Snímek Princezna zakletá v čase je v konkurenci současných českých pohádek určitým zjevením – a také důkazem, že bez ohledu na rozpočet je možno natáčet nápadité a inspirativní filmy.
Pohádkový žánr je mezi našimi filmaři náramně oblíbený, vždyť kdo nepodstoupí pravidelnou vánoční pouť po pohádkách 50. a 70. let, těžko si může vůbec vychutnat cukroví. Když však odhlédneme od vánočních klasik, zjistíme, že v poslední době už skutečně zajímavých pohádek vzniká poskrovnu. Ročně se do kina dostane jedna až dvě nové pohádky, ovšem s výjimkou na jistotu sázejícího Anděla Páně 2 a nápaditého Hodinářova učně nám filmaři v poslední pětiletce nepředložili žádné snímky, jež by se aspoň snažily o zápis do českého pohádkového kánonu. O to výrazněji a originálněji působí právě Princezna zakletá v čase.
Tato pohádka byla skutečně trochu zakletá v čase, neboť se v našich kinech objevila 17. září – ve stínu rozjíždějící se druhé vlny koronavirové pandemie, a to už za sebou měla odklad z původně plánovaného březnového termínu. Výsledných 58 tisíc diváků je na tuto nepřející dobu úspěchem, pozornost si však zaslouží ještě větší – představuje totiž v našich zeměpisných šířkách neokoukaný mix moderní pohádky, komediálních prvků a fantasy pro dospívající. Ne nadarmo se při sledování vybavují názvy děl jako Hunger Games, marvelovky Doktor Strange či disneyovky Zloba. A to pro tuzemský počin rozhodně není špatná společnost.
Titulní role princezny Elleny se zhostila slovenská herečka Natalia Germani. Čarodějnice Murien (důsledně namaskovaná Simona Zmrzlá) ji po narození proklela, a tak se den jejích dvacátých narozenin neustále opakuje. Oblíbený motiv časové smyčky se tedy tentokrát odehrává v pohádkových kulisách, během nichž musí dospívající princezna zjistit, jak se kletby zbavit. Během spousty opakujících se dnů se vyjevují témata přítomnosti (jindy pomíjivé, teď však v podstatě zamrzlé a nehybné) či nutnosti splnit určité vývojové úkoly, než se člověk může v životě posunout dál. Tradiční pohádkové i komediální motivy se tak dočkaly velmi sympatického hávu.
Ellen však na boj s časem není sama. Pomáhá jí princ Jan v jasně klaďáckém podání Marka Lambory, kamarádka a alchymistka Amélie s důstojnou tváří Elišky Křenkové a také její učitel, zkušený mystik Archivald, do něhož se vtělil Roman Zach. Princezna musí ke svým spolubojovníkům nejen nalézt vztah, ale také se od nich naučit, jak kletbu porazit. K tomu jí pomůže důvtip, bojový trénink i znalost magických run. Nečekejte jednoduchou pohádku podle ohrané šablony, v níž chrabrý princ zachrání dámu v nesnázích – Princezna zakletá v čase drží krok s dobou a představuje soběstačné hrdinky, jejichž osud se může ubírat v podstatě kamkoli. Ony samy musejí převzít aktivitu, přestože k tomu nebyly odmala vedeny, a překonat i další osobnostní nedostatky. I díky této neotřelosti se daří držet divákovu pozornost navzdory pohádkově nadstandardní stopáži v délce bezmála dvou hodin.
Připočtěte si i nenásilné emancipační prvky, šikovnou inspiraci zahraničními trendy a sympatické triky (bez ohledu na omezený rozpočet) – a máte před sebou další taháky, na něž tato princezna může lákat. Úspěch filmu mladého režiséra Petra Kubíka si dokonce vyžádal pokračování, jehož bychom se mohli dočkat už koncem příštího roku. A není divu – důstojných pohádkových vyprávění, jež nejsou jen další variací na díla Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, vzniká bohužel jen málo. Sympatický projekt zaujme především starší děti a dospívající, díky svému záběru napříč žánry se však jedná o podívanou pro celou rodinu.
Pohádku Princezna zakletá v čase si můžete nyní exkluzivně přehrát v iPrima Videopůjčovně.