Propadl a zastřelil se přímo na gymnáziu. Před 100 lety začínal školní rok reparáty
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Rubrika Stoletý kurýr připomíná tragédii 17letého brněnského studenta z 1. září 1926, který se zastřelil kvůli neúspěšnému reparátu.
První školní den býval tradičně spojen s reparáty čili opravnými zkouškami.
Nyní se opravné zkoušky konají v srpnu, sebevraždy se ale školám nevyhýbají ani ve 21. století.
Za fatálními zkraty žáků stojí také učitelé a rodiče.
Smrtící ranou z revolveru reagoval ve středu 1. září 1926 na svůj neúspěšný reparát. Jmenoval se Josef Pechanec, bylo mu teprve 17 let a zastřelil se přímo v budově reálného gymnázia v brněnské Křenové ulici. Dějiny každé tuzemské školy mají i odvrácenou tvář, která se veřejně nepřipomíná. „Když se dozvěděl, že při zkoušce neobstál, vyňal revolver a střelil se do pravého spánku,“ informovaly Lidové noviny o Pechancově činu. Dokonané či nedokonané sebevraždy kvůli zářijovým opravným zkouškám se v meziválečném Československu odehrávaly každý rok. K tragédiím různou měrou přispívali i přísní kantoři a nesmlouvaví rodiče.
Seriál CNN Prima NEWS Stoletý kurýr připomíná první školní den z té nejtragičtější stránky. Nový školní rok započal před 100 lety smrtí kvůli opravné zkoušce čili reparátu. Jistá část žáků a studentů měšťanských škol či gymnázií se začátku září každoročně bála jak čert kříže, neboť v tyto dny musela prokázat, že si zaslouží postup do vyššího ročníku. Kdo u reparátů neprošel, musel celý ročník opakovat, což byla často tak velká potupa, že neúspěch býval řešen i dobrovolným odchodem z tohoto světa.
DÁLE ČTĚTE: Gesto SOS zachránilo dívku v Římě před znásilněním. Partner její matky skončil v poutech
„Zastřelil se po zkoušce,“ tak zněl titulek článku z 2. září 1926 v brněnských Lidových novinách, který se věnoval tragédii z předchozího dne. Nečekané drama se 1. září odehrálo na brněnském reálném gymnáziu v Křenové ulici č. 36, které bylo založeno již v roce 1907 a dnes nese název Gymnázium v Brně.
„Včera dopoledne dělal 17letý Josef Pechanec, bytem v Brně, Nadační 6, opravnou zkoušku v reálce na Křenové. Když se dozvěděl, že při zkoušce neobstál, vyňal revolver a střelil se do pravého spánku. Česká záchranná stanice mu poskytla první pomoc a převážela ho do nemocnice. Cestou těžce zraněný hoch zemřel,“ informovaly Lidové noviny. Zákony na ochranu osobních údajů tehdejší československá společnost neznala, takže celé Brno dostalo zprávu, v jaké ulici truchlí nešťastní studentovi rodiče. Nadační ulice se dnes jmenuje Přízova a nachází se v blízkosti gymnázia.
Josefa Pechance záchranáři převezli z gymnázia rovnou do ústavu pro soudní pitvu Masarykovy univerzity. „Zjistilo se, že se student na tuto sebevraždu připravoval. Dokonce přibrousil revolverové náboje tak, aby střely měly účinek kulí dum-dum. Tím se také stalo, že rána ve spánku byla velká a smrtelná,“ uvedl brněnský deník.
Další podrobnosti o tragédii neznáme. Tušil snad student, že reparát nezvládne? Připravoval se dostatečně k opravné zkoušce, anebo rezignoval a hledal i fatální „únikovou cestu“? Kvůli neúspěšnému reparátu na gymnáziu v Křenové ulici byl v každém případě zmařen život nezletilého mladého muže. A nebylo by asi od věci, kdyby Národní pedagogické muzeum v Praze připravilo hutnou monografii věnovanou právě sebevraždám, které byly spojeny se školním prospěchem, reparáty či maturitními zkouškami. Černými listinami sebevrahů se ale české školství nerado chlubí a raději se oslavují populární a úspěšní absolventi. Reparáty se na současných českých školách obvykle konají poslední týden v srpnu.
Čtěte také
Učitelé vs. rodiče. Kdo má větší vinu?
