Záhady života Zdroj: Shutterstock
ZÁHADY ŽIVOTA: Po smrti - jak vypadá očistec?
Věříte, že budete po smrti postaveni tváří v tvář svým hříchům? Považujete očistec za středověký výmysl, nebo realitu? Nabízíme vám několik rozhovorů na toto téma s lidmi, kteří by nám mohli přinést další náměty k přemýšlení…
Jozef Š. ze Slovenska, jemuž jeho přátelé pro jeho lásku k stejnojmenným hudebním nástrojům říkají Fender, poskytl Záhadám života unikátní rozhovor. Svěřil se nám s tím, co zažil téměř před třiceti lety. Bylo to tak silné, že dodnes nezapomněl… Na co přesně?
Jozef: Svého otce, který zemřel v roce 1990, jsem měl velmi rád. O posmrtném životě se v době komunismu mluvilo jen minimálně. Slyšel jsem jen o tom, že duše zesnulého ještě nějakou dobu po smrti těla neodchází a někdy zůstává v naší realitě, aby se rozloučila s blízkými. Nahlas jsem tedy vyslovil: „Tati, jestli jsi tady, tak mi přijď říct, jaké to tam je.“
Vnímal jste jeho přítomnost?
Ne. Čas plynul a absolutně nic se nedělo. Ani jsem neměl pocit, že by mi byl nějak nablízku, jak o tom pozůstalí někdy vypráví. Žádný závan ledového vzduchu, mrazení po těle, zkrátka nic. Asi půl roku poté jsem měl zvláštní sen. Nechci čtenářům podsouvat, že to nutně musela být skutečná realita, ale zároveň netvrdím, že tomu tak být nemohlo.
Co se vám zdálo?
Že za mnou přišel můj otec, celý v šedém, chytil mne za ruku a řekl mi stručně: „Pojď!“ Vylétl jsem z těla a následoval ho. Přesunuli jsme se neuvěřitelnou rychlostí, kterou jsem ale nevnímal tak jako teď v reálném světě. Najednou jsme byli vysoko nad zemí, ale tak, že jsem někde pod námi v mracích zahlédl jakýsi ostrov. Když jsem se otce zeptal, řekl mi, že je to Grónsko. Pak jsme se dostali do nějaké barevně nevýrazné sféry, kde jsme potkávali další lidi ve stejném šedivém oblečení jako měl táta. Přirovnal bych to oblečení barevně k pracovnímu oděvu, i když trochu jinému než používáme dnes. Zajímavé pro mě bylo, že jsem nikomu neviděl nohy. Ten oděv byl dlouhý a zakrýval celé tělo. Každý, koho jsme potkali, se otce důrazně ptal, co tam dělám, když tam ještě nemám co dělat. Odpovídal jim něco v tom smyslu, že mi zařídil povolení. Zajímavé bylo, že nikdo z nich nemluvil s pomocí úst, dorozumívali jsme se telepaticky. Nedávalo mi to smysl, a tak jsem ze sebe konečně vysoukal první otázku: „Kde to jsme?“ Táta se na mě podíval a v mé mysli zazněl jeho hlas: „Vy, lidé, tomu říkáte očistec…“
Měl jste strach?
Je to zvláštní, ale vůbec ne. Ze žádné z těch šedých bytostí jsem necítil nenávist, úzkost, děs, ani nic podobného. Cítil jsem se tam paradoxně v bezpečí, i když jsem vůbec netušil, co si o tom mám myslet. Naštěstí mi ale bylo umožněno se ptát.
Jak místo, kam vás zesnulý otec ve snu zavedl, vypadalo?
Byli jsme na dohled od země, jako v letadle, ale pod námi byla taková divná mlha. Nesvítilo tam slunce, ani nebyla úplná tma. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem v našem, avšak trochu jiném světě, jen bylo všechno v barvě šedi. Prostředí, kde jsme se nacházeli, mě ale nijak nepřekvapilo, ani nezajímalo. V podstatě bylo úplně bezvýznamné.
O čem dalším jste se s otcem bavili?
