavel Tauchen přestal poslouchat svůj instinkt a po několika hodinách na svobodě se rozjel tam, kde na něj policisté už čekali. Do jihočeských Hajan, kde vyrůstal a kde stále žili jeho příbuzní.

Osudová chyba a poslední výstřel

Když se dvojice přibližovala k Hajanům, všimla si policejní kontroly. Už ale bylo pozdě. Pavel Tauchen se na poslední chvíli pokusil zátarasu vyhnout, narazil ale do policejního auta a následně do stromu. Manželský pár se ale nechtěl vzdát a z lesa se začaly ozývat výstřely. Policisté se postupně přibližovali k autu a na místo mířily další hlídky. V ten moment muselo i Pavlu Tauchenovi začínat být jasné, že ani tentokrát se návratu do vězení nevyhne. Za mříže se ale nechtěl vrátit za žádnou cenu. Naposledy se podíval na svoji manželku a otočil svou zbraň proti sobě.

„Stačil jí říct i důvod. Nechtěl zpátky do vězení. V té době už byl obklopený policisty. Věděl, že by to měl ve vězení těžké. Z jeho strany to asi bylo zkratkové jednání,“ řekl novinářům během soudního procesu s Dagmar Tauchenovou její advokát. Během okamžiku se ocitla v autě sama. Věděla, že má malou šanci uniknout, přesto se instinktivně dala na útěk směrem k lesu. Po několika krocích ucítila na zádech a na ruce ostrou bolest.

S dvojitým střelným zraněním byla později souzena, vyvázla ale pouze s podmínkou. Dlouho se navíc spekulovalo, zda nemá nikdo na smrti Pavla Tauchena přímý podíl. Různé vyšetřovací verze označovaly za střelce některého z policistů nebo i manželku Dagmar. Nakonec až balistické expertizy jednoznačně prokázaly, že se Pavel Tauchen zastřelil sám. Následné vyšetřování se tehdy nevyhnulo ani členům přepadené eskorty. Spolupráce s manželkou vězně ale nebyla nikomu prokázána.