Svazování do kozelce i mizení lidských těl v prasečím chlívku. To jsou jen některé detaily řádění Ivana Roubala, jednoho z nejbrutálnějších sériových vrahů Česka. Policisté mu přičítali nejméně osm mrtvých, důkazy ale dokázali nashromáždit jen v pěti případech. Kolik lidských životů mohl mít ale tento bestiální vrah na svědomí, nelze dosud přesně odhadnout. Sám žádnou lítost necítil. A to ani na sklonku svého života. Příběh vám redakce CNN Prima NEWS přináší v seriálu Zvlášť závažné zločiny, který pojednává o největších kriminálních případech posledních desetiletí.
Smyčka se každou vteřinou utahovala víc a víc. Elektrické kabely, kterými byly oběti Ivana Roubala svázané, nedaly žádnou šanci. Majitelé pražské autopůjčovny Petr Kudrna i Peter Magdolen už zřejmě tušili, že jim nikdo nepomůže. Svázaní do kozelce leželi na podlaze své kanceláře a upadali do mdlob. Jejich vrah, Ivan Roubal, byl tou dobou už dávno z provozovny pryč.
Zvlášť závažné zločiny
Seriál CNN Prima NEWS, ve kterém reportér Václav Janata čtenářům představuje největší kriminální kauzy posledních desetiletí v Česku.
Společně se svými kumpány se rozhodl autopůjčovnu přepadnout, jenže peněz uvnitř příliš nebylo. Jen sám Roubal věděl, proč chce na majitele malé firmy zaútočit. Nešlo o loupež, chtěl se mstít a zbylí lupiči byli jen užitečným krytím pro jeho zástěrku. Spolu s dvojicí, kterou měl Roubal v hledáčku byl ale v autopůjčovně ještě třetí muž. Náhodný klient, který se jediný dokázal ze smrtících uzlů vyvléknout. Zda to byla náhoda, nebo ho Roubal nechal schválně naživu, věděl jen sám vrah.
Nejdéle zůstal věrný železnici
Ivan Roubal odmaturoval na zemědělské škole v roce 1970 a hned od té doby často střídal zaměstnání. Nejdéle zůstal věrný železnici. Pracoval u lokomotiv a jako průvodčí. Později se živil i jako topič nebo dokonce dřevorubec. Možná právě práce v lesích ho v roce 1991 přivedla k nápadu pronajmout si osamocený statek na Klatovsku. Rozpadlé stavení s idylickým názvem Pohádka začal pomalu rekonstruovat a chtěl se dát do podnikání. Původně zamýšlel chov jelenů, nakonec se ale rozhodl pro prasata. Často ho navštěvoval jeho syn a dokonce se sblížil i se sousedy.
Právě ti mohli být podle podezření vyšetřovatelů jedněmi z prvních obětí Ivana Roubala. V prosinci roku 1991, jen pár měsíců po seznámení s Roubalem, totiž František Heppner i jeho přítelkyně Nataša z vedlejší usedlosti zmizeli. Sám Roubal tvrdil, že dvojice odjela do Německa. Sám ale začal téměř ihned jezdit v jejich osobním autě a dokonce rozprodávat jejich majetek.
Když se o několik let později policie dostala na stopu vedoucí právě k Roubalovi, získala i výpověď jeho dospělého syna, který popisoval, jak se mu otec přiznal, že dvojici zavraždil. Těla měl údajně rozřezat na menší části a krmit lidskými ostatky svá prasata. Policie tehdy nechala dělat expertizu, která prokázala, že by byl takový postup možný. Syn Ivana Roubala ale proti otci nakonec u soudu odmítl svědčit a bez dalších důkazů nebylo možné Roubala z těchto vražd usvědčit.
Nešlo přitom o jedinou vraždu, u které sice byli detektivové přesvědčeni o Roubalově vině, ale neuměli ji, alespoň zprvu, podezřelému nijak prokázat. V dalším případu šlo o smrt taxikáře Vladimíra Strnada. Ten zmizel jen půl roku po dvojici z Šumavy a i v tomto případě byl Ivan Roubal poslední, kdo byl s mrtvým v kontaktu. Svědci je viděli společně odjíždět z Prahy. Tělo mrtvého taxikáře objevili detektivové až později v septiku rodinného domu na Českolipsku. I tehdy Roubal začal jen krátce po zmizení používat osobní vůz oběti. Důkazy ale znovu chyběly a tělo bylo v takovém stavu, že nebylo možné určit ani příčinu smrti. Vinu uznal Roubalovi soud až napodruhé, při pozdější obnově procesu.
Obchodník je dodnes nezvěstný
Znovu měl, alespoň podle policistů, Ivan Roubal udeřit až na konci roku 1992. Seznámil se s pražským prodejcem bižuterie Václavem Horkým a o pár týdnů později se už snažil prodávat dům nezvěstného muže. Obchodník je nezvěstný dodnes, nikdo nebyl za jeho smrt odsouzen, lidé z okolí Václava Horkého ale začali na Roubala ukazovat. Nejvíc dvojice mužů, která provozovala autopůjčovnu a s Horkým se před jeho zmizením dobře znala. Roubal se jich potřeboval zbavit, na řadě byl ale někdo jiný.
Touha po penězích a chybějící lítost nad oběťmi vytvořily z Ivana Roubala bestii. Josefa Suchánka, se kterým se seznámil krátce po Horkém, zavraždil a tělo odhodil do rybníka nedaleko Veselí nad Lužnicí.
Další oběť, letňanského tvůrce pornografických filmů, dokonce svázal do kozelce a podvázal mu genitálie. Až poté vykradl jeho byt. Stejný způsob vraždění si v tu dobu chystal i pro nepohodlnou dvojici z autopůjčovny. Nejprve se s nimi chtěl sejít na veřejnosti, krátká výměna názorů na Václavském náměstí ale vygradovala ve spor a Roubal schytal dávku nervového plynu do obličeje. Ponížení ho ještě víc rozhněvalo. Spolu s několika kumpány se rozhodl autopůjčovnu vyloupit. Loupež ale měla být jen krycím manévrem pro dvojnásobnou vraždu.
Policisté Roubala zadrželi jen pár dní po přepadení autopůjčovny. Známí Horkého stihli před svou smrtí dojít na policejní stanici a podělili se o své podezření. Postupné odkrývání tolika vražd ale nebylo vůbec jednoduché. Práci policistům navíc zkomplikovala chyba jednoho ze soudců, který omylem Roubala propustil z vazby. Kriminalisté ho naštěstí zadrželi pro jiné trestné činy hned ve dveřích věznice. Obětí jinak mohlo být víc.
Sám Roubal se během procesu často modlil, odkazoval se na spiknutí, které proti němu měl vést tehdejší prezident Václav Havel nebo ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová. V roce 2000 si za pět prokázaných vražd vyslechl doživotní trest. Za mřížemi se ale nenudil. Často psal stížnosti, policistům sděloval nejrůznější obvinění. Zažil i útěk Jiřího Kajínka z věznice Mírov. Zemřel ve své cele v roce 2015.