Zeptal jsem se ho na rovinu: „Táto, už jsi viděl Boha?“ Podíval se na mě takovým shovívavým pohledem a odvětil: „Tak, jak si Boha vy, živí, na zemi představujete, ne. Toho jsem neviděl. Všechno je jinak, než si myslíte.“ Nechtěl jsem se nechat odbýt. „A moje babička, když byla celý život pobožná, ho už viděla?“ Zavrtěl hlavou. „Ne.“ Zajímavé bylo, že babičku, ani nikoho jiného, koho jsem dřív znal, jsme v očistci nepotkali. Já pokračoval ve vyptávání: „A mohl někdo spatřit Boha hned po smrti, aniž by musel sem?“ Vysvětlil mi, že Bůh, tak jak si ho představujeme my, neexistuje. Je ztělesněním dobra a lásky. Splynutí s ním je možné hned po smrti. Když jsem se ho zeptal, kdo k němu šel hned po smrti, tak mi odpověděl: „Nebudeš tomu věřit,“ řekl mi, „ale jeden z těch, co do očistce vůbec nemuseli, byl Einstein.“
Einstein?
Přesně tak překvapeně jsem zareagoval i já. Vždyť z historie všichni víme, že jeho život nebyl z křesťanského pohledu úplně nejmorálnější, byl například rozvedený, atd. Můj otec se nad mou úvahou usmál a pak mi vysvětlil, že lidé na Zemi vnímají hřích úplně jinak, než jaký je ve skutečnosti. Nejdůležitější je, co dobrého jsme pro naše blízké, lidstvo a planetu Zemi udělali.
A co bylo dál?
Namítl jsem, že přece mnohé z toho, co Einstein vymyslel, bylo později zneužito. Můj otec s tím sice souhlasil, ale odvětil, že Einstein svůj výzkum nedělal se zlým záměrem. Tím jsme se dostali k zajímavému tématu, tedy, že v duchovním světě je velký rozdíl, když někomu ubližujeme záměrně, nebo nevědomky. Nebo jsme laxní k přírodě a je nám jedno, co s ní bude dál. Otec mi to vysvětlil na příkladu. Když záměrně odhodím papírek od žvýkačky, udělám tím sobě i přírodě zlo. A když takovou chybu v důsledku své pýchy udělám a během svého života svůj přístup nezměním, v očistci budu tak dlouho, dokud se mi nepodaří svou dřívější chybu napravit.
Chcete se dozvědět víc o tom, co ještě Jozef Š. V očistci spatřil, co vypovídal v regresi o tomto záhadném místě pacient terapeuta Františka Cappellariho? A co si o očistci myslí mystik Pavel Ziegler, nebo vyšetřovatel paranormálních jevů Jaroslav Drábek? Dozvíte se v březnových Záhadách života, oblíbeném časopisu o mystériích, zdraví a duši.
V aktuálním čísle také například najdete:
• Na slovíčko: Kam se vydat za pozitivní energií Moravy a Slezska? Geomant Jan Kroča vám poradí. Nejzajímavější je Pálava! Proč se vydat k Čertovým kamenům?
• Paranormální jevy: Co se děje na hradu Bouzov? Šokující svědectví bývalého kastelána.
• Bájná zvířata optikou vědy: Čínští vládci času – barevní tygři. Myslíte, že jde o výmysl? Nenechte se mýlit!
• Nezranitelní: Čeští fexti – žijí mezi námi lidé se zvláštními schopnostmi? Co prozradily kroniky?
• Záhady II. sv. války: Mystérium posledního náletu na Plzeň. Komu byla »trnem v oku« továrna Škoda?
• Odhalená historie: Románoví čtyři mušketýři opravdu žili! Jaký byl osud d‘Artagnana a jeho přátel?
• Možná vám uniklo: Další »nálož« duchů zachytil fotoaparát
• Ztracené modly: Kam se poděla Zlatá baba? Co nedá záhadologům spát
• Alternativní terapie: Bolestivé opary a afty – jak si s nimi poradit přírodní cestou. Tajná duchovní symbolika a recepty
• Síla pravěkých ještěrů: Ponořte se do vany s kamenným olejem. Soutěž pro dvanáct správných odpovědí
• Zkuste doma: Trápí vás často ucpané dutiny? Naše babičky a prababičky si věděly rady!
• Chraňte se: Jak se bránit energetickým upírům
• Nejzajímavější PŘÍPADY reinkarnace: Mrtvý oživil mrtvého! Výjimečný případ Iana Stevensona
• Na slovíčko: Evou Jungovou o diagnostice nevědomí
To vše a ještě mnohem více najdete v aktuálním čísle a přejeme krásné čtení.
Březnové číslo je k dostání na vašich stáncích od 28. 2. 2019.
Více informací na www.facebook.com/zahadyzivota/ nebo www.zahadyzivota.cz.
časopis Záhady života