Otázkou, zda za tragickými osudy žáků a studentů stojí více pedagogové nebo rodiče, se odborná veřejnost zabývala za Rakouska-Uherska, v meziválečném Československu, za komunismu a je to i velké téma nového milénia. Pokud se ale při reparátech nebo u maturitních zkoušek bude nadále propadat, asi se vždy najdou i oběti. „Nelze sice úplně osvoboditi školu, kdež nevhodní učitelé mnoho přispěti mohou k stálému rozrušování žáků, leč větší podíl viny připadá na rodiče, již až příliš často úplně zanedbávají výchovu dětí a mnohonásobně proviňují se na nich tím, že v nejmenším nestarají se o to, aby s pravou láskou prozkoumali jich individualitu,“ rozjímal nad příčinami sebevražd už před více než stoletím Časopis pro veřejné zdravotnictví.
List pokračoval: „Velice důležito jest poukázat s důrazem na případy, ve kterých jednalo se o špatně nadané žáky, již na základě nedostatečných schopností svých vykazovali prospěch neuspokojivý, ale přece ze škol vzati nebyli, nýbrž naopak stále do učení nuceni byli, až nemohouce déle snášeti útrap duševních, jim z toho plynoucích, na život si sáhli. To jsou nešťastné oběti nerozumu rodičů.“
Zda se 17letý Josef Pechanec stal větší obětí nerozumu rodičů anebo spíše zlovůle konkrétního pedagoga, už se nedozvíme. Jeho jméno se ovšem 1. září 2026 sluší připomenout, neboť si vzal život právě před 100 lety. Za první republiky o podobných událostech informoval denní tisk každý rok počátkem září, a to včetně jmen obětí. Dnes jsou to díky ochraně mladistvých anonymní tragédie, i když se stále dějí.
Skok pilného žáka pod vlak kvůli dějepisu
Také další tklivý osud brněnského gymnazisty ukazuje, jak může mít nepovedené soužití přísného učitele, nerozumných rodičů a citlivých žáků zhoubné následky. Sebevraždu, která se odehrála 1. září 1930, přitom způsobil pouhý dějepis.
„Sebevražda pro nezdařený reparát. František Nekuda, 18letý žák VI. třídy jedné brněnské reálky, skládal v pondělí reparát z dějepisu. Když mu třídní profesor řekl, že při zkoušce neobstál, již se domů ani do školy nevrátil,“ uvedly Lidové noviny. „Odjel v úterý večer osobním vlakem do Bílovic, kdy ihned po příjezdu, kolem půlnoci, skočil pod rychlík, jedoucí k Brnu. Byl vlakem přejet a hned usmrcen. V zanechaném dopise si stěžuje, že prý za celých šest let svých studií se neučil tolik, jako v uplynulém roce, a přece propadl.“
Sebevraždy kvůli reparátům na počátku školního roku za první republiky. Dobové novinové zprávy. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Pod vlak kvůli franštině
V roce 1929 utekl před opakovací zkouškou do „jiné reality“ i žák čtvrté třídy měšťanské školy z dnešní Ostravy, který měl zrovna přestoupit na reálku. Reparát měl složit 3. září, ale do školy již nedorazil.
„Dne 3. t. m. oznámil strojvůdce vlaku č. 501, jedoucí ze Svinova, že na trati leží mrtvola. Na místo se odebrala komise a nalezla úplně roztrhané tělo, hlavu, trup a ruce zvlášť. V mrtvole zjištěn byl 16letý G. Bayer, od pondělka nezvěstný žák 4. třídy měšťanské školy, který chtěl přestoupiti do reálky. Před prázdninami dělal zkoušku a dostal reparát z franštiny, který měl dělat 3. t. m. Patrně se zkoušky bál a spáchal sebevraždu.“
Problém i ve 21. století
Sebevraždy spojené se školním prospěchem patří k českému školství i ve 21. století, byť se školáci častěji uchylují k pokusům o dobrovolný odchod ze života kvůli šikaně nebo kyberšikaně.
„Devatenáctiletý hoch vyskočil před 16. hodinou, tedy asi hodinu po maturitě, ze třetího poschodí gymnázia. Zemřel dvě hodiny po převozu na ARO uherskohradišťské nemocnice,“ uvedla média v roce 2012, když jistý student gymnázia v Uherském Hradišti neunesl neúspěch u takzvaných zkoušek z dospělosti.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ostrá reakce Macinky na slova Pavla v Partii: Jaký folklór? Usvědčil jsem prezidenta, že lže
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
